...

... Zdroj: iStock.com

6 ztrát matky aneb Co nám bere příliš dlouhá rodičovská

Máme vůbec nejdelší rodičovskou dovolenou na světě, doma se svými dětmi můžeme zůstat tři až čtyři roky s každým, takže si při průměrném počtu dvou dětí, které často následují tak akorát po sobě, pobudeme ryze v mateřské roli až osm let v kuse. A všeho moc škodí – i v tomto případě. Proč?

Ztráta vlastní identity

Mateřskou i navazující rodičovskou spousta českých maminek stráví opravdu jen cílenou péčí o rodinu. Ale z nějakého důvodu do té rodiny hodné péče nezahrnují sebe. Je velkou pravdou, že mateřství přináší upozadění sebe samé, ale my to za ty spousty let doma umíme vzít opravdu z gruntu a zapomenout na sebe úplně. Navíc to pokládáme za samozřejmé! Ale když najednou děti odvedeme do školek či škol a máme být zase „samy za sebe“, už pomalu nevíme, kdo jsme, co opravdu chutná nám (a co jíme jen proto, že to jedí děti), co jsme měly rády za filmy (protože jsme v posledních letech vídaly jen animáky) nebo z čeho máme v životě radost (kromě dětí, pochopitelně).

Ztráta sebevědomí

Se sebevědomím na tom my, české holky, pořád nejsme úplně skvěle. A sotva porodíme a zůstaneme doma s dětmi, jde to s ním z kopce ještě víc. Tepláky a pískoviště jsou jedna věc. Několikaleté celodenní žvatlání vám sebere dospěláckou slovní zásobu. Nejste schopné mluvit v celých větách, hesla a citoslovce časem postačí. Taky všichni pořád opakují, že jste „jen doma s dětmi“! A vy máte pocit, že když jste tedy „jen doma s dětmi“, jste tak trochu nula. Nemáte? Pak ten pocit přijde pokaždé, když spočítáte vrásky, špeky a první šedé vlasy. No, a protože jste „jen doma s dětmi“, vlastně nemáte úplně moc motivaci s tím něco dělat. Děti vás mají rády takové, jaké jste.

Ztráta sociálních dovedností

Když už si ani nepamatujete, co vás bavilo před dětmi nebo kdy naposledy jste si pusu obtáhla rudou rtěnkou, těžko si budete pamatovat, kdy jste po porodu naposledy někam vyrazila. Péče o miminko nás často úplně oddělí od přátel i společenského života, pro který stejně nemáme dost energie. (Jak to, když jsme „jen doma s dětmi“?)

Ztráta kontaktu s profesí

A protože jsme „jen doma s dětmi“, ztrácíme také často zájem o práci, z níž máme tu „dovolenou“. Proč bychom se zajímaly, je před námi x let volna?! Vím, jsem ironická, ale pokaždé, když jsem napsala článek o tom, že maminky mají spoustu příležitostí se vzdělávat, udržovat kontakty s prací a hledat poloviční úvazky, dozvěděla jsem se v komentářích, jak jsem naivní – když už jsou díky podpoře státu doma, nebudou se přece české mámy snažit pracovat. Vím, ne všechny. Ale česká realita je převážně právě taková. Přitom je opravdu jen málo států, které maminkám alespoň částečně dotují pobyt s dětmi více než pár týdnů. A mít základ od státu, a k tomu si něco přivydělat se přímo nabízí! Jenže když už nejsme líné, máme na to nízké sebevědomí.

Ztráta finanční samostatnosti

Také nás často zaskočí fakt, jak je na rodičovské najednou hluboko do rodinné kapsy. A tady znovu obvykle přijmeme roli té, která je „jen doma s dětmi“, a přijmeme třeba i taková opatření, že nám najednou muž a otec našich dětí přísně odměřuje kapesné, protože přece nevydělává proto, abychom my utrácely (za co taky, když jsme „jen doma s dětmi“ a nic nepotřebujeme).

Ztráta statusu dospělé ženy

Nikdy bych nemohla jít jako v Americe hned po šestinedělí do práce a nechat novorozence v pochybných jeslích. To je druhý extrém. Umřela bych touhou po svém dítěti, nenáviděla bych se za to, že ho opouštím. Ale přijde mi, že tím, že jsme výhradně s nimi a mimo svůj život tak dlouho, v nejdelší rodičovské na světě… opouštíme samy sebe. A to bychom myslím vážně neměly. Ano, prospěla by nám změna systému, který nám nastavil stát. Pokud nám dává pobyt doma s dětmi jako hlavní možnost, není se vlastně co divit, že ji tolik využíváme. Ale je to jen hlavní možnost, nikoli jediná. Na to bychom neměly zapomínat a měly bychom se trochu snažit. Samy kvůli sobě!

Další skvělé články najdete v červencovém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie