Tajná řeč barev: za purpur trest smrti, indigo pro vyvolené

Za špatně zvolenou barvu outfitu vám dnes kromě špatného pocitu prakticky nic nehrozí. V minulosti to ale bylo zcela jinak. Za přehmat padaly hlavy.

Posedlost módou není záležitost posledních let. Lidé se rádi oblékali hezky i před tisíci lety. Výroba barev na oblečení byla v minulosti nákladná a složitá záležitost. Odstíny barev ukazovaly spíše společenské postavení nositele než osobitý vkus.

Nejstarší dochované záznamy o barvení látek pochází z mladší doby kamenné. Obarvit šaty ruměnkou (cinabarit, minerál obsahující červenou barvu) dokázali lidé už před pěti tisíci lety na území dnešní Číny. Těžko říci, zda šlo čistě o vzhled nebo o nějaký symbolický význam.

Jisté však je, že se barvy rychle staly odznakem moci. Stačilo obléci roucho správného barvy a každému bylo jasné, že si s vámi nemá zahrávat.

Purpur s modrou krví

Nejproslulejší barvou starověku byl tyrský purpur. Město Týros leželo ve Fénícii na území dnešního Libanonu. Féničané prosluli vynikající řemeslníci a jedním z jejich hlavních artiklů byl právě luxusní purpur.

Vyráběl se z tkání ostranek, mořských měkkýšů, kteří barvu vystřikovali při ohrožení. Získat jeden gram barvy znamenalo chytit a vypreparovat jich až osm tisíc.

Pro jeho krásu a exkluzivitu se jím barvila obřadní roucha a opěvoval ji Starý zákon i básník Homér. V době byzantské říše nosili císaři přízvisko Porfyrogenetos, což znamená doslova „zrozený v purpuru“. Ostatně obléci tuto barvu znamenalo pro obyčejného člověka smrtelný zločin.

Sytá modř z Indie

Moderní barvířství

Styl z Itálie

Zámořská červená

Chemická revoluce