Chci být ženou v domácnosti. Proč to českou společnost tak rozčiluje?

30. července 2017
Chci být ženou v domácnosti. Proč to českou společnost tak rozčiluje?

Určitě vás to někdy napadlo. Mě tedy ano. Nepracovat, lépe řečeno nechodit do zaměstnání, být doma a v klidu se starat o domácnost, děti, rodinné aktivity, plánování dovolené… Tak proč to ještě nedělám? Žena v domácnosti může být přece super job. Nebo ne?

Ráno rychlé vstávání, ty s dětmi minimálně hodinu a půl před odjezdem, rychlý přesun do práce, školky, většinou s hlavou zatěžkanou miliony myšlenek, co zařídit doma i v práci a ze života se stává jeden velký kolotoč. Chcete-li kariéru i rodinný život, musíte obojí trochu šidit. Při hře s dětmi máte plnou hlavu pracovních myšlenek a v práci si zas přejete být s nimi, neboť jste si je neužila.

Žena v domácnosti tohle neřeší. Rána jsou klidná, s dětmi k lékaři může jít kdykoliv, nehledá skulinku v přeplněném diáři ani nežádá o dovolení svého nadřízeného. V mém okolí takové ženy jsou. Jak samy přiznávají, práce kolem domu a rodiny je dost podobná manažerské pozici: Je toho nad hlavu, ale jakmile si najdou systém, vše běží jak na drátkách. A zbyde jim čas i na seberealizaci. Jen s jediným se musí smířit, že domů nepřinesou jedinou korunu. To je parketa manžela.

 

Chci být žena v domácnosti

Na jednom rodičovském portále jsem narazila na diskuzi právě na téma žena v domácnosti. S lehkým ostychem, ale velkou odvahou rozpoutala jedna čtenářka horkou diskuzi: „Chci být ženou v domácnosti. Chci se starat o rodinu, domácnost, baví mě domácí práce, vaření a pečení, uklízení a spoustu dalších věcí. Asi si klepete na čelo, že nejsem normální… Líbí se mi model amerických rodin z 50. a 60. let, kdy se ženy staraly o rodinu a domácnost. Dneska to nikoho neoslní, spíše je to k smíchu. Všichni chtějí jen dělat kariéru, nic proti tomu nemám a sama mám kamarádky na vysokých manažerských pozicích, ale pro mě to asi není.“

Odvahu ta dívka potřebovala. Vlna komentářů označujících takové ženy jako zlatokopky, líné, neschopné, závislé na muži, služky… Hrdých ženských komentářů o vlastní touze po nezávislosti "Nechat se živit manželem? To nikdy“, „To bych se doma unudila“ bylo víc než těch, které přiznaly, že by po takové práci toužily. Nechtějí být ženami služkami, které nemají právo na vlastní názor a musí poslouchat manžela, protože on přeci domů nosí peníze. Ale je to opravdu tak? Není to jen takový předsudek?

Důležité je nezapomínat na sebe

Setkávám se s mnoha ženami. Některé jsou manželkami mužů zastávajících funkce v nadnárodních firmách, jiné zas těch mediálně významných a jejich rolí je být ženou v domácnosti. A jsou spokojené, nezažívají pocit, že jsou služkami, a jejich manželé s nimi jednají zcela rovně, váží si jich, oceňují je za to, co doma vše zvládnou, a jsou jim vděční za harmonický domov. Jsou manažerkami domácnosti. A aby je nepřepadl pocit méněcennosti, nedoceněnosti, začaly se věnovat činnosti, kde se realizují mimo rodinu. Pomáhají v charitě, organizují společenské akce, mají koníček, ve kterém se vzdělávají. Důležité je zažívat pocit, že si za výsledky mohou samy a nestojí za nimi jejich partner. V neposlední řadě je důležité si udržovat dobrou sociální síť vztahů kolem sebe. Nebýt sama.

Manželka, manažerka, máma

Na ženu jsou dnes kladeny obrovské nároky.  Musí být krásná, mít perfektní rodinu, skvěle vychované děti, mít úspěch v práci, nejlépe dvakrát týdně cvičit a stále se usmívat. A všude kolem tolik rad, jak to zvládnout. Znám takové ženy, ale vždy minimálně z jedné oblasti musely slevit.

Dle psychologů jsou ženami v domácnosti spíše submisivní typy, které záměrně hledají dominantní partnery, ženy s nižším sebevědomím, jež mají pocit, že jediné, v čem jsou dobré, je péče o domácnost, nebo ty, které vycházejí z modelu vlastní rodiny. Některé ženy takové jsou, ale řekla bych, že přibývá těch, které se rozhodly věnovat se rodině a vytváření tepla domova je pro ně cennější než pracovní úspěchy v oblasti, která jim třeba ani není blízká.

Jen se rozhlédněte, kolik žen touží po zkrácených úvazcích, práci z domova, drobném podnikání, aby zvládaly starost o rodinu. A nemít rodinný rozpočet, který je závislý i na jejich příjmu, myslím, že by se rády vžily do role ženy v domácnosti. Je to jako v každém povolání: Nemůže ho dělat každá.

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy