Toxičtí lidé v práci? Tak to fakt nedávám
Nevím, jak to máte vy, ale co fakt nemusím, jsou „zlobři”. Lidi, na kterých je na první pohled vidět, že svou práci nesnáší a škodí kde můžou. Chodí tam jen z donucení, odpočítávají minuty do oběda, a když jim omylem řeknete „dobrý den“ s úsměvem, dostanete pohled, který by se hodil spíš do hororu než do kanceláře.
A teď pozor – z mojí zkušenosti většinou nejde o to, že by byli tito lidé zlí od přírody. Naopak. Dost často je to jen ochranný obal před frustrací. Nešťastní lidé, kteří si neví rady se svým životem, to maskují, brblají a jsou věčně nespokojení. Nenávidí šéfa, práci, kolegy, někdy i kávovar. Ale když se jich zeptáte, zjistíte, že jejich zlost pramení úplně odjinud. Z nefungujícího vztahu, z toho, že se doma nemají o koho opřít, nebo z pocitu, že je nikdo nevidí a neocení je.
Problém, všude samý problém
Potkala jsem v práci už hodně takových lidí. Nepřejí vám úspěch. Pomlouvají. Překrucují věci, protože tím aspoň na chvíli získají pocit, že mají nad něčím (příp. nějakým příběhem) kontrolu. Jenže ve skutečnosti kontrolu nemají vůbec nad ničím. Ani nad vlastním štěstím.
A tak přemýšlím – co s tím? Jedna varianta je poslouchat. Chvíli vydržet jejich pomluvy, stížnosti, naladit se na jejich tón a pochopit, že tím vlastně volají o pomoc. Druhá varianta? Vyhnout se jim obloukem, protože toxická nálada se šíří rychleji než chřipka v otevřené kanceláři.
Respektovat jeden druhého je základ
Já osobně mám ráda různorodost. Nemusíme mít všichni stejné názory, ale jedno pravidlo je pro mě nedotknutelné – respekt. A hlavně: nebýt na sebe naschvál zlí. Protože jestli trávíme třetinu života v práci, bylo by fajn, aby to tam bylo aspoň trochu snesitelné. Pokud vás vaše práce nebaví a nikdo si vás tam neváží, tak proč tam vlastně pořád jste?
Možná je to celé jednoduché: buď si to v práci uděláte hezký, nebo vás ta práce postupně sežere. Otázka je – kterou variantu si vyberete vy? Já mám jasno!
.
