Lidi, vzpamatujte se! Proč už nikdo nemá normální vztah k jídlu?
Žijeme v době extrémů. Jedni se z jídla můžou zbláznit, pořád něco mlsají a cpou se až k prasknutí. Druzí drží drastické diety, fastují a s úzkostí počítají každou kalorii. To se všichni zbláznili?
Mít zdravý vztah k jídlu je celoživotní výzva. Protože jídlo není jen palivo. Je to požitek, emoce, občas závislost, ale i výčitka: „Fakt si dáš ten dortík, když ti udělá fald na břiše?“
Jídlo, jídlo, všude jídlo
O jídle se dnes mluví všude a pořád. V televizi běží samé kulinářské show, na sítích se to hemží food blogery a články o dietách trhají rekordy čtenosti. To všechno ukazuje jediné – jídlem jsme posedlí.
Ale vždycky to tak nebylo. Za socialismu nebyly třípatrové hypermarkety ani regály se 76 druhy šunky. Jedlo se to, co bylo. Méně možností znamenalo méně přemýšlení. A paradoxně i méně obezity.
Pak přišly devadesátky a s nimi i první fast foody, mezinárodní kuchyně, limonády všech barev. Jídlo se postupně stalo symbolem svobody a hojnosti. Průměrná česká rodina neřešila, že je k snídani bílý rohlík se salámem a k večeři párky a cola. Užívala si, že je všeho dost.
Jenže éra „čím víc, tím líp“ časem vyvolala protitlak. Po bezhlavém přejídání se začalo mluvit o zdraví, obezitě a prevenci. A kyvadlo se zhouplo na opačnou stranu.
Věděli jste, že…
aktuálně má v Česku podle dat SZÚ nadváhu či obezitu více než 60 % dospělých? Nerostou ale jen případy obezity, ale i poruch příjmu potravy (PPP). Mezi lety 2010 a 2023 se počet mladistvých bojujících s PPP zdvojnásobil, vychází z údajů ÚZIS.
Chceme jíst zdravě!
Poslední roky se pomalu nemluví o ničem jiném než o zdravé stravě. Mluví se o bílkovinách, sacharidech a tucích. O tom, že jídlo nemá jen zasytit, ale dodat tělu potřebné látky a minerály.
Spousta lidí začala být posedlá nakupováním bio produktů a začala si zakazovat sladkou tečku ke kafi. Samo o sobě to není špatně. Péče o tělo má smysl, zdravá mikroflóra ovlivňuje psychiku i spánek. Ale mám pocit, že se to občas přehání.
Posedlost zdravím se totiž od nezdravé posedlosti neliší tolik, jak by se mohlo zdát. Výsledek je stejný: jídlo ovládá každou myšlenku. Člověk se trestá, omezuje, ztrácí radost ze života. A když se z věty „chci jíst lépe“ stane dogma „musím jíst dokonale“, může to sklouznout až k poruchám příjmu potravy.
Chvilku fastuju, chvilku jsem veganka
Někdy mám pocit, že se všichni kolem mě pomátli. Nedávno jsem procházela kuchyňkou v práci. Kolegové se bavili o tom, jak fastují (= drží dočasný půst) – jeden jí jen šest hodin denně, druhý nejí nic celý jeden den v týdnu. Oba mají hlad, jsou podráždění a večery chtějí rychle zaspat, ale prý je to „super“.
Podobně lidi v mém okolí experimentují s vegetariánstvím nebo veganstvím. Chvíli pijí jen smoothie, pak se vrátí k masu. Jako by jíst „normálně“ bylo dneska skoro zakázané.
Osvoboďte se od posedlosti jídlem
Jak tedy mít „normální“vztah k jídlu? Jediný správný způsob, jak jíst, neexistuje. Někdo se cítí dobře, když si hlídá složení výrobků, jiný potřebuje prostě jen poslouchat, co mu tělo říká. Důležité je neztratit radost – ať už si dáte salát nebo čokoládu. Protože stres z jídla může být pro tělo horší než samotné jídlo.
Ale pokud máte pocit, že jídlo řídí vás – ať už se přejídáte, nebo vás ovládá strach z každého přešlapu –, není to slabost. Je to signál, že si zasloužíte pomoc. Pokud bojujete s obezitou nebo záchvatovitým přejídáním, podívejte se na web České obezitologické společnosti, kde najdete spoustu užitečných rad. A pokud se potýkáte s poruchami příjmu potravy, jako je anorexie, ortorexie nebo chronické omezování, může vám pomoct Centrum Anabell, které nabízí poradenství, terapii i svépomocné skupiny. Obrátit se můžete i na svého praktického lékaře, psychologa nebo nutričního terapeuta.
Normální vztah k jídlu není o dokonalosti. Je o rovnováze, svobodě a péči o sebe. A pokud se k té rovnováze potřebujete vrátit s pomocí druhých, je to v pořádku. Protože jíst s klidem je nejen zdravé, ale i osvobozující.
