Manuál flirtu: Jak si to užít, ale nepřekročit hranici?

Letmý pohled, pak druhý, úsměv, hravá slovní výměna… Flirtování není totéž, co svádění. Je to nevinný a zároveň nesmírně kreativní způsob, jak zkrášlit svůj každodenní život. Je to životabudič. Umíte ho používat? 

Přítel a já jsme seděli v nejdražší pražské restauraci, když jsem začala z nenadání nepokrytě flirtovat s číšníkem. Čekala jsem, že nálada mého spolustolovníka půjde k ledu, ale on se jen bavil tím, jak se mladý vrchní může najednou přetrhnout. A pak tím, jak byl chlapec zmatený, když jsem flirtování uťala a začala se věnovat svému protějšku. Tehdy mě poprvé vážně zaujal. Líbilo se mi být s někým, kdo flirtování vidí stejně jako já: jako něco neškodného, co oživí atmosféru i proudění krve, aniž by se člověk fatálně zaplétal.

Svádění je manipulace, flirtování je čistě platonická situace, ve které se nesnažíte o horizontální vyústění. Flirtování není hra, kterou člověk musí zvládnout; jednoduše vás někdo sympatický vyprovokuje k úsměvu, probudí vaše hravé já. Neodoláte, najednou se musíte usmát. Podíváte se mu na pusu, stočíte pohled jinam, ale nedá vám to, vrátíte se očima a zopakujete úsměv. Můžete ho chytit za paži, ale jak pohledy, tak doteky jsou dětsky nezávazné. Každý ze zúčastněných má v jakémkoli okamžiku svobodu odpojit se a odejít. Kdo vědomě flirtuje, ten se cítí osvěžený; ten, s kým flirtuje, se cítí polichocený.