Body shaming je spojovaný hlavně s ženskými těly, nevyhýbá se ale ani mužům. Jen se ve společnosti z nepochopitelných důvodů víc toleruje. Ublížit ale dokáže úplně stejně.
Tipnete si, jaká otázka je mužům nejčastěji pokládána na internetových seznamkách a v seznamovacích aplikacích? Dvě slova: „Kolik měříš?“ Tlak na to, že by muž měl být nějak vysoký (a podle statistik je v České republice nejžádanější mužská výška nad 182 centimetrů), je zřejmě nejsilnější, jakému pánové musí čelit. Je také suverénně nejkrutější, protože s váhou, svaly nebo vzhledem dokážete, byť někdy s obrovským úsilím, něco udělat. S tělesnou výškou nenaděláte nic, i kdybyste se na hlavu stavěli.
TIP NA VIDEO: Jak moc nás ovlivňuje body shaming?
Kde se vzala představa, že muž musí být vyšší než žena? Pravděpodobně jde o důsledek pohádek, mýtů a pověstí, ve kterých figurovali hlavně urostlí, svalnatí a silní hrdinové. Nastavili tak ideál mužské krásy. Ať už to byl princ, rytíř nebo Přemysl Oráč, všichni jsou vykreslovaní přesně jako superhrdinové dnešních akčních snímků. Poslední hřebíček do rakve mužům s podprůměrnou výškou zarazila britská propaganda během války s Francií. Napoleona Bonaparte vykreslovala jako malého vzteklouna, který je vedle admirála Nelsona poloviční. Ve skutečnosti měl Napoleon na svou dobu výšku lehce nadprůměrnou a byl to Nelson, kdo z nich dvou měřil na centimetry méně. Napoleon ale satirické kresby trefující se do jeho výšky absolutně nesnášel a Britům zjevně přišlo k popukání vytáčet ho do nepříčetnosti. Nevědomky tak položili základ něčeho, čemu se dnes říká napoleonský komplex, tedy představy, že muži frustrovaní svou výškou mají nutkavou potřebu si ji něčím kompenzovat.
Paradoxní na tom je, že semužům vysmíváme za něco, co jsme jim sami vnutili. Tedy že nejsou dost dobří jen proto, že nenarostli do výšky, kterou jsme si vymysleli jako ideální. Ideální k čemu? To už je záhadou. Kromě toho, že dokážete sundat sklenici okurek z horní police ve spíži, vás totiž to, že máte dva metry, v reálném životě v ničem nezvýhodňuje.
Samozřejmě nejde jen o výšku. V oblasti tělesných nároků chceme po mužích často pravý opak toho co po ženách. Nerostou ti chlupy a vousy? Bože, co je s tebou špatně? Běda ale, když ti vousy rostou zase moc, to už je na depilaci, protože muže s dekou na zádech taky nikdo nechce. Další kapitolou jsou vlasy, respektive jejich vypadávání. S věkem se to ještě snese, ale jakmile se vám začínají tvořit kouty kolem třicítky, je to na pytel přes hlavu.
Na druhou stranu dokáže společnost mužům ochotněji tolerovat nadváhu. To, co je u žen už plus size velikost, nemá v mužském světě žádnou speciální kategorii. Pokud se nebavíme o morbidní obezitě, není váha pod drobnohledem. Větší problém bývá vyhublost. Rachitické tintítko totiž taky nikdo nechce. Vrcholem absurdity potom je, že když muž na své figuře maká, čtyřikrát týdně trénuje v posilovně, chodí ke kadeřníkovi a používá deodorant, měl by se tvářit, že nic z toho nedělá. Od mužů očekáváme, že budou vypadat jako Henry Cavill, aniž by pro to hnuli prstem. Protože pečovat o sebe je přece poněkud zženštilé a divné.
Speciální kapitolou je pak velikost penisu. A není tím myšlena jenom délka, ale i průměr. Cokoli, co není dlouhé a tlusté, je neuspokojující. Ve skutečnosti tento závěr sice neplatí, protože vagina má reálně hloubku zhruba 10 centimetrů a průměrná délka penisu je tak o třetinu větší než průměrná délka pochvy, ale kdo by se zdržoval fakty? Poměřování už od dětství a pornoprůmysl, ve kterém prakticky neexistují muži s penisem kratším než dvacet centimetrů, vzbuzuje téměř ve všech mužích pocit, že by ho měli mít delší. Včetně těch, kteří by parametry castingů do filmů pro dospělé bez problémů splňovali. Tak aspoň o dva tři centimetry, kdyby to šlo.
Jenže to není jen o délce samotné. Na té totiž opravdu většinu času nezáleží. Hlavní problém je v tom, že jsme si zvykli určité typy chování spojovat podobně jako s malým vzrůstem také s malým penisem. Koupil si velké SUV? Co si tím kompenzuje? Chová se jako blbec, určitě má malý péro. Nojo, muži si pořád musí poměřovat pindíky, obrovský ego, přitom v posteli bys ho hledala s pinzetou a lupou. Malý penis prostě znamená selhání v hodnotné mužské roli a narážky podobného typu sledují jediný cíl – ublížit a ponížit.
Když po společnosti chceme, aby přestala ženám předhazovat, jak velká nebo malá mají mít prsa, zadek a stehna, kolik ještě můžou mít vrásek a kolik botoxu a jestli si mohou nechat růst chlupy nejen v podpaží, možná je stejně tak načase dovolit mužům, aby měli tolik centimetrů, s kolika narostli. Ať už na výšku, nebo v kalhotách. Šikana je totiž vždycky špatně, ať už se trefuje do kohokoli.
Celý článek najdete v aktuálním vydání časopisu Moje psychologie. To si můžete zakoupit také on-line na iKiosek.cz
