Proč se vracet ke starým receptům a návodům, když práce s moderními prostředky vypadá v reklamách tak jednoduše? Sebelepší technika ani nejúčinnější chemie ovšem nejsou všelékem. Při uklízení se prostě vždy trochu zapotíte – s nimi nebo bez nich.
Pokud neodstraníte všechny zbytky přípravku, budou se vám doma hromadit ne právě zdravé chemikálie. Moderní průzkumy ukazují, že pro zdravý vývoj dětí, život bez alergií a vytvoření dobré imunity i v dospělosti je lepší sníst občas trochu hlíny, než zlikvidovat všechny existující bakterie v okolí.
Slunce, mateřídouška, ocet
Začněte úplně jednoduše a inspirujte se z praxe našich babiček. Pusťte do bytu slunce a pravidelně větrejte. Přímé slunce a v zimě mráz nedělají dobře tolik probíraným roztočům, postel ale nechte vždy po ránu alespoň „vychladnout“, aby se z ní vypařil pot vydaný během spánku.
Jako přírodní dezinfekce vhodná například pro vytírání podlahy i menší odmašťovací práce skvěle poslouží slabý roztok obyčejného kuchyňského octa. Na odolnější skvrny můžete použít sůl nebo jedlou sodu, která umí zlikvidovat také zápach v ledničce – stačí otevřený sáček postavit do dveří.
Prkénko a další dřevěné plochy dezinfikujte šťávou z citronu, na plochy použijte jeho roztok ve vodě. Kysané zelí čistí a oživuje barvy koberců - stačí ho posypat po povrchu a pak pečlivě vykartáčovat. Povrch dřevěného nábytku ošetří a naleští včelí vosk. Když k tomu přidáte ještě bylinky - rozmarýn, levanduli, mateřídoušku i pepř a hřebíček - budete mít domov nejen čistý, ale také voňavý.
Síla přírody
Někdy jsou účinnější variantou modernější postupy. V takovém případě mohou nastoupit ekologické úklidové prostředky. Nabídka je opravdu široká, sahá od tablet do myček na nádobí po prostředky na vytírání podlahy. Osvědčená je značka Ecover, která je ale také dražší, dále Frosch a většina hospodyněk si pochvaluje i privátní prostředky dm drogerie.
V praxi ale bývá nejlepší vyzkoušet, co u vás doma opravdu funguje a s čím se vám nejlépe pracuje. Ne všechny ekologické prostředky se totiž používají úplně stejně jako jejich běžné protějšky. A každý je také jinak účinný. Nenakupujte tedy bez rozmyslu. Mohlo by se vám totiž snadno stát, že utratíte tisíce korun, ale místo efektivního úklidu jen zbytečně zahořknete.
Dalšího moderního pomocníka pak představují ještě trochu záhadné nanotechnologie. Drobné částečky přimíchané například do malířských barev a potahových látek umí zařídit, že materiál samostatně odpuzuje špínu nebo například pohlcuje kouř a zápach z cigaret. Podobně fungují i ionty stříbra.
Šetření se může prodražit
Chemii a techniku si pak nechte jako eso v rukávu pouze pro akutní případy. Nevybírejte je ovšem podle rady kolegyně z práce nebo podle toho, jak se vám líbí obal prostředku mezi ostatními v obchodě, ale poraďte se rovnou s odborníkem ve specializované prodejně.
Bude vědět, jaké aktivní látky se v daném prostředku starají o dokonalou čistotu a zda nevyvolávají alergické reakce, případně dokáže vybrat ideální prostředek i pro alergiky.
Po poradě pak na nákupu nešetřete. Například prostředky bez chloru a jeho sloučenin bývají dražší, ale rozhodně ne tak drahé, jako zdraví.
Jak na to?
Při úklidu si stanovte takzvané zóny a jim vyhraďte jednotlivé úklidové pomocníky. V praxi to znamená, že nebudete mýt umyvadlo v koupelně stejným hadříkem jako kuchyňské skříňky a podobně. Profesionálové je tradičně rozlišují podle barev zobrazených na ilustrační fotografii a někteří výrobci jim přizpůsobují barvy obalů úklidových prostředků. Zaměřte se i na opomíjená místa, jako je klávesnice počítače nebo okolí odpadkového koše.
Žlutá zóna patří koupelně. Nepotřebujete tu nejsilnější prostředky, ale je nutné účinně zlikvidovat bakterie i plísně.
Zelená zóna je kuchyňská. Povrchy nejsou tak zamořené jako v koupelně a na toaletě a stačí tedy lehká dezinfekce.
Jednoznačně nejnebezpečnější, a proto červenou úklidovou zónou, je toaleta. Tady je potřeba dodržovat přísné zásady.
Modré zóny jsou z hlediska úklidu hygienicky nejméně nebezpečné a patří do nich ložnice, obývací pokoj, ale i třeba chodba.
Pařte a vysávejte
Bez chemie, zato s odpovídající technikou, můžeme postupovat s populárními parními čističi. Při jejich výběru ale mějme na paměti, že málokdy odvedou lepší práci než kartáč a horká voda, navíc u některých materiálů, jako jsou třeba textilie, hrozí i tím, že se nečistota dostane hlouběji.
Dřevu zase spíše uškodíme, než abychom ho vyčistili. Pára se hodí hlavně na sanitární zařízení, obklady, trouby na pečení a podobně. Samozřejmě že bude záležet na tom kterém modelu a jeho schopnostech, nikdy však nestavme na schopnostech prodávajícího, který za pár korun slibuje domácnost bez poskvrnky.
Totéž můžeme zopakovat o robotických vysavačích. Když už si chceme nějaký pořídit, nepočítejme s tím, že levné modely nám nějak pomohou, naopak budou spíš vyžadovat pomoc od nás. I u těch dražších si musíme rozvážit, zda se do našeho bytu hodí, jestli zvládnou kromě laminátové podlahy i parkety a koberce, zda překonají nízký práh, jak často se musejí vysypávat či zda i o to se postará jejich dokovací stanice. Smiřme se s tím, že na velký úklid si stejně musíme pořídit vysavač, který vezmeme do ruky a kromě elektřiny spotřebujeme i trochu toho našeho tuku. Tady je rada, jaký si pořídit, ještě obtížnější.
Při výběru se nesmíme řídit jeho příkonem jako hlavním parametrem, zajímat nás bude sací výkon, ale pro něj nejsou stanovena jednotná kritéria. Ve vyšší cenové hladině u známých značek prostě počítejme s tím, že je dostačující.
Odpovídající model vyberme podle rady z odborné prodejny (známé značky mívají ve velkých městech svá předváděcí střediska, showroomy) a podle zařízení bytu, o které budeme s vysavačem pečovat. Nemá cenu radit, jestli sáčkový, bezsáčkový, nebo vodní vysavač, důležité je, aby si poradil s roztoči i zvířecími chlupy, zvládl lamino, koberce a čalouněný nábytek. Rozsah našeho trhu rozhodně výběr neomezí.
Článek připravil časopis Bydlení Stavby Reality.
