Tajná řeč barev: za purpur trest smrti, indigo pro vyvolené | Ženy.cz
 


Tajná řeč barev: za purpur trest smrti, indigo pro vyvolené

14. března 2017 • 06:00
  • Tajná řeč barev: za purpur trest smrti, indigo pro vyvolené

    Za špatně zvolenou barvu outfitu vám dnes kromě špatného pocitu prakticky nic nehrozí. V minulosti to ale bylo zcela jinak. Za přehmat padaly hlavy.

    Posedlost módou není záležitost posledních let. Lidé se rádi oblékali hezky i před tisíci lety. Výroba barev na oblečení byla v minulosti nákladná a složitá záležitost. Odstíny barev ukazovaly spíše společenské postavení nositele než osobitý vkus.

    Nejstarší dochované záznamy o barvení látek pochází z mladší doby kamenné. Obarvit šaty ruměnkou (cinabarit, minerál obsahující červenou barvu) dokázali lidé už před pěti tisíci lety na území dnešní Číny. Těžko říci, zda šlo čistě o vzhled nebo o nějaký symbolický význam.

    Jisté však je, že se barvy rychle staly odznakem moci. Stačilo obléci roucho správného barvy a každému bylo jasné, že si s vámi nemá zahrávat.

    Purpur s modrou krví

    Nejproslulejší barvou starověku byl tyrský purpur. Město Týros leželo ve Fénícii na území dnešního Libanonu. Féničané prosluli vynikající řemeslníci a jedním z jejich hlavních artiklů byl právě luxusní purpur.

    Vyráběl se z tkání ostranek, mořských měkkýšů, kteří barvu vystřikovali při ohrožení. Získat jeden gram barvy znamenalo chytit a vypreparovat jich až osm tisíc.

    Pro jeho krásu a exkluzivitu se jím barvila obřadní roucha a opěvoval ji Starý zákon i básník Homér. V době byzantské říše nosili císaři přízvisko Porfyrogenetos, což znamená doslova „zrozený v purpuru“. Ostatně obléci tuto barvu znamenalo pro obyčejného člověka smrtelný zločin.

  • Sytá modř z Indie

    Druhou legendární barvou bylo indigo. Toto modré barvivo pochází původně z Indie, ale už v antice jej obchodníci vozili do Evropy. Vyrábí se z keře indigovníku (rod Indigofera). Květy se svážou do otýpek, vloží do kádě s vodou a zatíží se těžkými dřevěnými kládami. Barva zde během několika hodin doslova vykvasí.

    Evropané si indigo zamilovali. Modrou barvu sice dokázali získat stejným postupem z květů místní rostliny borytu barvířského (Isatis tinctoria), ale jeho odstín byl podstatně bledší. Podle syté indigové modři jste proto snadno poznali bohaté vrstvy.

  • Moderní barvířství

    Evropa byla ve výrobě barev dlouho pozadu. Základními odstíny byla kromě borytové modré žlutá, vyráběná z rostliny zvané rýt barvířský (Reseda luteola), a červená z květů mořeny barvířské (Rubia tinctorum). To bylo zhruba vše. Barvířské řemeslo se začalo pěstovat až v době renesance v Itálii, zemi, která je svojí módou proslulá dodnes.

    Zámořské expedice vozily do obchodních měst (jako je Florencie, Padova nebo Benátky) mimo jiné exotická barviva. Třeba dřevo zvané „braza“ (Caesalpinia echinata), z něhož se vyráběla skvostná červená a později dalo i název zemi svého původu – Brazílii.

    Po barvách byla taková poptávka, že dlouho tvořily na obchodních lodích největší část nákladu. Brzy nato vznikly i první evropské učebnice barvířství.

  • Styl z Itálie

    Italové přinesli do módy středověku nový symbol barevného luxusu – kermes. Vyráběl se z těl hmyzu červce kermesového (Kermes vermilio), který žil na dubech v okolí Středozemního moře. Jejich těla se usušila, namlela na jemný prášek a rozmíchala ve vodě. Ve 14. a 15. století byl oděv napuštěný drcenými brouky tak populární, že nesměl chybět v šatníku žádného italského, francouzského či španělského šlechtice.

  • Zámořská červená

    To ještě nikdo netušil, co objeví námořníci za oceánem. Když španělský mořeplavec Hernán Cortés objevil v roce 1519 Mexiko, všiml si, že místní vládcové jsou oblečení v tak nádherných purpurových róbách, že kermes oproti tomu vypadal jako pračkou stokrát sežvýkaný kus ze sekáče.

    Zjistil, že jde o barvivo zvané karmín či košenila, a že se vyrábí stejně jako kermes. Jen červec má tentokrát přízvisko nopálový (Dactylopius coccus) a žije na opunciích. Ve městě Tenochtitlán se Cortésovi podařilo ukořistit balík karmínu a poslat jej španělskému králi.

    Zářivá barva vyvolala poprask a brzy se stala hned po stříbru největším vývozním artiklem Aztécké říše.

  • Chemická revoluce 

    Přírodní barviva se používala až do poloviny 19. století. S rozvojem chemie se začaly objevovat první syntetické barvy. Do roku 1900 už byli vědci schopní vytvořit většinu z nich laboratorně za zlomek ceny.

    Barvy přestaly být symbolem luxusu a staly se dostupnými pro každého. Dnes už můžete leda černým tričkem říci, že jste metalák, nebo zeleným, že patříte mezi zaryté vegany nebo mileniály.

Autor: Tomáš Haimann
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy