Moleskine

Moleskine

Zip
Toaster Dualit Vario letos slaví 70 let.
Kancelářská sponka
Legendární kousek designu od Marcela Breurera
Kníratá konvička Bialetti
11
Fotogalerie

Design obyčejných věcí. Znáte 10 nej?

Vybrali jsme deset každodenně používaných věcí. Na počátku někdo stvořil jejich formu tak dokonale, že není zapotřebí ji už nikdy měnit. 

Žijeme v době, kdy se lidé bojí krásy, protože krása je nestálá; nemůžete se na ni spolehnout. Ve chvíli, kdy vidíte něco krásného, podruhé už to tak krásné nebude, protože to bude vypadat jinak. Na kráse nemůžete lpět. Krása je pomíjivá, a když pomine, uvědomíte si, že i vy jste pomíjiví a jednou zemřete. Proto lidé pláčou nad krásným výhledem, krásnou malbou nebo novorozeným dítětem,“ řekla v rozhovoru pro magazín Interview newyorská malířka Pat Steirová.

Zatímco výtvarné umění vnímáme jako něco nevšedního, produktový design nás obklopuje každý den.

„Design je výsledkem toho, co chcete od samotného produktu. Dnešní doba funguje naopak, všechno je předimenzované a uvnitř není nic. Například auta. Modeluje je jenom vítr v aerodynamických tunelech a ve výsledku všechna vypadají stejně. Vznikají předimenzované vehikly, do kterých se stejně pořád vejde jen pět lidí,“ říká Jakub Berdych, designér a zakladatel studia Qubus.

Předmět v opravdu kvalitním provedení by měl splňovat tři základní atributy: funkčnost, jednoduchost a čistotu formy.

„Jednoduchá forma s funkcí je pojmenovaná třeba v produktech značky Apple. Liší se jen ve velikosti a vnitřní síle. Apple je možná jedna z posledních firem, které kladou důraz na čistou estetiku. Jinak se vše víceméně podřizuje mainstreamovému vkusu,“ dodává Jakub Berdych.

Deset věcí na následujících stránkách nese stopy dokonalé formy a za každou z nich stojí jeden konkrétní tvůrce, v jedné roli designér i vynálezce. Někdy je znám, někdy ani to ne. Mezitím jejich dílo zlidovělo, protože je jasné, že nic lepšího už nikdo nevymyslí.

Pokračování 2 / 11

Bialetti s knírem

Je pár let před válkou, Benito Mussolini vydává zákaz dovozu nerezavějící oceli, aby podpořil těžbu domácího bauxitu, ze kterého se získává hliník, a do Itálie se vrací Alfonso Bialetti, inženýr, konstruktér a specialista na průmyslové zpracování hliníku. Pro svůj podnikatelský záměr využívá nařízení vrchnosti a principu praní v místních prádelnách – z nádob s vroucí vodou je mýdlová pěna vytlačována přímo pod ruce pradlenám.

Právě tento mechanismus použil Alfonso při návrhu své Bialetti Moka Express konvičky skládající se ze tří jednoduchých dílů: spodního zásobníku na vodu, sítka s trubicí, do kterého se jemně dává káva (svět se rozděluje na ty, kteří kávu v sítku stlačí, a na ty, kteří nechávají kávě prostor) a horního dílu, kam pod tlakem vroucí vody a páry proudí čerstvá káva.

Do druhé světové války prodal pan Bialetti zhruba 10 tisíc kusů ročně. Po ní se do podnikání vložil jeho syn Renato a zatlačil na pilu. Na každou konvičku přidal svou vlastní karikaturu, drobného mužíka s knírkem (L´omino coi baffi), aby odlišil originální „bialettky“ od imitací a dal vzniknout desetiminutovým vtipným reklamním spotům s názvem Carosello. V Itálii zdomácněly tak, že se v hlavním vysílacím čase držely celých 17 let. To už výrobní linku Bialetti opouštělo na 4 miliony konviček ročně, které byly distribuovány po celé Evropě. Renato působil ve firmě 60 let a rodina Bialetti prodala od roku 1933 více než 200 milionů moka konviček.

Kníratá konvička Bialetti
Kníratá konvička Bialetti | Zdroj: Shutterstock

Zemřel letos v únoru a jeho posledním přáním bylo nechat se zpopelnit a uložit do prostorné bialettky na 24 šálků kávy.

Rodina jeho přání splnila. Osmihrannou konvičku ve stylu art deco vlastní 90 % italských domácností. Podle autorů knihy 999 Phaidon Design Icons je to jediný průmyslový objekt, který zůstal absolutně nezměněn od doby svého prvního uvedení v roce 1933.

Pokračování 3 / 11

Disko koule

Rotující koule se stovkami malých zrcadélek odrážejících paprsky světla vyvolává dojem rozzářené noční oblohy. Autor je neznámý, disko koule se v nočních klubech začaly objevovat už v roce 1920 a ve filmech od roku 1927, kdy se poprvé objevila v němém filmu Berlin: Die Sinfonie der Großstadt.

Disko koule
Disko koule | Zdroj: Shutterstock

Zatřpytila se také v legendárním snímku Casablanca z roku 1942. Považuje se za první objekt, který dal vzniknout světelným efektům spojeným s hudbou. Madonna měla v roce 2006 na své tour Confessions nad hlavou disko kouli vážící 2 tuny osázenou Swarovského krystaly v hodnotě 2 milionů dolarů.

Pokračování 4 / 11

Chanel No. 5

Ikonický parfém, který ve spolupráci s Coco Chanel vytvořil parfumér Ernest Beaux, voní jako májová růže, neroli a vanilka. Poprvé byl uveden v roce 1921 a byl revolučním produktem své doby. Nabídl netradiční spojení ingrediencí v překvapivě moderním, jednoduchém flakonu ve stylu art deco.

Při jeho vytváření se Coco Chanel řídila heslem „odstraňuj, strhávej a nikdy nepřidávej“. K jediné výraznější změně došlo v roce 1924, kdy byly původní zaoblené hrany flakonu zešikmeny.

Chanel No. 5, Eau de parfum, 1567 Kč (35ml), koupíte na www.parfemy-elnino.cz
Chanel No. 5, Eau de parfum, 1567 Kč (35ml), koupíte na www.parfemy-elnino.cz | Zdroj: archiv firem

Na vzhled lahvičky dohlíží umělecký ředitel Chanel Jacques Helleu a jednou za 12 let provede nepatrnou úpravu s ohledem na požadavky doby. Jednou to bylo přidání rozprašovače či změna skla, které je dnes těžší a širší, aby podpořilo dojem opravdu luxusního produktu.

Chanel No. 5 je nejprodávanější vůní na světě a od roku 1960 má čestné místo na sérii devíti sítotisků Andyho Warhola.

Pokračování 5 / 11

Kancelářská sponka

Jak spojit listy papíru dohromady tak, aby držely u sebe, ale dalo se jimi listovat? Na tohle se lidé snažili přijít od 13. století, kdy existují první zmínky o metodě spojování listů papíru. Tehdy jednoduše propíchli levý horní roh a protáhli jej stužkou, která někdy dostala pečeť. Řada listin se spojovala špendlíky.

O téměř 6 století později se konečně objevila kancelářská sponka. A to hned na dvou kontinentech a jednom ostrově. Zatímco v roce 1867 si svůj výrobek zaregistroval Američan Samuel B. Fay, o 32 let později i Johan Vaaler, zaměstnanec patentového úřadu v Oslu, podobně stočený drátek začala roku 1883 vyrábět i britská společnost The Gem Manufacturing Company.

Kancelářská sponka
Kancelářská sponka | Zdroj: Shutterstock

Britská sponka byla oblá a netrhala papír, a tak Vaalerovu hranatou sponku vytlačila ze světa. Norové nicméně Vaalerovi v jeho rodném městě Sandvika postavili pomník – obří oblou sponku.

„Nějakým způsobem je tenhle předmět formálně tak přizpůsoben funkci, že to nelze ani překročit. Je to vynález technické revoluce spíše než design v pravém slova smyslu,“ říká Jakub Berdych.

Pokračování 6 / 11

Zátka

Jak prodat nápoj sycený oxidem uhličitým tak, aby bublinky v něm vydržely co nejdéle? Nad tím si ke konci 19. století v Baltimoru lámal hlavu William Painter, činorodý inženýr irského původu.

Za svůj život získal na 80 patentů, jedním z nich byl například stroj pro odhalování padělaných peněz nebo bezpečnostní vystřelovací sedadlo do osobních vlaků.

Williamovi ale brzy došlo, že chce-li zažít opravdový velkolepý úspěch, musí vytvořit něco jednoduchého, co lze vyrábět masově. Inspirován zvyšující se popularitou sycených nápojů, které byly široce dostupné v lékárnách a hospodách od roku 1880, vytvořil o 19 let později korunkový uzávěr, který se rozšířil po celém světě.

Pivní zátky
Pivní zátky | Zdroj: SHUTTERSTOCK.COM

Zátka měla vlnitý okraj, který ručním nebo strojovým přitlačením vytvořil pevné víčko tvaru korunky s vloženou korkovou vrstvou, která zabraňovala kontaktu kovu s nápojem.

„Jde spíš o vynález, než vyloženě o design. Jsem přesvědčen, že to víčko ani nelze udělat jinak. Možná proto zůstává v nezměněné podobě dodnes. Ještě si pamatuju to korkové kolečko na spodní straně zátky, které jsme jako děti vyloupávaly,“ říká Jakub Berdych.

Na víčka vynalezl Painter i otvírák, který si nechal patentovat o tři roky později. Dnes, více než sto let po Painterově smrti, jeho firma, která je součástí Crown Holdings a zaměstnává na 25 000 lidí, prodává ročně zátky v takřka nezměněné podobě za 6,5 miliardy dolarů ve více než 40 zemích světa.

Pokračování 7 / 11

Čínské nůžky

Říká se, že každá čínská domácnost jedny takové má. Nůžky Zhang Xiaoquan nesou jméno svého tvůrce ze 17. století a přesně ilustrují, jak důležitá je v designu jednoduchost. Měděný nýt u sebe drží dvě identické ocelové poloviny skládající se z ostří a zaobleného držátka. Perfektně symetrický design mohou používat praváci i leváci.

Čínské nůžky
Čínské nůžky | Zdroj: Unsplash, Toa Heftiba

Továrna, která nůžky Hangzhou Zhang Xiaoquan dodnes vyrábí, jejich princip nikdy nezměnila. Dnes se prodávají ikonické nůžky Zhang Xiaoquan s velkou slávou na Východní Nanjing třídě v Šanghaji. v 360 specifikacích, například zahradnické, kancelářské, kadeřnické nebo kuchyňské.

Největší nůžky, které kdy byly vyrobeny, jsou 115 cm dlouhé a váží 56 kilogramů. Mao Zedong vydal v roce 1956 příkaz Hangzhou Zhang Xiaoquan převzít pro stát. Dnes továrna vyrobí 45 milionů nůžek ročně.

Pokračování 8 / 11

Zápisník Moleskine

Jednoduchý zápisník s vnitřní papírovou kapsou a gumičkou. Jenže: psal do něj Wilde, Hemingway nebo Chatwin a skici si do něj prý dělal Van Gogh i Picasso. Zápisníků podobných dnešním Moleskinům vznikla v průběhu 20. století celá řada.

Třeba v jedné malé francouzské společnosti ve městečku Tours, o jejímž jméně dodnes vedou historici spory. Ta svou činnost ukončila v roce 1985. Právě jejich zápisníky brával na své cesty Bruce Chatwin a nazýval je „moleskiny“.

Moleskine
Moleskine

Ve své knize Cesty písní vypráví příběh, jak v roce 1986 spatřil ve výloze svého oblíbeného papírnictví v Paříži nápis, že zápisníky už nebudou k prodeji. Upadl do lehké hysterie a skoupil tolik zápisníků, kolik jen mohl. O deset let později si Italka Maria Sebregondi přečetla Chatwinovo dílo a navrhla svému zaměstnavateli, italskému nakladatelství Modo & Modo, jestli nechtějí moleskiny začít znovu vyrábět.

V roce 1997 tak vznikl první Moleskine zápisník. A stal se masově populárním. Dnes se jich ročně prodá kolem tří milionů moderním technologiím navzdory.

Pokračování 9 / 11

Židle B33

„Stačí pár jednoduchých předmětů. Tedy pokud jsou dobré, víceúčelové a dají se obměňovat. Vyhneme se tak přelévání našich potřeb do řady věcí, které náš každodenní život komplikují, místo aby jej zjednodušily,“ prohlásil ve 20. letech 20. století maďarský designér, žák Waltera Gropia, Marcel Lájos Breuer.

Je tvůrcem jednoduchého funkcionalistického nábytku, jehož konstrukci tvoří ohýbané ocelové trubky.

Legendární kousek designu od Marcela Breurera
Legendární kousek designu od Marcela Breurera | Zdroj: Moma

Breuer se při jeho tvorbě inspiroval řídítky svého bicyklu značky Adler a židlí, kterou sestavil z plynových trubek holandský architekt Mart Stam. V roce 1925 se zrodila slavná Wassilyho židle, B32 zvaná Cesca, podle Breuerovy dcery Francesky, a nakonec i B33.

„Dnes se B33 lisuje v milionech různých kopií, v 90. letech byla v každé kanceláři, byly to ale levné náhražky, místo koženého potahu mělo sedátko koženkový, který brzy popraskal,“ doplnil Jakub Berdych.

Pokračování 10 / 11

Zip

Denně se jich vyrobí na 7 milionů v délce několika stovek kilometrů a 90 % z nich u japonské firmy YKK. Úplně první podobu zipu si na začátku minulého století nechal patentovat vynálezce šicího stroje Elias Howe.

Zatímco šicím strojem ohromil, svou verzí zipu bez pohyblivého jezdce, skládajícího se z háčků a oček protažených tkanicí, která je po dotažení urovnala, rozhodně ne. O něco úspěšnější byl chicagský vynálezce tramvaje Whitcomb L. Judson, který vymyslel stroj, jenž všíval kovové zuby zdrhovadla do lemu látky.

Whitcomb se pro zip nadchnul tak, že jím chtěl vylepšit korzety, rukavice nebo poštovní pytle, jenže i jeho zip se sem tam zadrhnul, a tak neměl šanci prorazit. To se povedlo až švédskému Kanaďanovi Gideonu Sundbäckovi, který v roce 1914 v Ontariu dokončil svou verzi bezháčkového zdrhovadla: mosazné zoubky navrhl tak, aby do sebe zapadaly jako kladívka a spojil je pohyblivým jezdcem s ypsilonovým systémem.

Zip
Zip | Zdroj: Shutterstock

Během první světové války se zvýšila poptávka po leteckých kombinézách, a to byl čas, kdy mohl zip opravdu zazářit. Časopis Esquire v roce 1937 označil zip za zásadní inovaci pánské módy. Ve 30. letech se zipy dostaly i do Československa díky návrhářce Coco Chanel, která své modely zkrášlovala českou bižuterií.

Zipy u nás vyráběla firma Erich Wittenberg & co., později KOH-I-NOOR Děčín n. p., nynější Wico B. G. M. Ta vyrábí zipy dodnes. Konkuruje jí vršovická Koh-i-noor, kde se zipy vyrábějí zhruba 100 let a vývoz jde do více než 50 zemí celého světa.

Pokračování 11 / 11

Toustovač Dualit Vario

Nezbytného pomocníka každé britské kuchařinky, navrhl a poprvé v roce 1946 představil Max-Got Barten. Vzešel ze sídla firmy v garáži na Old Kent Road. Barten byl inženýr, což se odrazilo na podobě toustovače.

Strohý design v retro provedení se silným důrazem na funkci dokonale odpovídal britské zásadě, že nejjednodušší věci mají v životě největší hodnotu. Tousty navíc nově po prohřátí z toustovače nevyletěly, ale pouze se povysunuly, takže zůstaly uvnitř dobře prohřáté.

Toaster Dualit Vario letos slaví 70 let.
Toaster Dualit Vario letos slaví 70 let. | Zdroj: Dualit

Postupně vznikl i toustovač na šest plátků chleba, který patří v Británii mezi nejprodávanější. Rodinná firma Dualit stále existuje a dodnes vyrábí toustovače v téměř nezměněné podobě.

Článek připravil časopis ZEN.