...

... Zdroj: istock.com

Návod na výrobu pravého muže: Nechte syny brečet a objímejte je!

Také se vám zdá, že mužů dramaticky ubývá? Nemluvím o jedincích mužského pohlaví, ale o bytostech, o které se v případě potřeby můžeme opřít. O opravdových chlapech. Jak tedy zabránit tomu, aby vyrůstaly nové generace mužských polotovarů? Bojujme s předsudky, které výchovu chlapců provázejí. 

1. Chlapečci se nelíbají

Mají zejména mužští členové vaší rodiny pocit, že budou-li projevovat svým synům a vnukům náklonnost, budou sami považováni za pedofily a z těch nebohých chlapců nadělají homosexuály nebo aspoň zženštilce? Záměrně trochu přeháním, ale tenhle „chlapácký“ přístup, kdy je místo objetí a pusy na přivítanou a na rozloučenou vyžadováno potřesení ruky, z kluků nedělá vychované gentlemany, ale osoby, které nejsou schopny projevovat city navenek.

Jsem si jistá, že pokud chlapcům ukážeme, že dávat najevo svou náklonnost klidně i před cizími lidmi je normální, partnerským poradnám se výrazně ulehčí. Nebo snad není nejčastějším povzdechem vašich kamarádek, že jim ten jejich neprojevuje lásku? A nejčastější reakcí dotčených: Ale vždyť já ji mám moc rád! Ano, jen má v sobě výchovou vštípený blok to dát najevo.

2. Kluci nenosí růžovou

Jakmile se rozkřikne zpráva o pohlaví očekávaného dítěte, začnou se hned kupit oblečky v modré či růžové barvě. V hadříčcích těchto barev vydrží dítko v podstatě až do střední školy, kde o tom, jaké barvy bude nosit, obvykle rozhodnou další stereotypizující prvky – aktuální módní trendy nebo třeba příslušnost ke komunitě, která se mimo jiné definuje i stylem oblékání.

Růžová či fialová do šatníku mužů nepronikne. Považuji to svým způsobem za diskriminaci. Zakazuje snad holkám někdo modrou, hnědou, zelenou nebo nedej bože černou? A naopak – vyvolává ve vás muž v růžovém tričku, košili, mikině odpor? Nebo z něj podvědomě cítíte sebevědomí, jež vás přitahuje? Růžová je taky barva stužky symbolizující boj s rakovinou prsu. Pro ženy a muže, jichž se tahle diagnóza týká, to není barva teploušů (běžně neříkáme gayů, že?), ale barva naděje. Pro ostatní by měla být také. Nadějí na to, že se těmi nejhloupějšími stereotypy nenecháme připravit už ani o kousek vlastní svobody.

3. Tenhle sport není pro chlapy

Když je někdo krasobruslař, gymnasta nebo baleťák, nejspíš se chová zženštile a asi to bude gay. V tom se skrývá hned několik předsudků najednou: a) Gay není chlap. Proč? Protože nepreferuje ženy? Takže ti, kteří nedávno v Rimini brutálně znásilnili polskou turistku, jsou větší chlapi? b) Kdo nedělá sport, v němž si soupeři vzájemně vytloukají mozek z hlavy nebo alespoň v nervy drásajících soubojích posouvají hranice lidských možností, není chlap. Aha! To pak stáhněte své chlapce z atletických oválů. Dvojnásobný mistr světa, britský sprinter Colin Jackson, se přiznal k homosexualitě.

Ale abych se stále netočila kolem sexuální orientace. Každý sport, včetně těch nejbizarnějších, je pro formování osobnosti člověka důležitý. Učí ho se chovat férově, umět prohrávat, učí ho koncentraci, vede ho k aktivnímu životnímu stylu. Dává mu přesně to, co od svých mužů (a nejen od nich) pak očekáváme – fyzickou i duševní odolnost, nadhled. A taky ochotu trávit víkendy jinak, než u televize.

4. Kluci nepláčou

Kvůli tomuhle předsudku je mi chlapů snad nejvíc líto. Když se váš muž nerozpláče ve chvíli, kdy mu po několikahodinovém porodu přivedete na svět potomka, budete jej pokládat za chlapa nebo bezcitného bastarda, se kterým už nechcete nic mít? Jenže on to chudák má třeba v sobě zakódované tak, že právě v tuhle chvíli se nesmí „sesypat“, aby vám dal najevo, že je pro vás i vaše dítě tou skutečnou oporou. Když byl malý a rozbil si koleno, strašně to bolelo, ale plakat nesměl. Když byl větší a opustila ho první láska, strašně to bolelo, ale plakat nesměl. Naopak se od něj čekalo, že sklátí hned tu první, která mu přijde do cesty. Ta ať si pak klidně pobrečí… Nechte své chlapce plakat.

Slzy štěstí i smutku jsou nejen fyziologicky přínosné, hlavně jsou katalyzátorem emocí. Správný chlap je plný emocí, umí si život užívat a dává to najevo. Někdo mu totiž ukázal, co z něj udělají předsudky, když jim podlehne. Přeju nám všem opravdové chlapy.

Článek vyšel v magazínu Moje psychologie!