Cesta kolem světa bez nutnosti odejít z obýváku? Může být! Veronika Zenklová v novém cestovatelském sloupku Veronika v trapu zachycuje zajímavosti ze svých výletů a dobrodružství. A začíná aktuální výpravou na Zanzibar, který je tropickým rájem, stejně jako rájem dámské sexuální turistiky.
Říká se, že člověku přijde do cesty v pravý okamžik přesně to, co nejvíc potřebuje. Někdy je to práce, někdy nečekané setkání nebo změna prostředí. A jindy třeba letenka na Zanzibar. Půlka ledna, covid za dveřmi, dítě ze záchodu řve „Hootoovoo!“, prádlo v koši i pracovní resty si dávno začaly žít svým vlastním životem – tak co bych neletěla? Novinář by měl být flexibilní a akční, a tak o několik telefonátů a jeden PCR test později láduju plavky a repelent do kufru. Druhý den mě čeká přímý let na východ Afriky, který slibuje osm a půl hodiny ticha a pohody, tříchodové menu a lehké turbulence.
TIP NA VIDEO: Inspirujte se! Tipy na únorové výlety po Česku
Zážitkem je už samotný let na palubě Boeingu 787 Dreamliner, který si pro přímé spojení z Prahy pronajal Čedok. Za společníka jsem si vybrala knihu Doupě od Jakuby Katalpy a k vlastnímu překvapení ji zhltla už během prvních několika hodin. Chvílemi se mi zavírají oči, a tak se nechám kolébat představou útěku z reality a svojí momentální nepolapitelností bez dosahu signálu. Probudí mě hlášení pilota, které přichází nečekaně brzy. Snad jsem nechrápala nahlas. Přistáváme, a tak zimní bundu, která mi cestou posloužila jako polštář, nacpu do příručáku. Tady ji potřebovat nebudu.
Formuláře formulářům
Cestovat v době covidové s sebou nese značná rizika, mimo jiné hrozící újmu na duševním zdraví, pramenící z vyplňování nekonečného množství dotazníků a formulářů, aktualizací QR kódů a schraňování dokumentů. Pokud máte problém udržet pohromadě klíče, mobil a peněženku, pravděpodobně vás několikrát prudce píchne pod žebry při představě, že máte předložit něco, co jste si zapomněli stáhnout a vytisknout.
Na rozdíl od mnoha jiných destinací má ale Zanzibar poměrně volná covidová opatření. Tanzanie, pod kterou poloautonomní ostrov spadá, byla jednou z mála zemí, které pandemii prakticky neřešily. Zanzibarské úřady tedy příliš nezajímá, zda jste očkovaní, nebo ne. Před odletem na ostrov je sice nutné předložit negativní PCR test s QR kódem a odběrem vzorku mladším 96 hodin a k tomu vyplnit obligátní formulář, ale ve skutečnosti to není tak hrozné, jak to zní.
Ačkoliv by se dusno v příletové hale dalo krájet a fronta zmatených bělochů se podél stojanů s příletovými formuláři vine jako nenažraný had, do půl hodiny stojíme na vzduchu. Tedy lépe řečeno ve vlhké troubě, která začíná zprudka prohřívat mé středoevropskou zimou ztuhlé tělo.
V takovém počasí se musí pít – a hlavně voda. Zapomeňte ale na kohoutkovku. Do té si tu raději nenamáčejte ani zubní kartáček, pokud nechcete absolvovat návštěvu u některého z místních léčitelů, kteří se tu těší větší oblibě i lepší pověsti než nemocnice. Mimochodem, bylinky a rituály tu ke slovu přicházejí docela často ve všech sférách života. Mojí jistotou se tak stává zapečetěná pitná voda a Coca Cola ve skleněné lahvi. Ať slouží!
Na Airbnb ani Booking bych v místních podmínkách rovněž nesázela. I světaznalí dobrodruzi se nejlépe rozkoukají v některém z resortů, které jsou vlídným zázemím i překladištěm pro spálená ramena a oblé zadky, na které jsme z mnohdy nepochopitelných důvodů až příliš pyšní. Vzhledem k tomu, že je Zanzibar z 90 % muslimskou zemí, říkám si, že by u některých neškodilo zvolit umírněnější outfit. To ale těžko vysvětlíte tomu, kdo od rána do noci maká u hotelového bazénu na bronzové barvě, i když ji o pár týdnů později stejně schová pod péřovku.
Viva la Cappuccino
Z první procházky po pláži chytám tik v oku. Chlapci oblečení do tradičních masajských úborů se na vás totiž okamžitě sesypou jako supi na mršinu a zahrnou vás otázkami, odkud jste a kam jdete. Budou vám chtít dělat vtíravou společnost a zvát vás do tenat obchůdků s turistickými kýči. Nutno podotknout, že o drobné kšefty ale tak úplně nestojí. Jejich přímý pohled a haptické dovednosti už svedly na scestí nejednu osamělou ženskou duši. Dámská sexuální turistika tady kvete a postaršími, do bronzova přismahlými paničkami v afrických sárí se to tu jen hemží. Po boku hubeňourů s oštěpy se producírují ověšené amulety a tygřími zuby a v milostném oparu posílají domů zprávy, že potkaly lásku svého života. Jejich společníci jim familiérně přezdívají Miss Cappuccino; to podle odstínu pečlivě opálené bělošské kůže.
Těžko říct, jestli jde o win-win, nebo naopak absolutní prohru pro všechny zúčastněné. Dekadentní situaci sexuálního post-otroctví, které na ostrově už léta vzkvétá, dokonale vystihuje snímek Paradise: Love z roku 2013, který vznikl v německo-rakouské koprodukci. Postarší rozvedené dámy na Zanzibar vyrážejí zalepit svá zlomená srdce a naplnit prázdné klíny, přičemž výměnou za momenty štěstí neváhají bohatě vyplatit své milence z jejich stávajícího života. Nezřídka se stává, že tato „přátelství“ trvají několik sezon a končí ve chvíli, kdy testosteronový miláček trochu zestárne a přibere nebo našetří dost peněz na to, aby se mohl oženit s dívkou svého kmene.
Moje vrozená zvědavost mi často blokuje širší perspektivu. Dlouho se zabývám detaily, a tak se často stává, že mi uniknou nějaká jiná, neméně podstatná fakta. Máte-li to podobně a chcete-li prozkoumat krásy ostrova v celé šíři, vyplatí se využít k tomu doprovodu některého z místních guidů. Díky nim si nebudete muset lámat hlavu s dopravou ani časovým rozvrhem. Ověřeno v praxi.
Řidiči autobusu vás prostě pohodlně zavezou na místa, o nichž se vám ani nesnilo. Želví zátoky, modré laguny, farma koření nebo tržiště ve Stown Town, to všechno vás vytrhne z tropického štronza. I vtíravé Masaje nakonec vezmete na milost a popřejete jim mnoho zdaru při lovu pětadvacetihlavého stáda krav, které musí podle zvyku přivést potenciálnímu tchánovi, když chtějí svou vyvolenou požádat o ruku.
Zanzibar voní hřebíčkem, chutná po mangu a slibuje nesplnitelné. Když se k němu ale budete chovat slušně a s respektem, bohatě se vám odmění. Stačí se ho jen dotknout a vždycky už budete vědět, že tam někde je. Zpátky v Praze se probírám fotkami, čas od času pohledem sjedu ke koši plnému prádla čekajícího na vyžehlení a z dětského pokoje ke mně doléhá „Mamííí, pojď se na něco podívat!“
A tak se štípu do ruky, že to nebyl sen, že jsem tam opravdu byla, pozorovala západ slunce, pila kokosovou vodu a smála se masajským tanečkům. Ramena se mi už začala loupat. To nevadí, stejně je schovám pod péřovku. Do léta ještě pár měsíců zbývá, ale já se usmívám. Všechno je v pohodě. Slunce v duši a Hakuna matata!
Fotogalerie: Zanzibar je ráj bílých pláží, tropického vedra a vtíravých mladíků
