Lucie Valešová: Mnohem méně jsme venku na přirozeném světle a naše oči trpí
Říká se, že oči jsou okna do duše. V dnešním světě chceme své duši porozumět všichni. Možná bychom měli začít právě u té vstupní brány. “Ženy se mnohem více zaobírají například postavou nebo péčí o pokožku, ale zrak zůstává mimo jejich pole zájmu,” podtrhuje důležitost zdravých očí MUDr. Lucie Valešová, primářka Oční kliniky DuoVize v Praze. Měla byste kvůli kariéře zapomínat na své zdraví? Znamená úspěch konec rodinného štěstí? A na co bychom si my ženy měly dávat u svých očí nejvíce pozor? Odpovědět nám může dát jen ta nejpovolanější, primářka.
Oborů medicíny je mnoho. Čím vás očarovaly oči?
Pro oční lékařství mě až ve druhé polovině studií nadchl zápal a přednášky docentky Říčařové. I díky ní jsem si na praktikách uvědomila, že oftalmologie je pro mě to pravé. Právě tento obor je velmi hezký a zajímavý, svým dosahem léčby se prolíná i s jinými obory, třeba s internou, diabetologií, neurologií nebo revmatologií. Je konzervativní i chirurgický, malý i velký.
Kdyby to nebyly oči, měla jste záložní plán? Například dermatologie, psychiatrie…
Líbilo se mi také porodnictví, být u zrodu nového života. Ale pak jsem jednou na praxi viděla provádět potrat v době, kdy už plod měl ruce i nožičky, byl to pro mě děsivý zážitek. Od té doby jsem věděla, že pokud je toto nedílnou součástí práce, nemohla bych se tomu oboru věnovat.
Ženy a oči. Co je nejvíce trápí? Proč zavítají do vaší ordinace? Mají si v některých oblastech dávat pozor?
Vzhledem k hormonálním odlišnostem se častěji u žen setkáváme se suchostí očí. Ta trápí ženy nejvíce po menopauze. Co se týče dioptrických vad, je výskyt u žen a mužů přibližně stejný. Nejčastějším problémem pacientů, kteří k nám přicházejí, je obecně krátkozrakost– v České republice je krátkozraká zhruba pětina populace. Hlavní příčinou tohoto zhoršování zraku jsou postupné změny životního stylu, k nimž patří stále sporadičtější trávení času venku, a tedy nedostatek času stráveného v přirozeném světle, ale také stále více činností vyžadujících zaostřování do blízka.
Jako všem ostatním i ženám doporučuji, aby dbaly na prevenci. Přestože zrak je nejdůležitějším smyslem, řada lidí ho odsouvá “na druhou kolej” do té doby, než se objeví první potíže. Přitom by o něj člověk měl pečovat stejně jako o jiné části těla. Konkrétně ženy se mnohem více zaobírají například postavou nebo péčí o pokožku, ale zrak zůstává mimo jejich pole zájmu. Obecně tedy radím zařadit každému do jeho denního režimu pravidlo 20/20/20. Tedy po každých dvaceti minutách práce se nejméně na dvacet vteřin zadívejte na bod vzdálený 20 metrů, čímž je myšleno podívat se do dálky. Ulevíte zaostřovacím svalům, procvičíte si oči a zabráníte jejich vysychání. I tak se ale raději vyvarujte nadměrné zátěži očí před obrazovkami a také ostrému slunci, kouření nebo příliš velkému teplu a suchu. Naopak dbejte na kvalitní ochranu před UV zářením, pravidelně cvičte, odpočívejte a stravujte se zdravě. A naplánujte si také na každý rok do kalendáře pravidelné oční prohlídky u specialisty.
Jste úspěšnou ženou, vedete Oční kliniku DuoVize v Praze, jste součástí týmu laserových chirurgů, přednášíte na univerzitách, jste primářkou Dětského očního centra Kukátko… Co vaši kariéru posouvá dál?
Možnost dělat věci po svém s novými výzvami. Po mnoha letech na jednom místě jsem měla tendenci měnit práci k obrazu svému, jenže to ve velké nemocnici nešlo. Založení DuoVize proto byla ohromná příležitost k nové seberealizaci. A to nejen v oblasti lékařské, ale i manažerské. Postupně jsme se rozrůstali, začali se věnovat dětskému očnímu lékařství, nakupovali jsme moderní přístroje, a tím přijímali nové lékaře a já se automaticky stala primářkou. Zjistila jsem, že jsem v té roli šťastná, protože mohu spoustu věcí dělat podle vlastních představ. Na druhou stranu vždy respektuji všechny členy týmu, jejich názory a návrhy na změny k lepšímu. A samozřejmě mám i velký respekt k lékařské vědě jako takové a vím, že nejen v této oblasti se mám stále co učit.
Na klinice pracujete s týmem lidí. Jakých vlastností si ceníte na svých spolupracovnících?
Radost mám hlavně ze sehranosti našeho týmu, kde se na sebe můžeme spolehnout. Lidem obecně velmi věřím a vždy věřit budu. Naši práci děláme celým srdcem a myslím, že pacienti to cítí. Obecně mi vyhovuje ženský kolektiv – pokud je kompatibilní, můžeme v něm využívat ženských komunikačních kanálů, které často fungují i beze slov.
Ale práce ani život nejsou jen samý úspěch, co děláte, když se ocitnete v krizi, nedaří se. Co vás nakopne?
Celý život se kolem sebe snažím vytvářet záchytnou síť a nestát jen na jedné noze. Pracuju na tom, abych měla dobré vztahy v práci, v rodině i s přáteli, na tom, abych byla soběstačná, na tom, abych měla práci, která mě baví. Teď mám k tomu i děti. A z těchto záchytných ostrovů se vždycky někde najde energie, kterou si mohu vzít a která mi pomůže zase najít rovnováhu. Obor, který dělám – oftalmologie – je neutuchající studnice novinek a fascinujících změn. A to mě baví a dobíjí. Nejvíc mě ale nakopává to, že pacienti jsou druhý den po operaci ti nejšťastnější lidé, jaké můžete potkat.
Být úspěšnou ženou mnohým ženám evokuje málo času či žádný na rodinu. Jak vy zvládáte najít v této oblasti rovnováhu?
Mateřstvím se mi změnily hodnoty a priority. Všechno je na čas a ten je mi nejdražší. Vždy si představím, že čas, který prožiju někde zbytečně, jsem mohla prožít se svými dětmi. Zaměřila jsem se v mnoha ohledech na efektivnost. Současně jsem dětmi velmi motivována. Považuji se za šťastnou maminku dvou báječných synů, kteří mají po tatínkovi klidnou, přátelskou a veselou povahu. To, že má pracující žena děti, jí přinese bez pochyby lepší schopnost organizace. Někdy jsem s dětmi dopoledne a pracuji odpoledne, někdy zase obráceně. Jindy naopak celý den operuji třeba i v Brně. Víkendy vždy trávíme velmi aktivně. Někdy pracuji i během nich, takže občas skutečně „od nevidím do nevidím“. Avšak s příjemnými přestávkami pro běžný život, který si nechci nechat ujít. Mám velkou podporu v rodině i partnerovi, který se dokáže těšit z mých úspěchů, což podle mě u mužů není příliš časté.
Máte za sebou řadu zkušeností. Dostala jste v životě nějakou radu ať v oblasti práce či rodiny, kterou se řídíte?
Nejedná se úplně o radu, ale spíše dobrou zkušenost, kterou zpětně oceňuji. Po studiích jsem žádala o místo na plzeňské oční klinice, jenže profesor Těšínský, který tam tehdy působil, mě ani nepustil dovnitř. Stoupl si mezi dveře a řekl mi, že jsem přeci ženská, a proto budu pracovat na interně, a ještě za to budu platit. Odcházela jsem s pláčem a začala hledat práci jinde. Sice jsem si to neuměla představit, ale nakonec jsem se přestěhovala do Prahy a začala pracovat ve Všeobecné fakultní nemocnici. V ní jsem zůstala dvacet let, naučila se spoustu věcí a poznala mnoho skvělých lidí. Moc ráda na to období vzpomínám. Nakonec jsem ráda, že mě pan profesor v Plzni takhle „vyprovodil“.
Co život posouvá dál, jsou sny. Jestliže nejsou tajné, prozradíte, o čem sní úspěšná primářka?
Může to znít neskromně, asi nejvíce sním o tom, aby všechno zůstalo tak dobré, jako je to teď.
Plánujete svatbu? Zajímají vás nejnovější svatební trendy z přehlídek, tipy na nejkrásnější šaty, účesy, kytice, chcete inspiraci na nejromantičtější místa, kde se vdávat a kdy a co je potřeba zařídit? To vše a mnohem více inspirace a užitečných informací najdete v našem speciálu Dokonalá svatba. Naplánujte si s námi vaši svatbu snů!
