Linda Rybová: Čtyřicítka byla přelomová, hodně věcí se změnilo

S herečkou Lindou Rybovou jsme si povídaly o životě ve městě i v přírodě a o nejrůznějších možnostech, jak to obojí zkombinovat. 

Před pár lety jste řekla, že si pořád nepřipadáte jako „velká“, dospělá žena. Změnilo se od té doby něco?

Myslím, že je to trochu lepší. Občas si připadám i dospěle, občas si připadám dokonce strašně staře. Stává se mi, že přeskakuju různé časové etapy. Potkám třeba někoho, koho jsem viděla naposledy před řadou let, a ani si neuvědomím, jak jsem se mezitím sama změnila, posunula, dospěla, prostě že uběhl dlouhý čas, který toho hodně změnil... Ale je pravda, že nejspíš nikdy si nebudu připadat jako stoprocentně „dospělá žena“. Některé holky se asi jako „ženy“ už narodí, jiné zůstávají celoživotně „holkami“. To neznamená, že vypadají tak mladě! Ale jsou tak vnitřně uzpůsobené. Já jsem k tomu ještě napůl kluk, to už je vůbec příšerná kombinace! (směje se)

Prožívala jste čtyřicítku jako nějaký přelomový věk?

Asi to je trochu přelomové období. Zhruba od osmatřiceti se všechno v mém životě začalo tak zvláštně houpat. Člověk se s tím musí umět poprat, není to úplně jednoduché. I když samozřejmě proti opravdovým životním problémům to jednoduché je. Je to prostě výrazná etapa, ve které se hodně věcí mění. Člověk je musí přijmout a postupně se s tím vším vyrovnávat… obavám se, že mně to bude trvat do padesáti a pak nastane další přelomové období… už teď se těším… (smích)

A co se mění k lepšímu?

Některé věci určitě vnímám lehčeji a už mě tolik nezasahují. Přála bych si, aby se mi to dařilo ve všem, ale zatím to tak není. Na druhou stranu, nechtěla bych být úplně dokonale klidný, zenový typ. Vždycky přemýšlím o tom, jestli absolutní nadhled a klid je doopravdy můj cíl. U jiných lidí se mi to moc líbí, ale mám pocit, že ke mně to nepatří. Když si takový stav u sebe představím, něco se ve mně začne bouřit, že ještě nenadešel ten správný čas. Pořád ještě chci, aby to ve mně tepalo, i se všemi emocemi a neklidem. Teď jsem v nějakém časopise četla článek o tom, co prožívá žena ve dvaceti, třiceti, čtyřicet, padesáti… A u čtyřicetiletých žen bylo napsáno, že chtějí mít neděli každý den. Jinými slovy – být stále jako na prázdninách, užívat si přítomnost, zajímat se o jógu a zdravou výživu… A ano, tohle všechno já samozřejmě dělám, ale je to jen jedna část mého života. Říkám si, že takhle to ještě nechci, na to je ještě brzy. Představa, že bych upadla do takového absolutního klidu, mě trochu straší. Možná v padesáti, v šedesáti.

Rozhovor připravil časopis Moje psychologie.