Jsem podvodnice

Jsem podvodnice Zdroj: istock.com

Brzdí vás syndrom podvodnice? Bohužel mnohé ženy ano

Po úspěchu v životě i v práci toužíme všichni. A když ho konečně dosáhneme, marně čekáme na pocit radosti a štěstí. I když jste vynaložila spoustu úsilí, máte stejně pocit, že to byla jen otázka štěstí. Máte pochyby o sobě samé a o svých schopnostech? Vítejte do klubu „podvodnic“.

Jednou z žen, kterou obdivuji za to, co dokázala, zejména ve svém pracovním životě, je bezesporu Sheryl Sandberg, první žena Facebooku, a myslím, že nejsem jediná. O její rady a mentoring stojí tisíce žen. Vidíte ji jako úspěšnou, chytrou ženu s množstvím znalostí a zkušeností, které využila ve své kariéře. Chcete od ní čerpat co nejvíce a když se začtete do její knihy Opřete se do toho, nejste ani v třetině, dozvídáte se, že i taková osobnost trpěla syndromem podvodnice, a nechce se vám věřit. Koho podváděla? Samu sebe!

O co jde?

Problém syndromu byl psychology popsán v roce 1978. Daná porucha byla označena jako stav, kdy ženy i přes své studijní a pracovní úspěchy přetrvávají v podezření, že vůbec nejsou tak nadané, jak si ostatní myslí, a že tím vlastně jen balamutí své okolí. Nejprve byl syndrom připisován pouze ženám, ale novější výzkumy naznačují, že to tak není, týká se i mužů, ale ženy výrazně převyšují, prožívají ho intenzivněji a mnohem více je omezuje.

Určitě všechno praskne

Pocit provinění a podvodnictví je u žen symptomem většího problému. Neustále podkopáváme samy sebe a podceňujeme své schopnosti. „Mnoho lidí, a zejména ženy, se cítí jako podvodnice, když je ostatní chválí za jejich úspěchy. Místo, aby uměly pochvalu přijmout a cítit se jí hodny, odmítají si přiznat svou zásluhu a cítí se provinile, jako by se někde stala chyba. Ačkoliv jsou jejich zásluhy obrovské a mnoho žen je odbornicemi ve svých oborech, nejsou nějak schopny ze sebe setřást pocit, že dříve nebo později všechno praskne a vyjde najevo, že jsou pouze šejdířky s omezenými schopnostmi a znalostmi,“ poukazuje na dnešní problém žen doktorka Peggy McIntosh z Wellesleyských center pro ženy.

My na to nemáme. Ale muži ano

Více žen, které prožívají muka pochyb, ač to na první pohled nevypadá, najdete často mezi manažerkami, ředitelkami, chytrými a vzdělanými ženami, kterým řada žen ve skrytu duše závidí. Všichni kolem vidí jejich schopnosti a inteligenci, jen ony samy ne. Četné výzkumy napříč různými odvětvími prokázaly, že ženy často hodnotí svůj výkon jako horší, než ve skutečnosti je, zatímco muži svůj výkon nadhodnocují. Když budou na stejnou pozici moci dosáhnout muž i žena, oba s 80% kvalifikací, bude v jejich přístupu diametrální rozdíl. Zatímco muž bude věřit více svým schopnostem, i když nejsou stoprocentní, bude se chovat, jako by byly, žena možná na pohovor ani nepůjde, neboť nabyde přesvědčení, že její kvalifikace není dostačující.

Jak z toho ven? Jde to?

Problém nevyřešíte ze dne na den, ale zapojíte-li do svého hodnocení situací a sebe samé pár kroků na podporu sebedůvěry, jste na velmi dobré cestě nechat syndrom podvodnice za sebou a jít vstříc novým možnostem. Důležité je mít své schopnosti neustále před očima. Sepište si své znalosti a kvalifikaci pro danou práci a mějte to neustále před očima. A před důležitým pohovorem, prezentací si dejte prostor pro sebe a připomeňte si, proč si dané místo zasloužíte. Odůvodněte si, že za vším stojí dostatečné vzdělání, bohaté znalosti v problematice a dlouhá a kvalitní příprava na daný úkol. Je-li vám to málo, řekněte si někomu, nejlépe zasvěcenému do dané problematiky, aby vám řekl svůj názor.

I Sheryl si našla dobrou taktiku, jak si poradit s nedostatkem sebedůvěry."Předstírám, že si věřím. Na tuto taktiku jsem přišla, když jsem v 80. letech předcvičovala aerobic. V té době jsme všechny uctívaly Jane Fondovou a v jejím evangeliu aerobic znamenal také obrovský úsměv od ucha k uchu – a to po celou hodinu. Některé dny jsem se usmívala jen tak a jindy jsem se cítila hrozně a musela úsměv předstírat. Po hodině s úsměvem na tváři, i když byl zpočátku předstíraný, už mi většinou zůstal a cítila jsem se mnohem líp. Časem jsem zjistila, že i když je těžké ze sebe setřást všechny pochyby, je pořád možné si uvědomit, že vaše představa o vlastní neschopnosti může být pokřivená. Když se i zdálo, že mi něco nepůjde, připomněla jsem si, že jsem zvládla všechny zkoušky na škole a tak jsem si vyvinula způsob, jak tuto deformaci narovnat.“