Co naše redakce poslouchá pro navození správné podzimní nálady, kam si chce udělat výlet i po jakých módních kouscích právě touží, už víte z předešlých dílů tohoto volného podzimního seriálu. Teď jsou na řadě knihy. Jaké literární novinky i osvědčené klasiky by během dlouhých večerů neměly zůstat zapomenuté v knihovně? Inspirujte se našimi tipy a nechte se unést příběhy do jiných světů.
Co čte editorka Kristýna?
Vloni jsem přečetla více než dvacet knížek, nemohla jsem se od nich odtrhnout. Od začátku letošního roku však bojuju s velkou čtenářskou krizí. Dlouhé temné večery a vidina horkého čaje a teplé deky ale přece jen svádí k ponoření do voňavých stránek. Doufám, že následující dvě knihy moje letošní prokletí konečně prolomí.
Beatrice Salvioni – Dareba
„Říkali jí Dareba a nikomu se nelíbila. Vyslovit její jméno nosilo smůlu. Byla to čarodějnice, jedna z těch, co na člověka přivolají dech smrti. Měla v sobě ďábla,“ praví anotace nové knihy Dareba od Beatrice Salvioni, která vyšla v rámci Velkého knižního čtvrtku. Děj je zasazen do severní Itálie do období nástupu fašismu a italsko-etiopské války, tedy mimo jiné do doby, kdy hlas žen – a zejména těch, které se vymykaly škatulce „normální“ – neměl žádnou váhu, naopak vzbuzoval vlnu nevole a opovržení. Dareba je kniha o mladé dívce Maddaleně, která se v nízkém věku musí postavit nespravedlnosti, sexismu i autoritářskému režimu, který přerostl v jednu z největších celospolečenských katastrof 20. století. Kniha to bude těžká ve všech ohledech, i tak se na ni během podzimu velmi těším. Silné hrdinky bojující s nepřízní osudu i dějin, to já ráda.
Viv Albertine – Clothes, Clothes, Clothes. Music, Music, Music. Boys, Boys, Boys.
Delší název jen tak nenajdete. Co se ale skrývá uvnitř, musí dostat každého fanouška hudby a nespoutaných 70. let. Tato kniha je autobiografií britské hudebnice Viv Albertine, která se proslavila především coby členka dívčí punkové kapely The Slits. Ve svém memoáru vzpomíná na dospívání, kdy chodila přes celý Londýn bosá na koncerty Rolling Stones, zatímco doma dokola poslouchala Johna Lennona, i na hudebně aktivní léta, kdy se Sidem Viciousem ze Sex Pistols založila kapelu a chodila nakupovat do obchodu SEX, jehož majitelkou nebyl nikdo jiný než módní královna punku Vivienne Westwood. Clothes. Music. Boys. je čtivá kniha o ženě, které se podařilo prorazit v ryze maskulinním hudebním prostředí, a ještě k tomu zdárně překonat rakovinu a vyrovnat se s potratem. Je to óda na hudební feminismus, která vás inspiruje sebrat „koule“ (nebo spíš vaječníky) a poprat se s životem, ať už vám naservíruje cokoliv.
Další tipy na knihy najdete v následujících kapitolách. >>>
Pokračování 2 / 4
Co čte redaktorka Ivona?
Nedávno jsem se zastavila v brněnském Book Therapy, kde mě zaujaly dvě knihy. Obě jsou psané z pozice ženských hrdinek, autorky jsou plus minus moje vrstevnice a mají nádhernou obálku, potud ale jejich podobnost končí a následují protiklady. Jedna je krátkým niterným příběhem, druhá kronikou posledních třiceti let, kde se životy postav odvíjejí na pozadí dějinných zvratů.
Lucie Hušková – Símka
První kniha, na kterou se v nejbližších dnech chystám a kterou jsem si z Book Therapy skutečně odvezla, je Símka. Jde o debut české autorky Lucie Huškové a pojednává o třiadvacetileté Simoně a jejím složitém vztahu s psychicky labilní matkou, která se vůči dceři chová chladně, tyransky a manipulativně. Jak prozrazuje anotace: „Jednoho dne však přijde chvíle, která zamává Símčiným životem a kdy se ukáže, jestli opravdu stojí za to obětovat všechno člověku, od něhož se lásky zřejmě nikdy nedočká.“ Na knihu neznámé autorky mě nalákal nejen pěkný přebal, který připomíná jiný letošní hit – Tělaod Kláry Vlasákové, ale také prodavačka v knihkupectví, která mi řekla, že díky krátkým kapitolám se knížka rychle čte a je ideální třeba do tramvaje. Přesně to jsem potřebovala – kvalitní, ale úspornou knihu na rozečtení. Símka má 224 stran a v současné době také krásných 86 % na Databázi knih.
Nino Haratischwiliová – Chybějící světlo
Druhá kniha, kterou jsem intuitivně vzala do ruky, je Chybějící světlo. Hned jsem ale věděla, že tohle nebude spontánní nákup, protože je to na rozdíl od Símky tučná bichle – má 744 stran. Napsala ji gruzínská autorka Nino Haratischwiliová a pojednává o čtyřech kamarádkách a jedné tragédii, která je rozdělí a jednou možná zase spojí. Vše se odehrává v kulisách závratných změn konce 20. století, kdy se po rozpadu SSSR Gruzie stala samostatným státem. To do země mimo jiné přineslo patologii v podobě přílivu drog. Přiznám se, že autorku jsem neznala, ale její knihy už jsem si v knihkupectví dříve prohlížela a zjevně má s rozsáhlými ságami zkušenosti – její předchozí opus Osmý život (pro Brilku) měl dokonce 864 stran. Chybějící světlo, mimochodem v překladu Viktorie Hanišové, taktéž nepojednává o ničem menším než o přátelství, lásce, násilí, zradě, smrti a odpuštění. A ač si její název můžeme snadno aplikovat na aktuální roční období, ve skutečnosti souvisí s fotografováním – právě na výstavě fotografií zesnulé kamarádky se zbývající trojice po letech setkává a je nucena pustit trochu světla i do svých vzpomínek. Poslední argument k přečtení? Po prvních uživatelských recenzích na databázi má kniha 98 %.
Pokračování 3 / 4
Co čte redaktorka Kateřina?
Michal Kašpárek – Fosilie
Michal Kašpárek je český novinář a publicista, jehož články čtu moc ráda a celkově je mi sympatický svými názory a projevem. Letos mu v nakladatelství Paseka vyšel první román, Fosilie. Je to příběh mezigeneračního dialogu mezi dědou, otcem a dcerou. Děda žije v zajetí konspiračních teorií, otec je konzervativní self-made man, který rád mluví o tom, čeho dosáhl a co pro rodinu udělal, a dcera je ekologická aktivistka. V podstatě takový standardní výjev z běžné rodinné sešlosti. Hodně mě to zajímá, ale uvidíme: všechno záleží na tom, jak dobře a uvěřitelně jsou napsané dialogy. Zároveň doufám, že to bude taky trochu legrace: výchozí nastavení to minimálně napovídá.
Virginia Woolfová – Paní Dallowayová a Deníky
S manželem jsme si nedávno pouštěli film Hodiny: pro mě je to jeden z nejvíc podzimních snímků vůbec, on je nikdy neviděl. Připomnělo mi to, jak zoufale málo jsem četla z díla Virginie Woolfové, kterou nesmírně obdivuju. Nikdy jsem se třeba nedostala k Paní Dallowayové: románu, kolem něhož se točí právě děj Hodin. Ráda bych to tedy letos dohnala a ideálně pak rovnou navázala nově vydaným souborem spisovatelčiných deníkových zápisů z let 1915 až 1919. The Diary of Virginia Woolf: Volume 1 vyšla anglicky a s předmluvou Virginiiny vzdálené příbuzné, rovněž uznávané současné feministické autorky Virginie Nicholson.
Pokračování 4 / 4
Co čte redaktorka Dominika?
J. K. Rowlingová – sága Harry Potter
S partnerem jsme věrní Potterheads a celou sérii filmů jsme schopni za jeden rok vidět i pětkrát. Letos jsme se však rozhodli, že se vrátíme ke knihám, které jsme četli naposledy jako děti. A bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme ohledně četby mohli udělat. Odkrývají se nám totiž nejen nové dějové linky, které se do filmů nevešly, ale také detailní pocity každé z postav, což na celý kouzelnický svět vrhá úplně nový pohled. S některými postavami se najednou mnohem víc ztotožňujeme, jiné jsou nám naopak sympatické méně. Podzim a zima jsou navíc období, které mám s Harrym Potterem a Bradavicemi spojené nejvíc, proto si velmi užívám momentální plískanice, které trávím zabalená v dece s oblíbeným čajem a tlustou knihou v ruce. Právě se chystám na šestý díl Prince dvojí krve a do konce roku bych ráda stihla i finální Relikvie smrti.
Donna Tartt – Tajná historie
Na tuto knihu se chystám už delší dobu. Z knihovny na mě pokukuje víc než půl roku a já pořád doufám, že se k tomuto téměř šestisetstránkovému dílu letos dostanu. Internetové diskuze jej totiž popisují jako současnou dechberoucí klasiku, ve které sledujeme příběh excentrických studentů klasické řečtiny. Ti si vytvoří intelektuální klub, ve kterém objevují nové způsoby uvažování nad podstatou krásy, pravdy a tvořivosti, ale i nad hrůzou či zločinem. Vše má vyeskalovat hrůzným experimentem, který se zvrtne ve strašlivou tragédii, jež zničí charaktery všech postav. Mám z toho příjemně nepříjemné šimrání v břiše, ale neskutečně se na četbu těším.
