Lucie Šídová: Sexuální asistence funguje i jako terapie

2. června 2017
  • Lucie Šídová: Sexuální asistence funguje i jako terapie

    Lucie Šídová je spoluzakladatelka společnosti Freya, která se věnuje tématu sexuality a vztahů lidí s postižením a seniorů a rozvojem sexuální asistence v České republice. Na jaře to byly dva roky, co u nás tato služba začala fungovat. Za tu dobu ji využilo 250 lidí s handicapem a počet zájemců pořád roste. Sama iniciátorka projektu by však byla vůbec nejraději, kdyby tu něco takového vůbec nebylo potřeba.

    Když se řekne sexuální asistence, mnoho lidí si asi představí hlavně samotný pohlavní styk. Co všechno to ale je?

    Nabízíme jak vzdělávání v oblasti sexuality a vztahů pro pracovníky a pracovnice pomáhajících profesí, tak i pomoc se zaváděním protokolu sexuality v zařízení, což je vlastně taková metodika o tom, jak s tímto tématem pracovat v určitém zařízení. Dále se snažíme bořit mýty a stereotypy v oblasti sexuality lidí s postižením, seniorů a propagujeme sexuální asistenci. Nemusí jít ale vždycky o samotný styk, spadá sem také poradenství v oblasti sexuality, doteky, masáže, společná koupel, poznávání svého těla a další.

    Pro koho je toto všechno určeno?

    Především lidem s handicapem a seniorům/seniorkám. Tedy všem, kteří nejsou schopni plnohodnotně naplňovat svoji sexualitu v běžném životě. Má to být vlastně možnost pro ty, kteří nejsou schopni navázat mezilidské vztahy. Sexuální asistenci nevnímám jako řešení, ale jako možnost pro ty, co jinak nemohou naplňovat své potřeby v této oblasti.

    Mluvila jste o kurzech. Co si pod tím představit?

    Jsou zaměřené na sexualitu seniorů, lidí s handicapem nebo pro rodiče, aby věděli, jak o tom mluvit s dětmi. Dále na sexuální asistenci, nebo to může být o používání erotických pomůcek pro lidi s handicapem. Sociální pracovníci, zdravotníci, pečovatelé by měli pochopit své klienty, aby mohli adekvátně reagovat na jejich potřeby. Měli by vědět, jak s tématem sexuality v zařízení pracovat. Co v této oblasti mohou a co jejich zařízení již nepodporuje.

    Všechny tři, tedy Jana Poláková, Petra Hamerníková a Lucie Šídová (zleva) se starají o organizaci FreyaVšechny tři, tedy Jana Poláková, Petra Hamerníková a Lucie Šídová (zleva) se starají o organizaci FreyaAutor: archiv Lucie Šídové

    V České republice funguje zatím jen pět asistentek. Proč tak málo?

    Když jsme s projektem začínali, netušili jsme, jestli služba bude fungovat, jaký bude zájem od lidí. Rozhodli jsme se pro číslo pět, přišlo nám to dostačující.

    Kolik lidí za více jak rok fungování už obsloužily?

    Za 13 měsíců to bylo asi 250.

    Nepřemýšleli jste tedy, že byste řady rozšířili?

    Vzešel tady dotaz, nejen od lidí, kteří sexuální asistenci využívají, ale i od žen, které tu práci provozují, aby se počet zvýšil a v každém kraji byla jedna. Pro lidi, kteří tuto pomoc vyhledávají, to může být docela drahé, a cesta, kterou pracovnice musí urazit, cenu ještě zvyšuje, čímž se snižuje dostupnost sexuální asistence, což je škoda.

  • Kolik to stojí?

    Cena je pro všechny stejná, za první hodinu konzultace 500 a pak je to 1 200 korun za hodinu. Bez ohledu na to, co je předmětem schůzky, jestli služba, nebo poradenství. Plus ještě náklady na cestu. Ale to je již v kompetencích sexuálních asistentek, jak to mají nastavené.

    Kdo je vlastně těch pět žen?

    Jsou to dámy, které zajímá oblast sexuality. Jsou zvyklé na práci s tělem, nebojí se rozšířit své pole působnosti a něco se třeba přiučit. Navíc v sobě mají empatii a touhu pomáhat. Všechny je ta práce baví a naplňuje. A jsou z toho nadšené, každá si v tom našla to své. Ono to totiž není vždy jen o tom samotném sexu, ale i dotycích, povídání, nasměrování, zvýšení sebevědomí, a tak dále.

    Lucie Šídová (vpravo) s kolegyní Petrou Hamerníkovou z organizace Freya. Obě dvě provádí školení sexuální asistenceLucie Šídová (vpravo) s kolegyní Petrou Hamerníkovou z organizace Freya. Obě dvě provádí školení sexuální asistenceAutor: archiv Lucie Šídové

    Podle čeho jste je vybrali?

    Je výhodou, když má žena zkušenosti jako sexuální pracovnice nebo masérka, která umí pracovat s tělem. Navíc jsme chtěli ženy, které jsme nějakým způsobem znali a mohli jsme jim důvěřovat. V té době jsme pracovala jako ředitelka a terapeutka v organizaci Rozkoši bez rizika a znala ženy, které o tuto práci projevily zájem. Jsou velmi empatické, zodpovědné a mají sebereflexi, což je důležité.

    Proč bylo výhodou ty ženy znát?

    Protože jsme chtěli ženy, které práce v oblasti sexuality baví a už někdy s lidmi s handicapem ve své praxi pracovaly. Ženy, o kterých jsme si mysleli, že tu práci chtějí opravdu dělat a setrvají v ní delší dobu. Na začátku se to samozřejmě neobešlo bez naší počáteční investice. Takže bylo důležité, aby si to ženy, které vyškolíme, nakonec nerozmyslely. Školila je jedna z prvních sexuálních pracovnic v Evropě vůbec, Nina de Vries z Německa, pak sexuální asistenti a pedagožka ze švýcarských organizace Insebe a SEHP.

    Hlásí se vám dnes další zájemkyně?

    Ano, dokonce i muži. I ženy mají totiž své sexuální potřeba tak vnímáme jako důležité, aby tu sexuální asistenti také byli. Uvidíme do budoucna, uvažujeme o přípravě nového kurzu. Nyní se přemýšlíme o obsahu a o vstupních podmínkách a požadavcích.

  • Může sexuální asistence fungovat i jako terapie?

    Určitě. Dá se říci, že je to určitý druh terapie. Mnoho klientů si chce povídat o svých obavách, starostech či nenaplněné sexualitě. Někteří mají zájem pouze o toto poradenství a komunikaci, protože doposud o tom třeba s nikým nemluvili. Představte si, že se několik let nemůžete nikoho dotýkat a nikdo se intimně nedotýká vás. Je to nepříjemný stav, který může způsobovat bezmoc, frustraci, rezignaci, agresi, depresi. Zkrátka vám to s psychikou dost zamává. 

    Dobře, ale může to na člověka se zdravotním postižením mít větší vliv? V tom pozitivním slova smyslu.

    Využití sexuální asistence zpravidla vliv má. Ti lidé jsou pak radostnější, veselejší, mají se na co těšit a možná i nový smysl život. Nejde jen o sex, ale také o komunikaci.

    Jak to myslíte?

    O sexu se nemluví. Představa, že lidé s mentálním postižením nepotřebují sex, a tak dále. Ale o sexu se mluví a sexualitu potřebuje prožívat skoro každý.

    Lucie Šídová, Petra Hamerníková a jeden z propagátorů sexuální asistenceLucie Šídová, Petra Hamerníková a jeden z propagátorů sexuální asistenceAutor: archiv Lucie Šídové

    Mohla by být sexuální asistence hrazená z veřejných prostředků?

    Myslím si, že je na to ještě velmi brzy. Představte si, jak by někteří lidé vnímali, že někdo dostává peníze na sexuální asistenci a oni ne. Mohlo by se na ně dívat negativně. Takže zatím ne, lidé o ní potřebují nejprve vědět.

    A zlepšuje se to povědomí?

    Za ty tři roky, co jsme o tématu začali mluvit a pomalu ho rozvíjet, tak ano. Lidé to začínají více vnímat. Telefonují rodiče, kteří o tom s námi chtějí mluvit a ptají se na využití asistence pro své děti – mladé dospělé. Největší změna ale je, že jsme dostali akreditaci od Ministerstva práce a sociálních věcí na kurzy Sexuální asistence, její možnosti a limity, které jsou určeny pro pracovníky a pracovnice pomáhajících profesí, aby se seznámili s touto službou. To bychom před dvěma lety nedostali.

    To je skvělé! Takže se nesetkáváte s negativními reakcemi?

    Moc jsem jich naštěstí nezaznamenala. Naopak mě velmi potěší, když zavolá někdo, kdo té sexuální asistence využil a pomohlo mu to. Také se ale ozývají příbuzní lidí s postižením. Asi před rokem jsem mluvila s pánem, který do toho telefonu málem až plakal. Děkoval, jak strašně jsme jim pomohli. Že si nedovedeme představit, jaké to je, když museli svého syna sexuálně uspokojovat rukou sami. Takových případů je ale více. To je chvíle, kdy víte, že to má fakt smysl a že jdete správným směrem.

    Kde vidíte sexuální asistenci za deset let?

    Do té doby proběhnou další kurzy, které vyškolí sexuální asistentky i asistenti a zpřístupní službu dalším lidem. Organizace Freya bude mít nad tímto tématem záštitu a bude kontrolovat kvalitu služeb. Sexuální asistence bude profese. Já bych si hlavně přála, abychom sexuální asistenci vůbec nepotřebovali a handicapovaní lidé měli možnost si najít partnery a fungovat s nimi. Bylo by lepší, kdybychom jim rovnou pomáhali navazovat vztahy. To si přeje většina klientů.

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy