I když svými outfity neplnila stránky módních magazínů, patřila královna Alžběta k ženám s nejzajímavějším šatníkem na světě. Stala se průkopnicí power dressingu, k čemuž zejména v pozdějších letech využívala především jasné barvy v celém spektru duhy. Naproti tomu byla po padesát let věrná jediné značce kabelky. Jak se během let vyvíjel módní styl panovnice, který i po její smrti zůstává nenapodobitelný?
Často opakované tvrzení, že královnu Alžbětu II. móda nezajímala (na rozdíl třeba od princezny Margaret), nejspíš vzešlo z prohlášení Marion Crawford, chůvy, která se o obě sestry starala. Ta ve své knize Malé princezny vzpomíná: „Lilibet bez řečí nosila, co se jí řeklo, snad kromě dlouhého vaťáku, který nesnášela.“ Pravda je, že první módní přehlídku v životě navštívila zesnulá britská panovnice až ve dvaadevadesáti letech – svou přítomností poctila londýnský fashion week, konkrétně prezentaci tehdy začínajícího návrháře Richarda Quinna.
TIP NA VIDEO: Vždy věděla, čím zaujmout. Alžběta II. jako módní ikona
Jeden z blízkých návrhářů panovnice tvrzení o jejím vztahu k módě upřesnil: „Královna se nezajímá o vysokou módu, ale o oblečení ano, a umí být i velmi osobitá.“ To samozřejmě neznamená, že by měla vládkyně Commonwealthu střídmý šatník. Naposledy to tak snad bylo v době druhé světové války, kdy módní průmysl sužoval nedostatek látek, a tak i princezna Alžběta nosila přešívané věci po královně matce. Když ale po smrti svého otce Jiřího VI. vyrazila už jako panovnice na první královskou cestu po zemích Commonwealthu, cestovala spolu s ní i stovka pro tuto příležitost speciálně ušitých šatů.
Na začátku své vlády spolupracovala Alžběta II. nejčastěji s Normanem Hartnellem, který ušil její svatební i korunovační róbu a patřil k jejím dvorním návrhářům až do své smrti v roce 1979. Královna si na pohádkové róby se zvýrazněným pasem a velkými kolovými sukněmi potrpěla – zcela v souladu s novou módní siluetou zvanou New Look, kterou v 50. letech ovládl svět módy Christian Dior.
K Diorovi přivedla mladou Alžbětu II. královna matka, návrhářova velká fanynka. Tedy obrazně řečeno. Ve skutečnosti nemusely opustit palác. Obě dámy měly k dispozici soukromé prezentace s modelkami, které dostaly přesné instrukce – z místnosti směly odejít jen pozadu, protože je neslušné otáčet se ke královně zády. Traduje se, že Alžběta je vyzvala, aby tento protokol porušily, protože si chtěla šaty prohlédnout i zezadu. V róbách od Diora pózovala Lilibet na ikonických portrétech fotografa Cecila Beatona, šaty tohoto módního domu zvolila i na setkání s Kennedyovými. Tuto scénu mimochodem zpracovali také tvůrci seriálu Koruna, podle něhož byla královna ze setkání se stylovou první dámou Jackie velmi nervózní a cítila se vedle ní neatraktivní.
V 50. letech začala královna spolupracovat také s návrhářem jménem Hardy Amies, který pro ni rovněž šil plesové róby, ale také se postaral o modernizaci jejího méně formálního šatníku – ušil pro ni nespočet módně střižených kostýmků a kabátků a v této práci setrvával až do své smrti v roce 2003. Ke změně stylu přispělo i mateřství. Královna si paradoxně teprve tehdy začala hledat svůj vlastní styl, do té doby se držela v bezpečném stínu své matky. Oblíbila si především kostýmky s elegantními sukněmi doplněné náhrdelníkem a někdy i broží. Nenápadná noblesa – na první pohled tohle mohla nosit jakákoli žena, avšak samozřejmě v poněkud jiné kvalitě.
Jestli jsme byli v 80. letech s příchodem Diany do královské rodiny svědky vzniku něčeho, co bychom mohli nazvat módním bulvárem, a dnes hovoříme o Kate Effectu, je třeba připomenout, že i Alžběta II. zamlada dokázala svými modely plnit přední stránky novin a diktovat trendy. V roce 1952 pro ni Norman Hartnell vytvořil černou saténovou róbu s bílým panelem vpředu, kterou novináři nazývali Magpie (Straka). Druhý den byla otištěna téměř v každých novinách a butiky okamžitě začaly šít její napodobeniny – jen během pár dnů se prodalo na 120 kopií v různých barevných kombinacích. Královna si podruhé tyto šaty na sebe nikdy nevzala.
Za svého panování se Alžběta dočkala také módní kritiky. Zejména francouzský tisk ji popisoval jako Angličanku, která dokáže vypadat pěkně, ale nikdy ne chic. Její dvorní garderobiérka a komornice Margaret MacDonald, zvaná Bobo, osobně vyjednávala s návrháři, ti si však někdy stěžovali, že neměli dostatek informací – někdy třeba dostali jen zadání, že by si královna ráda prohlédla nějaké návrhy. Ale jaké? Bobo u královny zůstala až do své smrti v roce 1993. Od roku 2002 působila jako královnina dvorní garderobiérka a asistentka Angela Kelly.
Zmíněný návrhář Amies také nepatřil k fanouškům královniných kabelek. On, ale i další návrháři jí prý o Vánocích darovali kabelky dle svého vkusu a doufali, že je začne nosit, protože s nimi lépe vypadaly jejich modely. Posledních padesát let měla královna Alžběta v oblibě kabelky značky Launer – jednoduchý černý model Traviata z matné i lakované kůže, kterým doplňovala celé spektrum svých barevných modelů. Pro formálnější příležitosti, jako byla například svatba prince Williama a princezny Catherine, si nechala vytvořit model z bílé kůže – a e-shop Launer poté zažil kolaps. Mimochodem, zakladatel značky Sam Launer utekl do Velké Británie během druhé světové války z Československa.
Významným prvkem královnina odívání byly klobouky. Ty se samozřejmě v průběhu dekád měnily – například v 70. letech spíše než klasické klobouky nosila třeba módní turbany nebo takzvané pillbox kloboučky, často zdobené květinami. Klasické klobouky s krempou nebo v bucket tvaru začala více nosit až v 80. letech. Od roku 2006 v tomto směru spoléhala výhradně na kloboučnici Rachel Trevor-Morgan. Design klobouku odvozovala nejen od barvy kabátku, ale i šatů, které mívala královna pod ním – pokud byly vzorované, snažila se tento motiv odrazit i na klobouku.
Během posledních let si královna Alžběta II. vytvořila specifický power dressingstyl založený na velmi výrazných barvách a monochromních outfitech – důvod je prozaický, panovnice musela být v davu vždy vidět. Při slavnostních příležitostech, jako byly svatby nebo formální oslavy narozenin zvané Trooping the Colour, pro změnu sázela na jemné pastelové tóny. Nikdy se však nevzdávala ani svého stylu holky, která miluje venkov a koně – ostatně ještě v devadesáti letech si dopřála vyjížďku. V takových chvílích namísto koruny nebo klobouku nasadila na hlavu hedvábný šátek a byla jednoduše sama sebou.
Styl královny Alžběty: Od dvouleté holčičky po šestadevadesátiletou panovnici
