Pokud už od podzimu přemýšlíte, čím odstartujete rok 2024 a co všechno v něm změníte, asi nebudete mít radost. Do předsevzetí investujete energii zbytečně. K tomu, abyste se v životě posunuli, potřebujete něco úplně jiného. Předsevzetí totiž nefungují a zřejmě nikdy nebudou, jsou totiž od základu nastavená úplně špatně. Kde se stala chyba?
Okamžik, kdy formulujete svá předsevzetí, se přitom zdá být naprosto osudový. Je naplněný velkou energií, hluboko v sobě cítíte touhu udělat v novém roce spoustu věcí nově, lépe, zdravěji, štíhleji, s větší sebeláskou a s pořádnou porcí cílevědomosti. Vzedme se ve vás najednou obrovská potřeba mít všechno hned a přesně tak, jak potřebujete, jak si to vysníte a jak si to zasloužíte. A tak se do toho konečně pořádně opřete a vytvoříte si ne jedno, ale nejlépe několik předsevzetí naráz.
TIP NA VIDEO: Novoroční tradice: Co (ne)dělat, abyste měla úspěšný rok?
A protože svůj život chcete měnit od podlahy, jsou to předsevzetí velká, odvážná a radikální, naplněná spoustou velkých kroků, změn, novinek, odchodů, stěhování, rozchodů, přísných jídelníčků. „To bude skvělé, až se mi to všechno povede,“ říkáte si. „Jasně, budu muset trochu zamakat, něco vydržet, ale po prvních úspěších uvidím, že to jde, a pojede to samo. Na překážky jsem připravená. Bude to PECKA.“ Není a nebude. Z mnoha důvodů.
Ve chvíli, kdy sedíte nad svým seznamem, jste „mimo sebe“. Mimo své skutečné já i mimo své aktuální schopnosti. S velkou pravděpodobností vás dlouhodobě trápí nespokojenost v nějaké oblasti života a v momentě, kdy ze sebe předsevzetí chrlíte, jste k tomu dost možná také deprimovaná, drcená nějakou další špatnou zprávou typu „zase mám kilo nahoře, zase šéf pochválil Pavlínu místo mě, zase jsem měla štěstí na úplného idiota“. Předsevzetí přichází ve chvíli propadu, kdy si ve skutečnosti přejete minout více či méně náročnou cestu k tomu lepšímu, co si pro sebe přejete. A chcete lepší život HNED. V každém předsevzetí je pak kromě toho všeho otištěné zklamání z toho, jak se nyní máte. Zklamání ze sebe samé. A vedle toho ještě i nějaká ta míra závisti nebo touhy vyrovnat se druhým. Těm, které považujete za lepší, úspěšnější, krásnější.
Předsevzetí jsou vedena úplně špatným motivem. Jsou otiskem toho, jak nevěříte v sebe takovou, jaká jste teď. Případně si do nich projektujete věci, o nichž si myslíte, že byste je podle obecně platných norem měla mít, umět, dělat nebo nedělat. Nejsou tedy často navíc ani „vaše“, nevychází z vás. Už proto nemají valnou šanci na úspěch a realizaci. Jsou to jen prázdné bubliny vypuštěné v euforii nebo zoufalství, v touze někam zapadnout, cítit se jinak, s nimiž si pak prostě nevíte rady. A během pár týdnů – znovu zklamaná ze sebe samé – zase skládáte „zbraně“.
To, co potřebujete, když hledáte změnu, je totiž rozhodnutí. „Už samotné slovo ‚rozhodnutí‘ v sobě má daleko víc energie. Rozmyslíte se a pošlete samu sebe konkrétním směrem, který si pro sebe do budoucna přejete. I když nevíte, co vás na té cestě potká – už díky tomu, že se rozhodnete za tím jít, jste připravená se také popasovat s překážkami. Vedle toho je formulace předsevzetí v podstatě jen způsobem prokrastinace. Proto když uděláte rozhodnutí, předsevzetí už určitě nepotřebujete,“ říká odbornice MUDr. Kateřina Cajthamlová.
Rozhodnutí má přitom dvojí potenciál. Snáz vás nejen vede k tomu, co chcete, ale hlavně vás mnohem účinněji zbaví toho, co nechcete. „Je to jako tlustá čára, zatímco předsevzetí je o ,měla bych‘. Je to, jako byste se snažila našít na něco nevyhovujícího mašličky, aby to vypadalo lépe, místo toho, abyste se rozhodla a zbavila se toho, co vám nevyhovuje,“ dodává Cajthamlová.
