Kateřina Winterová: Tento rok je pro mě zlomový v pracovním i osobním životě

O Kateřině Winterové (42) by se bez přehánění dalo říct, že je renesanční žena. Známe ji jako zpěvačku The Ecstasy of St. Theresa, herečku z Národního divadla, moderátorku Herbáře, autorku blogu Culinabotanica.cz a nově také jako tu, co zazářila ve filmu Toman. A to ještě zdaleka není vše, protože už zítra na pultech knihkupectví objeví její autorská kuchařka Jíst a žít. Jak vlastně ona sama žije a jak to všechno stíhá? 

Vy jste spíše divadelní herečkou, Pesla Tomanová je tak vaše největší dosavadní filmová role. Nebylo vám někdy líto, že se vám filmová sláva trochu vyhýbá?

Ale ano, mám svou ctižádost, v divadle jsem odvedla velký kus práce, hrála jsem řadu velkých rolí, takže vím, že je na mě spolehnutí. Ale divadelní a filmový svět se liší. Nikdy jsem se tím tak moc netrápila, ale samozřejmě byly filmy, ve kterých bych chtěla hrát – třeba v Želarech. Nakonec mě Ondřej Trojan, který je tehdy režíroval, oslovil až za pár let, takže jsem vlastně spokojená.

Vaše postava mluví ve filmu polsky. Jak jste se do toho dostala?

Kateřina Winterová ve filmu Toman (režie Ondřej Trojan)

Letos je to dvacet let, co hrajete v Národním divadle, k tomu role v Tomanovi, šestým rokem Herbář, který už táhnete sama, a k tomu nová kuchařka. Cítíte, že je tento rok pro Vás zlomový?

Určitě ano. Tento rok je pro mě zlomový nejen v pracovním, ale i v osobním životě. Některé vazby se rozbíjejí, jiné se znovu navazujou. Poznávám nové lidi a je skvělé, že můžeme spolupracovat a navzájem se inspirovat. Je hezké, že se projekty, které mě baví, naplňují takhle současně, ale na druhou stranu je to hodně náročné. Těším se na odpočinek, protože jsem také jen člověk, který občas potřebuje nedělat nic. Takže ano, je to krásné, ale už se těším na hory.

Dříve se vás novináři ptali, jestli jste víc herečka, nebo zpěvačka, dnes k tomu můžeme přidat foodblogerku, moderátorku, kuchařku...

Mám to teď trochu složitější, ale asi mám zkrátka talent na víc věcí. I když to samo o sobě nic neznamená, talent je dar, který musíte rozvíjet, protože jinak se nestane nic. Ale říkám si, že když už k něčemu předpoklady mám, tak to zkusím prozkoumat. Někdy je to fakt až na krev a některé věci musím pustit, jiných se pro změnu držím jako klíště a další jdou samy.

Aktuálně můžete Katku vidět také v představení Národního divadla Pýcha a předsudek, kde je jejím hereckým partnerem Pavel Batěk

Trápí vás, když nemůžete dělat něco pořádně nebo nestíháte? Nesmíme opomenout, že jste také maminka dvou kluků...

To mě samozřejmě trápí moc a určitě v tom nejsem sama. Když děláte tolik věcí naráz, je jasné, že někde něco unikne a něco není tak, jak byste si představovala. Já jsem docela perfekcionistka a občas mívám i nesmyslně vysoké nároky, ale učím se z nich ustupovat. Protože není v mých silách splnit vše a hlavně sama před sebou. Svou práci se také snažím dělat poctivě, protože mám zodpovědnost vůči fanouškům. A naše děti jsou skvělé, vidí moji práci zblízka, a když jsme spolu, užíváme si ten společně strávený čas hlavně s humorem.

Jak se vyrovnáváte se současným tlakem být vidět na sociálních sítích? Dokážete se od toho oprostit?

Občas je ten hlad po novinkách a obsahu tak velký, že je vlastně neukojitelný. Zatěžuje to všechny včetně slavných blogerů a youtuberů, kteří kvůli tomu končí s kariérou, protože není v jejich silách to táhnout dál. Pro komunikaci s fanoušky jsou ale sociální sítě zkrátka nezbytné. A musím přiznat, že mě baví číst si pozitivní ohlasy. Nicméně tím, že na sociálních sítích nechci prezentovat svoji rodinu, jsem nucena vytvářet zajímavý obsah i pro někoho, kdo třeba právě po tomhle jde.

Není to v rozporu s tím, co se snažíte propagovat skrze stravu? Návrat do dob minulých, ke kořenům?

Vrátit se zpátky, to je hezká myšlenka. Ale my žijeme tady a teď a nemáme čas, zato máme prostředky a naprosto odlišné možnosti v porovnání s našimi předky. Takže je hezké se od této idey odpíchnout, ale je třeba jít dopředu a těžit z toho, co je dnes. Já jsem vyrůstala v době, kdy nebyly mobilní telefony a hudbu jsme si pouštěli z kazet. A nemám pocit, že by mi tehdy chybělo, že nejsem v kontaktu s celým světem. Někdy může být zajímavé vědět, co se děje na druhé straně planety, ale na druhou stranu si říkám: „No dobře, ale co já s tím mám dělat tady.“ Mezi tím možná vzniká určitý rozpor – mezi tím, co chci žít a co musím žít.

9. listopadu vychází vaše první autorská kuchařka Jíst a žít. O čem bude?

Jíst a žít vyplynulo z toho nezbláznit se z fenoménu jídla jako takového, ale užít si ho v celé jeho kráse, kvalitě a s myšlenkou na to, že ovlivňuje nejen vaše tělo, ale i planetu. Jíst a žít je radostný výkřik, který nám říká, že můžeme jíst lépe, ale můžeme také žít lépe. Já mám strašně ráda jídlo, ráda vařím, jím, ráda si o něm povídám, ale ještě trošku radši mám přírodu, ze které všechno vychází. O ní mi jde. Abychom se z jídla nezbláznili a pak nezjistili, že nemůžeme vyjít ven, protože se tam nedá dýchat a všechno je jedovaté.

Kniha Jíst a žít vychází 9. listopadu

Rozhovor pokračuje v další kapitole, kde se třeba dozvíte, proč už Kateřina nezpívá s kapelou The Ecstasy of St. Theresa. >>>