Možná za sebou máte náročný týden nebo vás prostě jen trápí podzimní splín. Život ve městě vás požírá zevnitř a dovolená v nedohlednu. Stačí ale jedno malé nadechnutí „za humny“ a vrátíte se domů jako znovuzrození. Nevěříte? Vyhraďte si pár hodin sami pro sebe a vydejte se na osvěžující cestu z města.
Buštěhradská idyla
Pokud máte rádi historii, veteš nebo knížky Oty Pavla, určitě by vám mělo být povědomé i tohle roztomilé městečko nedaleko Kladna. A jestli jste s ním dosud neměli tu čest, právě teď přišel čas to napravit. Z Veleslavína jste tam za necelých 20 minut. Tak konec výmluv! Buštěhrad, známý též jako Buštěves nebo Buckov, je starý jak Metuzalém. Archeologické nálezy dokládají, že lidem se tu líbilo už v mladší době hradištní – tedy kolem roku 900 n. l. – stejně tak jako vyznavačům podnikatelského baroka, kteří se tu ve velkém usídlili v posledních desetiletích.
TIP NA VIDEO: Inspirujte se našimi tipy na další podzimní výlety
Nejvýznamnější historickou památkou Buštěhradu je asi barokní zámek s klasicistní kaplí. Ačkoliv je budova pořád značně zchátralá, revitalizovaný zámecký park je příjemným záchytným bodem. Za bližší prozkoumání ale rozhodně stojí i historické zbytky v zástavbě, roztroušené západně od nynějšího zámku. Jsou připomínkou někdejší mohutné pevnosti, která kdysi náležela k největším hradům 15. století.
Jak už to tak ale v dějinách bývá, její sláva netrvala dlouho. Během ústupu Sasů do Prahy za třicetileté války, tedy na jaře 1632, byl Buštěhrad vypálen a vydrancován. Na konci 17. století se Anna Marie Františka, velkovévodkyně toskánská, rozhodla vystavět v Buštěhradě nové sídlo, a zdejší hrad se tak proměnil ve zříceninu, jejíž zdi sloužily jako stavební materiál vrchnosti i obyvatelům městečka. Jedním z mála možných ohlédnutí za lepšími časy velkolepého stavení je brána mezi domy č. p. 11 a 13 a kamenný dvorek.
Zase ty blešáky
Jednou z nejpodstatnějších akcí, která Buštěhradem hýbe už víc než 40 let, jsou pravidelné bleší trhy se starožitnostmi. Němečtí, italští, francouzští i holandští sběratelé se sem sjíždějí, aby vyhandlovali nebo vyměnili to, po čem jejich srdce prahne.
První sběratelské trhy se tu konaly již v roce 1979, tedy příznačně na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy dosáhl klubový život sběratelů v Čechách svého pomyslného zenitu. Buštěhradské burzy, u jejichž zrodu stála místní Osvětová beseda, se konají v předem ohlášeném termínu, a ačkoliv covid jejich kontinuitu značně narušil, oddaní prodejci a kupující na ně nezanevřeli. Další jsou naplánované na 28. října.
Kde chcípl pes
Je až neuvěřitelné, jak pohodově a klidně Buštěhrad ve srovnání s nedalekou metropolí působí. Těch 18 minut strávených v autobuse z pražského nádraží Veleslavín vám za tenhle průchod časoprostorem určitě bude stát. Rozhlédněte se kolem sebe a vnímejte podmanivou krásu středních Čech. Zastávku v Buštěhradu navíc můžete spojit s nedalekou Okoří nebo návštěvou památníku Lidice.
Kytínská romantika
Pokud potřebujete dobít baterky, ale máte jen pár hodin, vyrazte směr Mníšek pod Brdy. V obci Kytín, kam vás snadno sveze příměstský autobus, najdete všechno, po čem vaše pocuchané nervy touží. Romantická náves s rybníkem a kostelemNanebevzetí Panny Marie vás zaručeně vytrhne ze stresu. Pak už jen stačí projít starým ovocným sadem, zabloudit do nedalekého lesa, nasbírat pár hub k večeři a šípků do vázy a v úplně jiné náladě se vrátit zpátky do centra.
Mezi Točníkem a Žebrákem
I tentokrát se vejdeme do půlhodiny od Prahy. Křivoklátsko i Brdy jsou otevřenou náručí pro všechny Pražáky, kteří se potřebují nadechnout a vyčistit si hlavu. Věděl to už Václav IV., a tak zatímco jméno Karla IV. zůstalo spojeno s Karlštejnem a osobnost Rudolfa II. s Pražským hradem, hédonistický král se zamiloval právě do této krajiny. Nechal tu vybudovat reprezentační Točník, který je dodnes spolu s Žebrákem největším českým souhradím.
Žebrák je takový „nomen omen“: vedle Točníku totiž dnes opravdu vypadá jako chudý příbuzný. A přitom leží na strategickém místě, nedaleko důležité Norimberské cesty. Význam Žebráku vzrostl, když se stal Karel IV. říšským králem. Hrad mu sloužil jako místo noclehu při cestách na říšské sněmy, svolávané většinou právě do Norimberka. Žebrák však u Karla ztratil na oblibě, když tu zemřel jeho prvorozený syn Václav. Skutečného ocenění se hradu dostalo až v době Václava IV., kterému se Žebrák zalíbil natolik, že tu trávil mnohem více času než na svých ostatních panstvích. Z někdejší luxusní rezidence toho ale moc nezbylo.
Pýcha a předsudek
Naopak Točník, který na svého souseda shlíží z kopce a asi pětisetmetrové vzdálenosti, svou velkopanskou tvář ještě neztratil. Ačkoliv byl taky značně zpustošen, ještě v roce 1681 ho Bohuslav Balbín označil za obyvatelný. Těžko říct, co by s ním bylo, kdyby ho ve 30. letech od posledního šlechtického majitele Josefa Colloredo-Mansfelda za 2000 korun neodkoupil Klub českých turistů. Dnes nabízí skvostné výstavní expozice, v hradním příkopu se prohánějí dva medvědi a v podhradí se pase stádo koz a ovcí.
Pověst vypráví, že na obou hradech jsou zakopány poklady. Na den svatého Rufa je prý možné je spatřit a do půlnoci si i něco odnést. Objevuje se tu prý sám Václavův duch, a pokud na něho hledač narazí, musí králi vyprávět, co si o něm ve světě živých říkají. Já říkám, že Václav měl vkus, protože tohle místo se ani při opakovaných návštěvách neomrzí!
