Veronika Blabla Hubková z Fashion Revolution: Móda může i škodit

25. dubna 2017

Móda se neustále zrychluje, návrháři ani nestihnou představit kolekci a už je kopírují řetězce s oblečením. Ty navíc chrlí i několik kolekcí během jedné sezony. Každou chvíli jsou slevy, skříně máme narvané k prasknutí a velkým oříškem je i zbavit se nošeného oblečení. Kde všechno to oblečení končí? A kde vůbec jeho příběh začíná? Kam až to všechno povede? A kdo za to jednou doopravdy zaplatí? K zamyšlení nad problematikou tzv. fast fashion se nás snaží přivést koordinátorka Fashion Revolution v České republice, Veronika Blabla Hubková. Nenechte se zmást, Blabla je příjmení jejího manžela.

Když jsem se chystala na rozhovor s vámi, uvědomila jsem si, že vlastně nevím, kde se vyrábí šaty, které mám na sobě. Nenašla jsem to na stránkách výrobce, nic. Co s tím jako spotřebitel mohu udělat?

U těchto fast fashion značek je člověk bezradný. Má totiž k dostání jen omezené informace, většinou pouze ty, které se dočtete na cedulce oblečení. Můžete se zkusit zeptat v obchodě, ale tam s největší pravděpodobností také nepochodíte. Nejlepší možností je tedy kontaktovat přímo značku.

To jim mám napsat mail? Odpoví mi vůbec?

Za zkoušku nic nedáte.

Jaké jsou vlastně aktivity Fashion Revolution?

Aktuálně probíhá Fashion Revolution Week, virtuální happening během kterého mohou lidé dávat na sociální sítě fotky v oblečení naruby s cedulkou a k tomu přidat hashtag #whomademyclothes a označit danou značku. Máme ale i dlouhodobé projekty, jako je Příběh skříně, na kterém spolupracujeme s projektem Second round. A zároveň rozjíždíme interaktivní workshop na školách, „Skutečná cena levných kalhot“.

Poslední týden v dubnu začíná Fashion Revolution.Poslední týden v dubnu začíná Fashion Revolution.Autor: Facebook/Veronika Hubková

Kdy přišlo vaše uvědomění?

Na ekonomce jsem z nějakého kreativního přetlaku začala doma šít. V momentě, kdy jsem pochopila, kolik času a úsilí vůbec stojí za tím ušít i obyčejné tričko, začalo mi být divné, jak je možné, že je to v obchodech tak levné. A tak jsem se po tom začala pídit. Narazila jsem přitom na termíny jako slow fashion, fast fashion, a další. A začala jsem si o tom zjišťovat víc. Ten naprostý zlom ale nastal mnohem později a vlastně neměl v tu chvíli nic společného s oblečením.

Napínáte mne. Co to bylo?

Byla jsem na dovolené na ostrově Mauii. A byl až téměř neuvěřitelně zelený. Jeho obyvatelé totiž žijí v souladu s přírodou. Je to tam cítit plošně ze všech. Ne jako u nás, kdy máte vždy jen určitou skupinku aktivistů, kteří žijí vždy tak trochu mimo všední realitu a širší okolí je leckdy považuje za podivíny. Ptala jsem se jich, jak je to možné. Řekli mi: „Podívejte se, my jsme malý ostrov uprostřed Pacifiku. Z jedné strany nám sem valí odpad Čína, z druhé Amerika. A my se tu setkáváme s odpadem VAŠEHO konzumního života. A víme, že kdyby si příroda usmyslela, spolkne celý ostrov jako malinu.“ Vnímat energii toho místa a poslouchat lidi bylo pro mě zlomové.

Považujete se vy za aktivistku?

Vůbec. Nejsem aktivistka. Toto nálepkování nemám ráda. Myslím si, že je rozdíl mezi ekologickým aktivistou a ekologicky smýšlející osobou. Já se považuji zato druhé. Podle mě, pokud chcete něco změnit, musíte reflektovat společenské trendy a náladu. Snažit se pochopit obyčejného člověka. Soustředit se na úspěšné lidi, kteří mají finance úplně stejně jako na maminku na mateřské dovolené.

Je ale přeci rozdíl, jestli si koupíte triko v řetězci, anebo dáte trojnásobek za pomalu to stejné, ale od lokálního výrobce.

To je častý argument. Jenže jde právě o to pochopit, že to není o penězích. Když na to nemám, abych si to triko nechala ušít, tak do toho řetězce holt půjdu a koupím si ho tam. Musím ale o tom nákupu přemýšlet.

Veronika Hubková si oblečení šije i sama.Veronika Hubková si oblečení šije i sama.Autor: Facebook/Veronika Hubková

Jakým myšlenkovým směrem bych se měla ubírat?

Když už tam jdu a chci si něco pořídit, tak bych měla brát v potaz to, jestli daná věc odpovídá mému stylu. Jestli se mi skutečně líbí a budu ji nosit. Jestli třeba v jiném řetězci bych nesehnala to samé, ale kvalitněji ušité, aby mi to déle vydrželo. Abych snížila tu potřebu a nenakupovala impulsivně.

To je právě to. Spousta žen nakupuje impulsivně. Přijde mi, že to tak nějak k životu potřebujeme.

Jde o to naučit se rozlišovat chuť a hlad. Argumenty, že udržitelná móda je jen pro bohaté, mi přijdou alibistické. Nezpochybňuji, že někdo skutečně nemá na to, aby si kupoval výrobky od lokálního výrobce, ale pak tu jsou další alternativy, třeba sekáče.

Na ty zase člověk musí mít povahu.

To naprosto chápu. Všechno, o čem ale mluvíme, jde ruku v ruce s informovaností. Chtěla bych, aby lidé nad nákupy začali více přemýšlet. Více se zajímat. Spousta z nás si totiž stále neuvědomuje, že by móda mohla škodit, a to je ten největší problém. A proto jsem se rozhodla, že by bylo fajn, aby se Fashion Revolution zaměřila primárně na edukaci.

Vy sama chodíte do řetězců?

Ano, nerada, ale nenajdu-li žádnou jinou alternativu, jdu tam. Bojkot řetězců obecně podle mě nic neřeší. Ten problém se musí řešit jinak.

Co jste si naposledy koupila v takovémto obchodě?

Těhotenské džíny. Mohla jsem je mít po kamarádce, ale ty mi neseděly. Byly krátké a necítila jsem se v nich dobře. Kdybych byla extrémista, tak bych je asi nosila. Jenže já jsem běžný spotřebitel, který má módu jako něco, čím vyjadřuje svoji osobnost a co mu dělá radost. Tím, že bych si ty džíny vzala, bych sice ušetřila přírodní zdroje, ale zase by to šlo proti mému nastavení. Způsobilo by mi to vnitřní stres a omezovalo mě to. A udržitelná móda vás nemá omezovat.

Koordinátorka Fashion Revolution v České republice, Veronika Hubková.Koordinátorka Fashion Revolution v České republice, Veronika Hubková.Autor: archiv Fashion Revolution

Mohou k udržitelnosti módy pomoci třeba výprodeje? Tehdy se přeci oblečení vyprodá a nedochází ke zbytečnému plýtvání.

To asi nejde úplně takto říci. Řetězce mají totiž výprodeje nepřetržitě. A není to rozhodně proto, že by se potřebovaly zbavit zboží na skladě. Potřebují zvýšit tempo spotřeby, aby mohly více vyrábět. Cena oblečení rok od roku klesá. Takže musí vyrábět čím dál tím více, aby se jim to vyplatilo.

Ale co ty menší, lokální značky?

Můj názor je takový, že by se nemělo zlevňovat. Když tu svoji kolekci dáte do slevy, tak ten zákazník si příště počká a za plnou palbu si to už nekoupí. Domnívám se, že by si tvůrci za cenou měli stát. Jinak tomu ale zas bude u obchodů, které jednotlivé značky třeba sdružují (tzv. Concept story). Obecně ale slevy podporují impulsivní koupě. Kupuji-li jako spotřebitel zboží v akci, měla bych si ho pořídit jen v takovém případě, byla-li bych ochotná za něj zaplatit i původní cenu.

Poraďte ale, jak se tedy dostat od těch přeplněných šatníků k myšlence udržitelného oblečení?

K tomu musí člověk dojít sám. Přesný návod Vám nedám, já jsem pouze jakýsi zprostředkovatel informací. Je na každém člověku, jak s těmi informacemi naloží. Je důležité, aby se o tom tématu mluvilo neustále dokola. Aby si ty vzorce chování lidé postupně převedli do svého běžného života, aniž by si to třeba v tu danou chvíli plně uvědomovali. Mně osobně to trvalo takových pět, šest let. Musíme být trpěliví.

Příběh svého oblečení, konkrétně bot, zjišťovala už i herečka Anna Polívková. Podívejte se na klip!

720p 480p 360p 240p
Jaký je příběh vašeho oblečení?

Jestli vás udržitelná móda a slow fashion zajímá více, přijďte ve čtvrtek 27. dubna do Vnitroblocku (Tusarova 31, Praha 7) na projekt Spoluženy, kde bude Veronika Blabla Hubková diskutovat. Kromě ní se můžete těšit na podnikatelku Tamaru Kotvalovou, nebo herečku Evu Josífkovou. 

Jdi na homepage Zpět na začátek
Další příběhy