Kateřina Winterová: Tento rok je pro mě zlomový v pracovním i osobním životě

8. listopadu 2018
  • O Kateřině Winterové (42) by se bez přehánění dalo říct, že je renesanční žena. Známe ji jako zpěvačku The Ecstasy of St. Theresa, herečku z Národního divadla, moderátorku Herbáře, autorku blogu Culinabotanica.cz a nově také jako tu, co zazářila ve filmu Toman. A to ještě zdaleka není vše, protože už zítra na pultech knihkupectví objeví její autorská kuchařka Jíst a žít. Jak vlastně ona sama žije a jak to všechno stíhá? 

    Vy jste spíše divadelní herečkou, Pesla Tomanová je tak vaše největší dosavadní filmová role. Nebylo vám někdy líto, že se vám filmová sláva trochu vyhýbá?

    Ale ano, mám svou ctižádost, v divadle jsem odvedla velký kus práce, hrála jsem řadu velkých rolí, takže vím, že je na mě spolehnutí. Ale divadelní a filmový svět se liší. Nikdy jsem se tím tak moc netrápila, ale samozřejmě byly filmy, ve kterých bych chtěla hrát – třeba v Želarech. Nakonec mě Ondřej Trojan, který je tehdy režíroval, oslovil až za pár let, takže jsem vlastně spokojená. 

    Vaše postava mluví ve filmu polsky. Jak jste se do toho dostala?

    Pesla není historicky popsaná. Neexistují o ní záznamy, pouze její poslední dopis, dvě fotografie a psychologický rozbor jejich vztahu s Tomanem. Je jedinou postavou ve filmu, která je naprosto zahalena tajemstvím. Takže jsme si o ní hodně povídali s režisérem, přemýšleli jsme, jaká asi mohla být, co se jí honilo hlavou na základě historických a vztahových milníků. Víme také, že Pesla byla polská Židovka, a tak jsem si říkala, že by bylo hezké, kdyby jí v jazyce zůstal polský přízvuk. Ten jsem se ale musela naučit, což nebylo jednoduché, protože se mi do něj hodně pletla ruština, kterou si pamatuju ze školy. Měla jsem z toho velkou obavu, ale první ohlasy byly dobré. Po premiéře mi dokonce přišla Aňa Geislerová říct: Jako zahrálas to dobře, ale ta polština, to vůbec nebylo trapný!

    Kateřina Winterová ve filmu Toman (režie Ondřej Trojan)Kateřina Winterová ve filmu Toman (režie Ondřej Trojan)Autor: Archiv Kateřiny Winterové

    Letos je to dvacet let, co hrajete v Národním divadle, k tomu role v Tomanovi, šestým rokem Herbář, který už táhnete sama, a k tomu nová kuchařka. Cítíte, že je tento rok pro Vás zlomový?

    Určitě ano. Tento rok je pro mě zlomový nejen v pracovním, ale i v osobním životě. Některé vazby se rozbíjejí, jiné se znovu navazujou. Poznávám nové lidi a je skvělé, že můžeme spolupracovat a navzájem se inspirovat. Je hezké, že se projekty, které mě baví, naplňují takhle současně, ale na druhou stranu je to hodně náročné. Těším se na odpočinek, protože jsem také jen člověk, který občas potřebuje nedělat nic. Takže ano, je to krásné, ale už se těším na hory. 

    Dříve se vás novináři ptali, jestli jste víc herečka, nebo zpěvačka, dnes k tomu můžeme přidat foodblogerku, moderátorku, kuchařku...

    Mám to teď trochu složitější, ale asi mám zkrátka talent na víc věcí. I když to samo o sobě nic neznamená, talent je dar, který musíte rozvíjet, protože jinak se nestane nic. Ale říkám si, že když už k něčemu předpoklady mám, tak to zkusím prozkoumat. Někdy je to fakt až na krev a některé věci musím pustit, jiných se pro změnu držím jako klíště a další jdou samy.

    Aktuálně můžete Katku vidět také v představení Národního divadla Pýcha a předsudek, kde je jejím hereckým partnerem Pavel BatěkAktuálně můžete Katku vidět také v představení Národního divadla Pýcha a předsudek, kde je jejím hereckým partnerem Pavel BatěkAutor: Archiv Kateřiny Winterové
     

    Trápí vás, když nemůžete dělat něco pořádně nebo nestíháte? Nesmíme opomenout, že jste také maminka dvou kluků...

    To mě samozřejmě trápí moc a určitě v tom nejsem sama. Když děláte tolik věcí naráz, je jasné, že někde něco unikne a něco není tak, jak byste si představovala. Já jsem docela perfekcionistka a občas mívám i nesmyslně vysoké nároky, ale učím se z nich ustupovat. Protože není v mých silách splnit vše a hlavně sama před sebou. Svou práci se také snažím dělat poctivě, protože mám zodpovědnost vůči fanouškům. A naše děti jsou skvělé, vidí moji práci zblízka, a když jsme spolu, užíváme si ten společně strávený čas hlavně s humorem.

    Jak se vyrovnáváte se současným tlakem být vidět na sociálních sítích? Dokážete se od toho oprostit?

    Občas je ten hlad po novinkách a obsahu tak velký, že je vlastně neukojitelný. Zatěžuje to všechny včetně slavných blogerů a youtuberů, kteří kvůli tomu končí s kariérou, protože není v jejich silách to táhnout dál. Pro komunikaci s fanoušky jsou ale sociální sítě zkrátka nezbytné. A musím přiznat, že mě baví číst si pozitivní ohlasy. Nicméně tím, že na sociálních sítích nechci prezentovat svoji rodinu, jsem nucena vytvářet zajímavý obsah i pro někoho, kdo třeba právě po tomhle jde. 

    Není to v rozporu s tím, co se snažíte propagovat skrze stravu? Návrat do dob minulých, ke kořenům?

    Vrátit se zpátky, to je hezká myšlenka. Ale my žijeme tady a teď a nemáme čas, zato máme prostředky a naprosto odlišné možnosti v porovnání s našimi předky. Takže je hezké se od této idey odpíchnout, ale je třeba jít dopředu a těžit z toho, co je dnes. Já jsem vyrůstala v době, kdy nebyly mobilní telefony a hudbu jsme si pouštěli z kazet. A nemám pocit, že by mi tehdy chybělo, že nejsem v kontaktu s celým světem. Někdy může být zajímavé vědět, co se děje na druhé straně planety, ale na druhou stranu si říkám: „No dobře, ale co já s tím mám dělat tady.“ Mezi tím možná vzniká určitý rozpor – mezi tím, co chci žít a co musím žít. 

    9. listopadu vychází vaše první autorská kuchařka Jíst a žít. O čem bude?

    Jíst a žít vyplynulo z toho nezbláznit se z fenoménu jídla jako takového, ale užít si ho v celé jeho kráse, kvalitě a s myšlenkou na to, že ovlivňuje nejen vaše tělo, ale i planetu. Jíst a žít je radostný výkřik, který nám říká, že můžeme jíst lépe, ale můžeme také žít lépe. Já mám strašně ráda jídlo, ráda vařím, jím, ráda si o něm povídám, ale ještě trošku radši mám přírodu, ze které všechno vychází. O ní mi jde. Abychom se z jídla nezbláznili a pak nezjistili, že nemůžeme vyjít ven, protože se tam nedá dýchat a všechno je jedovaté. 

    Kniha Jíst a žít vychází 9. listopaduKniha Jíst a žít vychází 9. listopaduAutor: Archiv Kateřiny Winterové

    Rozhovor pokračuje v další kapitole, kde se třeba dozvíte, proč už Kateřina nezpívá s kapelou The Ecstasy of St. Theresa. >>>

  • V čem se tahle kniha liší od předchozích Herbářů?

    Kuchařky Herbáře vždycky vycházely ze scénáře pořadu. A teď je to opačně. Nejprve jsem měla knihu a její téma a to se teprve dostává do pořadu. Snažím se v ní motivovat lidi k tomu, aby si také něco sami vypěstovali. A je jedno, jestli to bude bylinka za oknem, nebo jabloňový sad. Jde o to, aby si vyzkoušeli, jaké je to mít něco "farm to table", ze zahrady rovnou na talíři. To je pro mě to pravé bio, které nemusí mít certifikát, ale je životním stylem.

    Hodně mě oslovuje i myšlenka sdílení jídla. Mít svého oblíbeného farmáře, kam si jezdím pro vajíčka, k jiné paní zase pro husu, kterou upeču na sv. Martina. Doba se naštěstí změnila. To, za co jsme se dříve styděli, vozit si vajíčka a marmelády od babičky, se znovu stává hitem a všichni hipsteři dnes shánějí nějakou tetu, která peče chleba. Současně je fajn, že si lidé uvědomují, kolik je za jídlem práce, což pak ovlivňuje jejich chování při nakupování. Moje kniha je přínosná také v tom, že vychází se surovin, které běžně seženete u farmářů. 

    Měla jste to v sobě vždycky? Jak vlastně jedla Kateřina Winterová před dvaceti lety?

    Když se točilo Šeptej, byla jsem takovou tou přílohovou vegetariánkou, to znamená, že jsem jen vynechávala maso a zbyly mi na talíři brambory, hořčice nebo zelenina. Nebo když u nás začínaly čínské fast foody, chodili jsme k číňanům na rýži a nudle s vajíčkem. Moje strava tehdy byla hodně nevyvážená a chudá, a proto jsem s tím taky po letech přestala, moje tělo to vůbec nedávalo. Ale už tehdy mě fascinovala příroda, ačkoli jsem si to ještě nespojovala se stravou. To přišlo, až když jsem porodila děti. 

    Kateřina Winterová už šestou sezonu moderuje pořad HerbářKateřina Winterová už šestou sezonu moderuje pořad HerbářAutor: Archiv Kateřiny Winterové

    S rodinou žijete v Praze a pak ještě máte statek, kde se občas natáčí i Herbář. Vaše děti sdílí tuhle lásku k přírodě? 

    Samozřejmě je musím ven spíš vyhánět, ale někdy za nějakou tučnou odměnu pracují na zahradě s námi. Jinou motivaci ale nemají, jsou to děti. Na druhou stranu aspoň vidí, kolik to dá práce něco vypěstovat a jak to chodí v přírodě, což je velký bonus. A každý přece nemusí být zemědělec! Jsou tu tací, kteří tu práci udělají za nás, a my je můžeme podpořit!

    Chybí vám vůbec někdy město?

    Město je super v zimě, kdy není sezona. V zimě je na statku vlastně mrtvo, což může být romantika, ale jen na chvíli, protože musíte pořád přikládat do kamen. A i po nějaké době na statku se těšívám na ruch ulic a na větší komfort v bytě. 

    Říkala jste, že se těšíte na nicnedělání. Dokážete jen sedět a dívat se? 

    Já to dokážu, strašně se přemůžu a dokážu nic nedělat (smích). Miluju, když jedeme na hory zalyžovat si s dětmi, pak si lehnu, koukám na seriály a opravdu nic nedělám. Proto jsou hory tak fajn, protože zahrada přes zimu spí a vy na ni nemusíte myslet. Zima je pro mě odpočinkovým obdobím.  

    Musím se přiznat, že mě aktuální Herbář v jednom momentě hodně překvapil. To když jste u ingrediencí uvedla množství, protože si to lidé přáli. Ani jsem si do té doby nevšimla, že tam tahle informace chybí. Předtím jsem totiž hltala hlavně vaše a Lindiny účesy a outfity a jídlo bylo jen takovým zpestřením. Teď se na něj soustředíte víc.

    Mám radost, že to říkáte, protože přesně o tohle jsme se snažili. Ano, bývala to šou dvou hereček, byly jsme nastrojené, načesané a vzájemně jsme se glosovaly. Ale ty kostýmy a naše špičkování občas zadusily obsah. Teď jsem se snažila jít víc po receptech, surovinách, bylinách, reportážích se zajímavým obsahem. Proto tam máme i makro záběry přírody, což se mi strašně líbí. 

    Nový Herbář se více zaměřuje na recepty, přírodu a zajímavé reportážeNový Herbář se více zaměřuje na recepty, přírodu a zajímavé reportážeAutor: Archiv Kateřiny Winterové

    V jednom z dřívějších rozhovorů jste říkala, že nejste žádný speaker. Mně naopak připadá, že váš projev je až étericky lehký. Míváte vůbec ještě trému?

    Na Herbáři neexistuje přesný scénář, jako jsem zvyklá z divadla nebo z filmu, což je pro mě náročnější. Já se totiž dokážu perfektně vyjádřit skrze slova, která napsal někdo jiný. Je to jistější půda, tedy když vám funguje paměť. Ale mluvit spatra pro mě není přirozené a pořád se to učím. Dialog s Lindou býval jednodušší, protože jsme se mohly vzájemně vykrýt, když třeba jedna z nás neměla svůj den. Teď když jsem na place sama, si některé věci dopředu píšu. Je to pro mě těžší disciplína, ale děkuji za poklonu.

    Za běhu jste se učila kdysi i zpívat. Co vůbec kapela Ecstasy of St. Theresa, na tu teď asi čas vůbec nezbývá...

    To nezbývá. V mém životě má teď zkrátka místo něco jiného, co mám potřebu sdělit víc. Kapela mi byla bližší v době, kdy jsem ještě neměla rodinu a byla jsem jen já a moje ego, které se strašně trápí. (smích)

    To chápu, když se člověk stane matkou, tak najednou tápe, co vůbec poslouchat za hudbu, která by vyjadřovala jeho pocity...

    Přesně tak. Najednou je pro vás nejdůležitější ochrana dítěte a hnízda a zpívejte o tom s elektronickou kapelou. Takže jsem přemýšlela, jak to uchopit, ale vlastně mě už ani nezajímalo křičet do světa nějaké své pocity matky. Jsou umělci, kteří i tohle zvládli, ale já nejsem ten typ. Mohla bych zpívat o přírodě, ale to zase nikdy nedokážu tak skvěle jako Björk. Takže najednou nemám téma. A být ještě vedle všech svých profesí zpěvačkou, na to teď vůbec není čas.

Jdi na homepageZpět na začátek
1080p 720p 360p
Další příběhy

Horoskopy