Petra Janů o Špinarové: Hulila, ale byla sakra dobrá!

16. dubna 2017
Věra Špinarová • Foto: Foto: Černovský, Sekanina, Křivan, Pecak

Projely spolu celou republiku křížem krážem. V letech 2014 a 2015 slavily nevídané úspěchy na dvou společných koncertních šňůrách, které pokaždé končily vyprodanou Lucernou. Když Věra Špinarová (†65) zemřela, Petře Janů (64) se zastavil čas. „Cítila jsem a stále cítím prázdno,“ říká zpěvačka.

Petro, kdy jste poprvé zaregistrovala, že existuje Věra Špinarová?
„Věra začala zpívat o pět let dřív než já. Já tenkrát žila v Sekyrkových Loučkách u Turnova. Poprvé jsem ji zaregistrovala v pravidelném ostravském rozhlasovém pořadu. Ostravské studio bylo velmi pokrokové. Marie Rottrová tam zpívala soul, Hanka Zagorová beatový šanson a do toho vstoupila Věrka s písní Music box. Bylo to jako zjevení. Živelná, spontánní, prostě jedinečná.“

Pamatujete si, kdy jste se poprvé seznámily?
„Je to dávno. Asi na Bratislavské lyře v roce 1976.“

Byly jste kámošky?
„Kámošky je silné slovo. Spíš kolegyně na stejné vlně. Jsem vděčná tomu nahoře, že jsem to mohla zažít.“

Co jste měly kromě velkých hlasů společného?
„Nevím, co konkrétně, ale soudě podle reakcí je naše publikum dost podobné.“

Napadlo vás někdy, že byste měly společné turné? A kdo ho vlastně vymyslel?
„To by mě samotnou nikdy nenapadlo. Přišla s tím moje manažerka Michaela Kocourková a já bez váhání souhlasila. Zbytek dojednali manažeři mezi sebou a dopadlo to moc dobře. Dodnes slyším jen samé pochvalné reakce.“

Kdo vybíral na turné repertoár? A kdo vymyslel, že společně zazpíváte Proud Mary od Tiny Turner?
„Byly to vlastně dva naše samostatné koncerty se společným finále. Proud Mary je klasická vypalovačka, která seděla mně i Věře. Nakonec přišla i již zmíněná Mládež. Vzhledem k tomu, že jsme nemusely nic dlouho cvičit, stačila jedna zkouška, právě na Mary.“

Byla s Věrou legrace?
„Legrace s ní byla, bavilo mě ji poslouchat. Takové ty její kategorické názory. S ničím se moc nepárala!“

Co se vám na Věře líbilo? A co byste jí naopak vytkla?
„Měla jsem ji prostě ráda. Nejsem člověk, který by se pletl jiným do života. Byla obdivuhodná.“

V jednom televizním pořadu jste vykládala, jak žijete zdravě, cvičíte, jíte zrní. A Věra reagovala, že to není život! Nezdá se vám, že kdyby na sebe trochu myslela, mohla být stále mezi námi?
„Byla dospělá a byla to její volba! A je zbytečné teď přemýšlet o tom, co by, kdyby...“

Proč na sebe vlastně kašlala?
„Milovala muziku a svoje publikum. To milovalo ji, takže je zbytečné na tohle téma mudrovat.“

Neměla vůči vám mindrák? Myslím kvůli tomu vašemu dokonalému tělu!
„Proč by měla mít? Za ní stála spousta práce, publikum. Díky za poklonu, ale moje skvělé tělo si velmi vážilo toho, že s ní mohlo být na jednom jevišti!“

Radily jste se, co si na koncerty vezmete na sebe?
„Na první zkoušce jsem se naivně zeptala na to, co bude mít za kostým. Znechuceně se na mě podívala a řekla: Tož, to já vůbec neřeším! Ty jo?“

V čem si myslíte, že byla její síla? Že ta její smrt zasáhla i politiky?
„Byla prostě jedinečná! Když otevřela pusu, s prvním tónem si získala pozornost, srdce a respekt. Byla sakra dobrá.“

Když jste spolu jely turné, cítila jste, že není zdravotně v pořádku? Mluvila o tom?
„Nikdy o tom nemluvila, ale úplně v pořádku asi nebyla. Když jsem se teď dozvěděla, že měla chronickou obstrukční plicní nemoc, smekám klobouk až na zem, že s tím mohla zpívat koncerty! Trpěl tím můj muž, takže vím, co to obnáší.“

Pila před koncertem?
„Malé pivo. Je dobré na hlasivky! Piju ho také.“

Kouřila jednu cigaretu za druhou?
„Co na to říct? Hulila! Ale – jak jsem vám už řekla – byla setsakra dobrá.“

Myslíte, že ji zničil způsob života?
„Nemám tušení. Takhle žije spousta lidí a jsou s námi.“

Nesnažila jste se Věře promluvit do duše?
„Na to přece nemám právo. Každý svého štěstí strůjcem.“

Na co v souvislosti s Věrou nejraději vzpomínáte?
„Na všechno. Dojímalo mě, že když jsem ji objala, měla hlavu na mých prsou. Prostě prťavá velká hvězda.“

Když jste se dozvěděla, že je v kritickém stavu v nemocnici, co vám blesklo hlavou?
„Že je to blbej sen. A že se z něj musím probudit.“

A když umřela? Jaký to byl pocit?
„To nebyl pocit. Všechno se na chvilku zastavilo a přišlo prázdno. Zní to teatrálně. Sevřel se mi žaludek a já si uvědomila, kolik mi je let.“

Jdi na homepage Zpět na začátek
Další příběhy