Herečku Kláru Melíškovou diváci aktuálně potkávají na obrazovkách České televize v roli výjimečně nesympatické zdravotní sestry v minisérii Podezření. Jak se jí hrála taková nejednoznačná postava a proč hned věděla, že roli přijme, aniž musela číst scénář? Nejen o tom mluvila v rozhovoru pro dubnové číslo časopisu Moje psychologie.
Ve třídílné minisérii Podezření, kterou právě vysílá Česká televize, hrajete zdravotní sestru Hanu Kučerovou, která je obviněná ze smrti pacienta. Jak se vám na první pohled ne úplně sympatická postava hrála?
Já jsem zvyklá hrát tento typ charakteru, nejednoznačné, podivné, na první pohled zlé a nepříjemné paní, ale poprvé to bylo v takovém rozsahu. Bylo pro mě velmi zajímavé objevovat, kdo ona vlastně je, co se skrývá za tím, že se takto chová a že takto působí na své okolí. Hana Kučerová je obviněná z něčeho, co možná spáchala a možná ne. Dochází také ke konfrontaci s její dcerou, nadřízeným, kolegyněmi v práci a v neposlední řadě i s médii, která o ní už předem píšou jako o viníkovi a kterým bylo úplně jedno, co to udělá s dotyčným člověkem a jak ho to na zbytek života může poznamenat. Řeší se tam hodně jak osobních, tak společenských témat, takže v tomto směru to pro mne byla velká příležitost, jak ztvárnit tak bohatou a mnohovrstevnatou postavu. Navíc autorem scénáře je Štěpán Hulík (scenárista Pustiny a Hořícího keře, tedy dvou z nejlepších tuzemských minisérií posledních let, pozn. red.), který je vynikající. Měla jsem hned jasno, že roli vezmu, aniž bych musela číst scénář, protože Štěpán je pro mě zárukou naprosté kvality. Díky tomu, že to je skvěle napsané a je tam spousta situací, na nichž se dá ukázat nejednoznačnost věcí a jak takového člověka můžete odsoudit na základě prvního dojmu, aniž vůbec víte, co všechno je za tím. Na té roli a příběhu jsem si uvědomila, že věci nejsou černobílé a jednoduché. A že se za nimi mnohdy může skrývat velká bolest, zrada a zranění, něco s čím si člověk neví rady, co se v něm ukládá a co v něm pak žije dál a má za následek to, že se pak chová a působí nějakým způsobem. Je to opravdu silný příběh.
Mají vaše role nějakého společného jmenovatele? Třeba to, že se díky nim něco naučíte?
Spíše o sobě, na základě jejich charakteru nebo způsobu chování, něco objevím. Něco, co jsem třeba tušila, že v sobě mám a co si díky té postavě můžu v příběhu a situaci prožít. A vždycky se tam snažím vložit i něco navíc, aby to nebylo černobílé a ploché. A přála bych si, aby se takové postavy a příběhy lidí nějakým způsobem dotkly, aby to s nimi vnitřně pohnulo.
Co dalšího vás pracovně čeká?
S režisérem Michalem Vajdičkou jsme v Dejvickém divadle nazkoušeli hru Každý má svou pravdu, ale kvůli covidu došlo k odložení premiéry až na duben. S režisérem Janem Pachlem jsme dotočili minisérii Volha, kde jsem hrála zase úplný opak, než byla zmíněná zdravotní sestra. Matka Pekárková, hospodská, úplně jiný typ ženy. Je extrovertní, jde ze sebe ven, nic v sobě nedusí, všechno říká na rovinu, je pragmatická a o všechno se dokáže postarat. Bavilo mě si zahrát zase úplně jiný charakter a ráda jsem poznala i Honzu Pachla, takže v tomto směru to bylo velmi plodné období. Režisér Viktor Tauš teď začíná připravovat film Amerikánka. Z původně divadelní inscenace podle scénáře Davida Jařaba vzniká film, v němž mám hrát ředitelku dětského domova. V průběhu příběhu zestárnu o třicet let. Proběhla už i maskérská zkouška a pro mě to byl naprosto úžasný zážitek. Je to zase další krásná práce, která ke mně přišla.
VIDEO: Jak probíhalo focení titulky pro časopis Moje psychologie? Nahlédněte do zákulisí, krásné botanické zahrady!
Celý rozhovor s Klárou Melíškovou o intuici, sebepřijetí i stárnutí najdete v dubnovém čísle časopisu Moje psychologie. Pohodlně koupit si jej můžete v naší on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!
