Téměř dekádu působila na pozici náměstkyně ministra kultury, od roku 2020 však stojí v čele orchestru PKF – Prague Philharmonia. Kateřina Kalistová převzala manažerské otěže v hudebním sektoru v nejtěžší době – na počátku covidové pandemie. V rozhovoru pro Byzy ženy se rozpovídala o tom, jak nekonečné lockdowny změnily přístup diváků k živým koncertům a co obnáší plánování nové sezóny, a zavzpomínala, jak její orchestr ovládl největší rockový festival v Česku.
Od práva až do čela předního českého hudebního tělesa. Tak by šla popsat kariérní cesta Kateřiny Kalistové, ředitelky orchestru PKF – Prague Philharmonia. Ke kultuře měla vždy blízko, a to i navzdory faktu, že vystudovala finanční právo a zpočátku se toužila uplatnit v sektoru prodeje nemovitostí. Stáže a kontakty získané již během studií ji ale nakonec zavedly až na pozici tajemnice prezidenta filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně, z něhož pak její cesta vedla až na ministerstvo kultury a do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, které v letech 2009 až 2014 předsedala. Na ministerstvu i s pauzou působila téměř dekádu a coby náměstkyně ministra měla na starost sekci živého umění – kam mimo jiné spadá také hudební sektor.
Na začátku roku 2020 ale nastal zlom. 7. února se Kalistová definitivně rozhodla přejít „na druhou stranu“ kultury a přijala místo šéfky orchestru PKF. Po pěti týdnech se ale do Česka dostala covidová pandemie a svět v čele s kulturou zcela utichl. „Můj první počin v orchestru bylo zrušení turné a účast na festivalu v Koreji. A pak všichni zůstali doma. Nestačila jsem se s členy ani pořádně osobně seznámit, v kanceláři jsme zůstali tři. Hráči se na určitý čas vzdávali svých honorářů. Zvládli jsme to, jednoduché to ale rozhodně nebylo,“ vzpomíná Kalistová.
Její hlavní náplní práce v PKF je především zajištění finančního chodu orchestru, částečně ale řeší také marketing, PR, a dokonce se stará i o Instagram. „Jsme malý orchestr, malý management, a tak se stává, že jeden člověk dělá víc věcí. Je to nesrovnatelné s velkými orchestry, které jsou zakládané městy, kraji nebo státem. U nás musí každý umět tak trochu všechno,“ říká a zároveň dodává, že pandemie v mnohém organizaci festivalu změnila – značně se proměnil přístup právě třeba k marketingu, PR. Klíčové je podle Kalistové také hledání nových způsobů, jak na hudební večery přilákat diváky.
I přes nástrahy pandemie ovšem Kalistová tvrdí, že české orchestry si ve světě udržely velmi pozitivní renomé. Díky tomu není složité dostat do Prahy známá světová jména. Většinu koncertů pořádáme v Rudolfinu, a to je velmi lákavé místo, v němž slavní dirigenti touží hrát, říká. „Už zhruba dva roky dopředu víme, kdo bude vystupovat v rámci nové sezóny. Někdy je ale těžké sehnat zvučná jména na přesné datum, kdy zrovna máme volný slot na koncert v Rudolfinu. Často tak musíme čekat na další rok. Skládat sezónu je jako skládat puzzle.“
Není to ovšem jen Rudolfinum, kde se orchestr PKF dočkává potlesku. Na kontě má totiž už i vystoupení na festivalu Rock For People v Hradci Králové. „S naším kvartetem jsme tam hráli rockové hity, ale byl tam i Vivaldi. A bylo narváno. Lidé skandovali a byli nadšení. Mělo to obrovský ohlas a letos jsme tam hráli znovu. Je dobré ukázat lidem, že máme i jinou tvář,“ říká Kalistová.
