Rodinné rituály

Pusa na rozloučenou před odchodem do práce, nedělní oběd u tchyně nebo pravidelný první víkend v září, kdy se do pronajatého penzionu sjede široké příbuzenstvo. Rodinné rituály můžou mít různou podobu, ale všechny mají jeden společný cíl. Sloužit jako pevné rodinné pouto.

Když jsem byla malá, nechápala jsem, proč moje máma trvá na tom, abychom se každý den sešli u stolu k večeři. Dnes na společných večeřích trvám i já. Je to jediná, i když krátká chvíle, kdy mám šanci sejít se svými dětmi na jednom prostoru, kdy si můžeme vzájemně sdělit, co nás ten den potkalo, co nás další den čeká, a naplánovat, co je potřeba.

Po večeři se každý z nás rozprchne ke svým vlastním zájmům a hromadná komunikace je už v podstatě bez šance. Společné jídlo podle psychologů patří vůbec k nejvýznamnějším všednodenním rodinným rituálům a byla by škoda, kdyby společné stolování alespoň párkrát do týdne ze života rodiny zmizelo. Kdy jindy je čas a prostor na to, aby se sešla rodina pohromadě a povídala si, než u dobrého jídla?

RITUÁLY VŠEDNÍHO A SVÁTEČNÍHO DNE

Najdeme řadu dalších neměnných rodinných rituálů, které se týkají každodenního životaběhu – to, jakými slovy budíme ráno děti a chystáme jim rituální ranní hrnek kakaa k snídani nebo jak se loučíme s partnerem před odchodem do práce. Všechno jsou to takové „malé“ rodinné zvyky, díky nimž se doma cítíme jako doma. Takové každodenní či každotýdenní události, jako je například společná procházka se psem, páteční kino či nedělní oběd, které se pravidelně opakují, představují posilující prvky našich životů. Podle psycholožky Evy Labusové rituály přispívají díky své předvídatelnosti a opakovatelnosti jak k naší osobní stabilitě, tak i k organizaci rodinného soužití.

Vedle drobných rituálů všedního dne jsou tu ale také velké rodinné slavnosti. Každá rodina má pevně zakotvené zvyky, jak se slaví velké svátky, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce, ale také narozeniny některého z jejích členů či jiná významná výročí. Všechny tyto významné dny a s nimi spojené rituály fungují na jednoduchém principu – je to dobrá příležitost pro to, aby se členové rodiny mohli sejít a vzájemně se vidět. Kdyby takových svátků nebylo, široká rodina by se možná ani nesešla. „O Vánocích se už rok co rok setkává celá naše rodina u sestry. Máma doveze osmažené kapry a řízky, táta připraví rybí polévku a strýc umíchá svůj skvělý bramborový salát. Se všemi dětmi se pak dohromady nacpeme do neúplně prostorné kuchyně ještě s dalšími sourozenci, jejich partnery a partnerkami k jednomu stolu, jíme a při tom si povídáme, no, někdy je to spíš překřikování,“ popisuje každoroční průběh vánočních oslav Petr. „Pak jdeme ke stromku, dárky rozdělujeme po jednom a všichni musí obdivovat, čím byl kdo obdarován. Takhle je to rok co rok stejné, ale vlastně to tak chceme. Kdyby se to odehrávalo najednou jinak, byli bychom zklamaní,“ popisuje kouzlo opakovatelnosti a předvídatelnosti rituálu.

SOUBOJ RITUÁLŮ

Řadu rodinných rituálů si neseme ze svých původních rodin. Často napodobujeme (ačkoli například já jsem se vždycky dušovala, že nikdy, ale opravdu nikdy nebudu jako moje máma!) zvyky našich matek, ať už při výzdobě bytu, nebo v každodenních rutinách, jako je úklid a vaření, stejně tak si přenášíme i některé rodinné rituály. Podobné to bývá na straně našeho partnera. V některých případech můžou takové rodinné rituály pocházející z různého rodinného prostředí na sebe pěkně narazit. Vzpomínám si na půtky s bývalým manželem ohledně toho, co všechno se u nich doma dávalo na Vánoce do bramborového salátu, a jak, proboha, můžu prosazovat ten, který dělám po vzoru své matky, který je navíc prost veškeré uzeniny!

Konfl ikty v rodině se ovšem můžou projevit, i když v tom, jak daný rituál má a bude probíhat, vládne shoda. Už jenom proto, že jindy si na společné řešení konfl iktů a vzájemných sporů příbuzní v běžném denním shonu vůbec nenajdou čas a nesejdou se.

RODINNÝ TEAMBUILDING

Společné zážitky podporují komunikaci v rodině. Tyto zážitky rodinu stmelují a inspirují ji k dalším prožitkům. Patří sem například rodinné prázdniny, výlety pěšky nebo na kole, opékání buřtů a sbírání hub. A funguje to, i když se akce nepovede nebo přímo vyústí v katastrofu – možná o to víc se nesmazatelně zapíše do paměti a to, co v daný moment působilo naprosto otřesně, pak s odstupem líčíme jako vtipnou historku.

POCIT „MY“

Rodinné tradice pomáhají vytvářet a živit dobrou rodinnou pohodu, a u každé rodiny mohou být jiné. A ať již jsou to zvyky sebemenší a někomu „zvenku“ se mohou zdát nebo připadat směšné – jsou to pouta, která dávají rodinu dohromady a dokazují, že její členové k sobě patří.