Můžete si načíst doporučení a definice v kdejakých knihách. Jenže, také máte nějakou osobnost, etické hodnoty a pracovní minulost. Chcete být dobrou šéfkou, ale také člověkem, kterého lidé budou mít rádi. Nejlepší je se zeptat zkušených. Těch, kteří si už své povýšení zažili. Také chybovali, ale dnes už ví, že cesta vedla jinudy, a vy se jimi můžete inspirovat. Zeptaly jsme se několika žen, které zastávají vyšší pozice a cestou povýšení si prošly. Co doporučují? V čem chybovaly? Co se jim osvědčilo?
Učte se od starších, co mají zkušenosti, a nestyďte se zeptat, když nevíte
Gabriela Kahounová, HR ředitelka DHL Supply Chain
Povýšení do vyšší pracovní, manažerské pozice je vždy velká změna. Člověk musí zůstat stát na zemi, být pokorný a učit se od služebně starších kolegů. Osobně jsem měla štěstí. Moje povýšení do role personální ředitelky bylo velice příjemné. Jak moje kolegyně v personálním oddělení, tak seniorní kolegové vzali tuto změnu pozitivně a velice pěkně mě přijali. Vnímala jsem, že mi novou funkci přejí. Ale i tak se objevila spolupracovnice, která měla s mým povýšením velký osobní problém. Důvodem byl její předchozí zájem o pozici HR ředitelky, což jsem se dozvěděla později. Tuto pro ni nepříjemnou situaci vyřešila odchodem.
Moje rada: učte se od kolegů, kteří už mají větší zkušenosti, naslouchejte, ptejte se a nestyďte se za to, že nevíte. Spolupracujte s týmem a zaměřte se na cíle/strategii, na to, co můžete zlepšit nebo naopak co necháte, protože to skvěle funguje. A s těmi, kdo vám nepřejí, neztrácejte energii, je to především jejich vlastní problém.
Dejte podřízeným šanci se ukázat, ale hned je neodepisujte, když jednou zklamou
Šárka Podlenová, Senior PR manager Apriori
Asi nejlepší, co můžete udělat, je, že zůstanete stejné jako předtím. Pokud si někdo vynucuje autoritu jenom z pozice moci, působí to zoufale a směšně. Jestliže máte nově pod sebou lidi a jsou to třeba i dobré kamarádky, zajděte s nimi na oběd nebo víno a pobavte se s nimi o tom, aby kvůli vašemu povýšení nebylo nějaké dusno.
Každopádně doporučuji zachovat si lidskou tvář. To znamená nepodceňovat podřízené a dát jim šanci se ukázat. Když jednou zklamou, hned je neodepisujte, ale zkuste je nějak namotivovat. Na druhou stranu jim nedovolte, aby zneužívali vaši dobrotu. Proto se vyplatí být důsledná a asertivní. Taky se mi osvědčilo přiznat v případě omylu svou chybu. Uleví se vám a taky si vás za to budou více vážit. Věc, kterou bych ráda zmínila, je jít ostatním příkladem. Jednat s lidmi slušně a pokusit se udržovat příjemnou atmosféru.
Chce to čas. Čeká vás spoustu nového a nemůžete hned vědět a znát vše, zejména práci svých kolegů
Lucie Zimova, Supervisor, Fuels&Lubricants, ExxonMobil
Po povýšení jsem měla pocit, že musím mít okamžitě odpovědi na všechny otázky a téměř okamžitě se zorientovat ve své pozici. Což samozřejmě nebylo reálné. Bylo těžké navázat (a stále někdy je) na práci předchozích nadřízených, hlavně z pohledu hodnocení práce podřízených. Chce to čas a myslím, že minimálně 3 měsíce i půl roku trvá, než člověk pozná práci svých kolegů.
Musela jsem se připravit na to, že mne denně osloví mnohem větší počet lidí než dřív, takže jsem si na to musela vyhradit dostatek času a také se naučit rozlišovat, kdy je v pořádku rozhovor odložit nebo ukončit. Naopak vztahy s kolegy jsem měnit nemusela. Člověk si vždy v soukromé rovině s někým rozumí víc, s někým méně. Jediné, na co si dávám pozor, je, abych po pracovní stránce věnovala stejný prostor všem kolegům v týmu.
Nedávno jsem slyšela skvělou radu: Jedním z úkolů leadra je zachovat si síly. Když si tohle dá člověk jako prioritu číslo jedna, další priority se už určují mnohem lépe.
Nad nikým se nepovyšujte, nastavte si mantinely a udržte na uzdě emocionalitu
Marta Hladká, personální manažerka Tesco ČR
Mé povýšení na manažerskou pozici proběhlo během pár měsíců, což někteří kolegové nechápali a viděli v tom protekci či pletky se šéfem. Na druhou stranu po prvotní nevoli brzy zaměstnanci zjistili, že pokud budou cokoliv potřebovat, vědí, že za mnou mohou přijít a já se jim pokusím se vším pomoci. S řadou lidí si v práci tykám, nyní bych už to tak u všech nechtěla, ne všichni jsou dospělí na to, aby toho nezneužívali. Mou radou je rozhodně se nad nikým se nepovyšovat, ale ani se před nikým neponižovat. Nastavit si mantinely tak, aby to bylo pro obě strany únosné a nebyla narušena produktivita práce. Na pozici manažera se nesmím hluboce zaobírat pocity zaměstnanců a musím být o svých rozhodnutích přesvědčená, že jsou správně. Nikdy se totiž nezavděčíme všem. S empatií a emocionalitou stále bojuji, vím že musím být v těchto ohledech tvrdší, ale v rámci mezí.
Chvalte své zaměstnance, když si to zaslouží. Poskytnete tu nejlepší motivaci
Andrea Provazníková, senior manažerka centrální správy obchodní služby Generali
První povýšení do manažerské pozice jsem zažila ve svých 27 letech, kdy jsem najednou měla začít šéfovat svým kolegům, z nichž většina byla samozřejmě starší než já sama. Musela jsem si zvyknout zejména na to, že jsem na té druhé straně, že už zkrátka nejsem jednou z nich. S tím bylo spojené i určité osamění a bohužel se změnily i vztahy s některými z mých kolegů. Ti rozumní byli rádi, protože mě znali, věděli, co ode mě mohou čekat. Někteří ale byli poznamenáni nenaplněným očekáváním právě po pozici, na kterou jsem byla povýšena, a dávali mi to otevřeně najevo.
Začátky byly samozřejmě těžké, a to především přestat se bát dělat rozhodnutí s odpovědností za následky, protože největší úskalí podle mě je nerozhodný šéf, kdy zaměstnanci nevědí, co mají dělat a co se po nich chce. A úplně nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější bylo začít své kolegy chválit. A nebudu zastírat, učím se to dodnes. Ale pokud můžete, chvalte své zaměstnance! Je to nejsnazší způsob motivace a mnohdy si jí zaměstnanci cení víc než finanční odměny. Mluvte s nimi, protože když dopustíte neinformovanost, vyvolává to jejich nejistotu, nedůvěru a dáváte prostor pro to, aby si vytvořili vlastní teorie a fámy. Buďte důslední, ale začněte především sami u sebe.
Vystresovaná a unavená šéfka nemůže dobře vést. Zklidněte se, ať máte sílu ostatní motivovat svou energií
Anna Knotková, manažerka HR marketingu LMC
Často říkám, že moje práce není říkat týmu, co mají dělat, to vědí všichni velmi dobře, ale spočívá v tom odhazovat jim klacky z pod nohou, čistit jim tu cestu, po které jdou, aby šli hladce za naším společným cílem. Věřím tomu, co děláme, a řídím se jednoduchou poučkou: Kdo nehoří, nemůže zapalovat. Snažím se na tým neustále přenášet své nadšení pro věc, vytvářet dobré mezilidské vztahy a atmosféru, ve které nás nerozhází ani velké množství práce. Když jsem byla povýšena, bylo pro mě nejdůležitější nezměnit se, zachovat si své já. Někteří se jistě ptali: "Proč zrovna ona?" Ale od většiny týmu jsem cítila obrovskou podporu. Byli jsme kolegové a přátelé na stejné pozici a najednou jsem měla celý tým vést a nechtěla jsem nikoho zklamat. Přátelství, které jsme mezi sebou měli a máme i dnes, jsem nechtěla změnou pozice poničit a věřím, že se mi to daří. Dávám si velký pozor na to, abych nebyla arogantní, nechovala se povýšeně a uchovávám si své já.
Mým problémem bylo po nástupu do nové pozice, že jsem trávila v práci opravdu hodně času, neustále se něčím stresovala a tavila se. Oči mi otevřel až můj šéf, který mě zastavil a dost důrazně mi vysvětlil, že unavená a rozlítaná týmu nepomůžu, nebudou se mít o koho opřít, až to bude třeba, a ucítí, že na ně nemám čas. Jeho radu jsem si vzala hodně k srdci a dneska už se necítím provinile, že nerealizuji projekty nebo že nesedím v práci od rána do večera. Mám totiž víc času na jednotlivé členy týmu, kteří to oceňují.
