Plus size modelka Iskra Lawrence v New Yorku.

Plus size modelka Iskra Lawrence v New Yorku. Zdroj: Profimedia.cz

Je to móda, nebo je jen štíhlá? Jak naše velikost ovlivňuje módní trendy

Módní trendy jsou velmi ošemetnou záležitostí. A to i v případě, kdy odhlédneme od jejich pomíjivosti, která ruku v ruce s nekonečným nakupováním oblečení zatěžuje planetu více než kdejaká cesta letadlem na druhý konec světa.

Jako by to bylo včera, kdy doba bez ostychu jasně dávala najevo, pro jakou ženu a hlavně s jakými proporcemi je trendy oblečení určené. Vzpomínky na ní jsou totiž stále živé, a přestože dnešní společnost se minimálně na oko tváří, že je zcela v souladu s tématy, jako je sebeláska a body positivity, jsou trendy dodnes prosycené předsudky a jistou formou exkluzivity. I když třeba není na první pohled tak viditelná, jako tomu bylo ještě třeba před deseti, patnácti lety.

TIP NA VIDEO: Souboj velikostí S vs. XL: Kalhoty, které sednou i boubelkám

Video placeholde

Sama jsem se od dětství potýkala s váhovým problémem. Byla jsem typ dívky, která byla na svůj věk moc vysoká a taky moc… no, řekněme jednoduše, tlustá. Chození do obchodů, kde jsem vyzkoušela klidně desatery džíny a stejně nakonec odcházela s prázdnou, protože jsem ani jedny nedokázala dostat výš než na úroveň svých stehen, přestože visačka hlásila velikost XXL, se stalo běžnou součástí mého života. V té době jsem si nemyslela, že se může v budoucnosti cokoliv na tomto změnit. Jednoduše mi drtivá většina módních řetězců, která v té době byla běžně dostupná, svou nabídkou, střihy i velikostmi pověděla, že nejsem pro oblečení, které zrovna letí, vhodnou nositelkou. Tichá exkluzivita, pozvánka pro vyvolené s velikostí S – okolo roku 2005 (a samozřejmě i mnoho let předtím i poté) zcela běžná praxe, která frustrovala mě i nespočet dalších žen a dívek. Jen o tom nikdo nepromluvil naplno.

Dnes se zdá být spousta věcí jinak. Obchody se pomalu předhání, kdo vytvoří na první pohled inkluzivnější kolekci, a plácají si po ramenou pokaždé, když se jim podaří nabídku rozšířit o velikost 44 a 46. Dá se tomu ale říkat úspěch?

Uveďme si příklad. Britská značka Rixo je známá pro své osobité šaty, často kombinující různé nesourodé vzory. Jejich kousky milují i módní influencerky, a tak většinou na vás každé léto jednotlivé modely budou se železnou pravidelností vyskakovat na jejich instagramových účtech. A není se čemu divit. Návrhy jsou krásné, nelze to říci jinak. I přesto dlouho této značce něco chybělo. Že by to byla nabídka velikostí končících na hodnotě britské 14, tedy evropské 42? V zemi, kde ženy průměrně nosí velikost oblečení 16 až 18, neudržitelný stav. Nebo snad ne?

Velká sláva, nebo absolutní propadák?

Zlomová chvíle pro Rixo měla přijít v únoru tohoto roku, kdy londýnská značka přišla s vlastní kolekcí svatebních šatů. Na vizuálech se na vás usmívala pětice žen různé barvy pleti a (údajně) různých velikostí. K tomu byl zároveň připojen text, v němž zakladatelky Henrietta Rix a Orlagh McCloskey zdůrazňují, že při tvorbě této „inkluzivní“ kolekce měly na paměti ženy všech tvarů a velikostí. Oslavné sdělení? Ano, to by možná bylo, jen by nabídka této – slovy značky – kolekce s rozšířenou nabídkou velikostí nesměla končit u velikosti 16, tedy 44. Z tohoto dne, který měl být pro Rixo velkým úspěchem, se tak rázem stal absolutní propadák. Jen pod twitterovským příspěvkem o této kolekci najdete téměř 500 rozzlobených komentářů.

Takto končí na první pohled idylická pohádka, v níž se pod hávem falešné velikostní inkluzivity skrývá ještě větší vzkaz značky, jenž jasně dává najevo, kdo je skutečně hoden jejích výrobků a kdo už do škatulky kvůli svému tělu nezapadá. Rixo se sice za tento svůj přešlap omluvilo. Dokonce na jejich stránkách najdete již některé modely „až“ do velikosti 20. Zakladatelkám opěvovaného brandu se jejich necitlivost a v konečném důsledku také evidentně velmi nedostatečná znalost problematiky velikostí již nedá odpárat.

Jak moc to myslíme vážně?

Faktem totiž zůstává, že většina značek používá protežování tématu body positivity a body inclusivity jen jako další marketingový nástroj, kterým se snaží udržet si kredibilitu. Je to obdobné jako s udržitelností, ekologií či podporou menšin všeho druhu. Ve chvíli, kdy společenský trend pomine a diskuze o něm alespoň trochu utichnou, je návrat k „normálu před“ pro značku více než chtěný.

Tlaky společnosti jsou ale v tomto ohledu stále silnější, a není ani tak těžké odhadnout, zda by se například po mole Victoria's Secret i nadále promenádovaly pouze supermodelky s vypracovanými těly a nekonečně dlouhýma nohama, nebýt ostré veřejné diskuze, zpochybňující relevantnost takto velikostně a vizuálně homogenní přehlídky v dnešní době.

Cesta ke skutečné inkluzivitě v módě, která bude vnímána jako standard, nad nímž se nebude potřeba pozastavovat, nikoliv jako přidaná hodnota té či oné značky, bude ještě dlouhá. Dokazuje to třeba i módní e-shopový velikán Asos. Ten se sice v současnosti předhání, zda do svého výběru zařadí modelky na vozíku, či s naslouchátkem v uchu. Fakt, že ale i v kategorii „plus size“ má stále jen jeden typ modelek – sice s křivkami, ale vždy s plochým břichem, větším poprsím a dlouhými štíhlými nohami – který vůbec neodpovídá drtivé většině běžných žen, je ale u jinak velkého propagátora pestrosti tristní. Už i sociální sítě Asosu jsou plné komentářů od zákazníků, jež volají i po takové samozřejmosti, jakou by měla být prezentace oblečení na skutečných lidech, jež svými proporcemi odpovídají reálným zákaznicím. Ve chvíli, kdy budete mít větší břicho, budou na vás džíny vždy vypadat jinak než na modelce s plochým bříškem. Křivky nekřivky. A je jedno, zda budete mít velikost 10, nebo 20. A Asos u těchto opodstatněných komentářů stále zarytě mlčí…

Trendy outfit vs. naše tělo

A tím se dostáváme k další, zároveň poslední záležitosti týkající se aktuálních trendů a jejich provázanosti s velikostí a tvarem těla. Znalci sociálních sítí možná v poslední době narazili na videa mající v popisku často až řečnickou otázku „Is it fashionable or is she just skinny?“, tedy Je to módní záležitost, nebo je prostě jen hubená? Nacházíme se v době, která na jedné straně má oslavovat těla všech velikostí, na druhé ale produkuje trendy, které vždy vzejdou pouze od velmi štíhlých žen. Stačí, aby se Kendall Jenner nebo Hailey Bieber objevily na ulici v bokových džínech a crop topu, a módní trend je na světě. Jde ale skutečně o takovou outfitovou invenci, nebo jen o holý fakt, že tričko a džíny budou za všech okolností vypadat na štíhlém těle dobře bez ohledu na vaše módní schopnosti?

Na absurditu těchto „trendů“ ve videích proto často reagují ženy s běžnou konfekční velikostí, nezpevněné a normální tím, že samy vytvoří stejný outfit. Výsledek je většinou zcela jiný a často i dost směšný. Videa poté většinou končí argumentem, že to, co je oslavováno na štíhlých ženách jako trend, je poté na ženách s větší velikostí považováno za módní faux pas. Dvojí metr stále existuje a platí i pro „trendy“, které ve skutečnosti trendem ani nejsou.

Vítané změny do budoucnosti jsou tedy víceméně jasné. Módní svět potřebuje mnohem více vzorů a žen s různými typy těl. Rozhodně není nic špatně na adoraci Kendall, Hailey nebo Gigi či Belly Hadid. Všechny jsou krásné ženy. Proč ale mezi nimi stále chybí i majitelky křivek, na něž by společnost i módní byznys pohlížely se stejnou váhou jako na výše zmíněné modelkovské ikony?

Ano, fashion a modelingový svět má Ashley Graham, nejslavnější plus size modelku. Ale skutečně stačí jedna žena, aby se smýšlení o ženském těle vymanilo z předsudků? Nikoliv. Diverzita, ač je v dnešní době řazena už spíše mezi vyprázdněné termíny, má své opodstatnění, je klíčová a nezbytná. A spoustu značek, influencerů i módních odborníků čeká těžké rozhodování – zvolit si cestu chvilkového trendu a poté se uchýlit zpět do vlastní bezpečné exkluzivní ulity, či rozbít onu skleněnou stěnu a podniknout reálné (a zároveň také pěkně složité) změny. Minimálně pro lidi, pro něž je jejich vlastní tělo a jeho vzhled celoživotním bojem, je výběr jasný. Ale co pro okolí, kterému chybí vlastní zkušenost?