Odjakživa slýcháme, že co se partnerských vztahů týče, protiklady se přitahují. Přílišná odlišnost ale přece nemůže vést k dlouhodobému a harmonickému vztahu. Jak to doopravdy je? Podle čeho bychom měli správně vybírat – a hledat raději protiklad, nebo sobě podobného partnera?
Když se ohlédnete za svými bývalými, jistě u některých z nich přemýšlíte, proč jste si je vlastně vybrali a co vás vůbec svedlo dohromady. Tím, podle čeho bychom si partnery měli vybírat, ale právě také tím, podle čeho si je přirozeně vybíráme, i když se nám to třeba nelíbí, se zabývá mnoho vědeckých studií. Každý z nás má nějaké osobní preference, někdy si je ani plně neuvědomujeme. Ať chceme, nebo ne, je dokázáno, že na partnerském trhu si vybíráme sobě rovné: podobně chytré, na stejné úrovni atraktivity a ve stejné váhové kategorii nebo pocházející z podobných společenských kruhů.
TIP NA VIDEO: Proč si vybíráme partnera, který nám voní?
Podvědomě si tedy vybíráme partnera, který je nám podobný, ale zase to nesmí být moc. I proto to příroda zařídila tak, abychom poznali, kdo nám voní a kdo ne. „Čich je při výběru partnera náš skrytý spojenec. Ukazuje nám jedince s geny, které se nejlépe hodí k naší vlastní genové sadě, což znamená, že jsou jí co nejméně podobné. Cílem je, aby vznikly po všech stránkách zdravé děti, psychicky i fyzicky. Do genového záznamu samozřejmě očima ani srdcem nevidíme, ale čichem ho dokážeme vyhodnotit velmi rychle a správně. Pokud chceme mít s partnerem děti, neměli bychom čichový výběr podceňovat,“ upozorňuje bioložka a spisovatelka Kateřina Kadlecová Makrlíková. Takže pokud randíte a váš objev jednoduše nevoní, nepodceňujte to – už se to nezmění.
Vzájemná podobnost v jiných ohledech nicméně zvedá spokojenost ve vztahu. Stejné nebo podobné povahy si budou více rozumět a pocit sounáležitosti a empatie mezi partnery bude daleko větší. Když bude váš partner mít podobné zájmy, bude svět vnímat stejným způsobem jako vy a budete sdílet vaše názory. Je logické, že to podpoří sílu a intimitu vztahu a nebude docházet ke konfliktům. Na druhou stranu to samozřejmě není pravidlem.
Přitahují se tedy protiklady, nebo ne? Většina psychologů uvádí, že protikladní partneři k sobě zpočátku tíhnou, protože díky odlišnosti je ve vztahu napětí, akce, dynamičnost – jednoduše vzrůšo. Ale znamená to také více vysvětlování: je potřeba lépe komunikovat, což může být z dlouhodobého hlediska unavující a frustrující. Přehnaná podobnost a sladěnost na druhou stranu může vyvolat pocit rutiny a nudy.
Psychoterapeut Michal Mynář říká, že ideál je někde uprostřed. Určité odlišnosti do partnerství mohou přinést nové podněty a rozšiřovat obzory, z dlouhodobého hlediska se ale musíte shodnout v základních hodnotách a plánech do budoucna, jinak to klapat nebude. Důležité je, aby byl vztah bezpečným prostorem pro rozvoj obou, byla v něm vzájemná podpora, porozumění a důvěra.
