Daniela Peštová: Emoce už nedržím na uzdě

21. května 2017
  • Tvrdí, že měla hlavně štěstí, že její kariéra úspěšně plynula už od začátku. V tom případě topmodelka Daniela Peštová trochu podceňuje svou vnitřní sílu, která ve skutečnosti za vším stojí. Nejen za její neuvěřitelnou profesionalitou, ale i za tím, že ona a její partner Pavol Habera tvoří stabilní pár už sedmnáct let. 

    Rozhovor měl být o lásce. A je. Jen jsme se s Danielou nebavily výhradně o lásce partnerské, ale o dalších láskách, díky kterým se člověk cítí šťastně.

    Smekám před vaším klidem a vyrovnaností.

    Tak to víte, že mě některé věci dokážou rozhodit… I já se nachytám, jak křičím na děti kvůli nějaké maličkosti. Pravdou ale je, že jsem spíš klidnější. Nemám ráda konfrontace, nevyhledávám spory a ani se neumím hádat. Jsem narozená ve znamení Vah a těm klid přísluší.

    Čechráte si někdy náladu třeba i meditací?

    To ne, meditace mi nejde. Neumím natolik vypnout, myšlenky mi pořád někam utíkají. Pravda ale je, že když prožívám nějaké turbulentnější období, hledám klid hlavně v sobě.

    Zrovna tahle schopnost je ve vaší profesi jistě vítaná.

    Nejen v práci, ale v životě všeobecně! Na druhou stranu cholerici, kteří rychle vybuchnou a rychle se uklidní, mají také svou výhodu. Lidé jako já jsou schopni spoustu věcí potlačovat a dávat stranou a pak přijde ta poslední kapka, drobnost, která nás může až nesmyslně vytočit.

    Topmodelka Daniela PeštováTopmodelka Daniela PeštováAutor: Lukáš Kimlička

    Krásná tvář už k úspěchu v modelingu nestačí.

    Dnes nejde o klasickou krásu, naopak se prosazují typy, které spíš vypadají jako běžné ženy, které potkáte v kině nebo na ulici. K tomu ovšem buď mají extrovertní povahu nebo něco jiného zajímavého. Musí na sebe umět poukázat. Klasicky hezká tvář je dnes snad až na škodu.

    Čím to je?

    Nejspíš tím, že jsme jako společnost vším utupeni. Hranice se pořád posunují. A platí to i o kráse. Klasická krása nudí, lidé hledají něco zvláštního. Stačí si uvědomit, jak vypadaly zpěvačky před třiceti lety, jak vystupovaly a jak se oblékaly. A co všechno musí umět dnes, co musí předvést navíc – kromě umu – aby vynikly? Zpěv nestačí, ke každému talentu je třeba přidat ještě další faktor, ať už třeba potrhlosti, zvláštnosti nebo sexu.

    Ještě v něčem se modeling změnil od doby, kdy jste začínala?

    Já jsem do něj vstupovala jako úplný zelenáč, neměla jsem ponětí, co ta práce obnáší. Pro dnešní začínající modelky není ten obor zahalen takovým tajemstvím, spousta věcí se dá najít. Čímž si nijak nestěžuju, naopak vím, že přes tyhle počáteční složitosti mi všechno šlo velmi lehce. Nemusela jsem o své místo nijak zvlášť bojovat. Do oboru jsem vplula a už v něm zůstala.

  •  

    Jaké jsou teď vaše nejdůležitější aktivity?

    Můj program se už několik let prakticky nemění. Na prvním místě je rodina, pak práce. Jsem klasická máma, takže ráno vypravuji děti do školy, uklidím, uvařím, někdy si jdu zacvičit, někdy se stihnu potkat s kamarádkami… Den uteče hrozně rychle. A poměrně nová aktivita, které jsem se rozhodla věnovat, je spolupráce se skupinou lékařů, kteří pomáhají pacientům s nemocí ALS (Amyotrofická laterální skleróza, která postihuje nervové buňky, pozn. red.).

    Vidíte v tom hlubší smysl práce modelky?

    Pomáhat? To by mělo být přece přirozené pro každého! Já k tomu využívám dosah a jistý vliv, který mám třeba díky tomu, že se objevím v časopise, kde o nejrůznějších problémech mohu mluvit. Pokládám to za normální, nedělám to pro nějaký svůj dobrý pocit.

    A jsou i další lidé ochotní pomáhat?

    Ano i ne. V něčem se svět velmi posunul a v něčem jsme stejní jako před tisíci lety. Jen velmi málo jsme se naučili a málo se poučili z historie. Často se k sobě chováme hnusně. Lidé zapomínají na to, že by se měli v první řadě semknout. Vzpomínám si na atmosféru v New Yorku po 11. září 2001. Po té strašné tragédii k sobě všichni byli vstřícnější, milejší a pozornější. A čím déle pak žijeme v klidu, tím rychleji zapomínáme na to, že máme být za co vděční.

    Topmodelka Daniela PeštováTopmodelka Daniela PeštováAutor: Lukáš Kimlička

    Máte strach?

    Ano, řeším ho. I když souhlasím s názorem, že obavy svým způsobem nahrávají do karet těm, kteří se v nás ten strach snaží vyvolat. Jenže nejde si ho nepřipouštět, stačí koukat na zprávy… Přijde mi smutné, že tohle je každodenní realita mých dětí. Já jsem vyrůstala v době, kdy jsem nad ničím takovým nemusela přemýšlet. Tenhle typ strachu neexistoval.

    Kdybyste se už z jakéhokoli důvodu nevěnovala modelingu, co jiného by vás naplňovalo?

    Ráda se učím. Je skvělé, že v dnešní době existují takové instituce, jako jsou univerzity třetího věku, a v šedesáti můžete jít do školy. Moje dcera Ela šla na kurz kreslení a mezi účastníky byla nejmladší, některým tam bylo kolem šedesáti. Přišlo mi to úžasné! Starší lidé, kteří žijí svůj život aktivně, jsou mým velkým vzorem. Takhle růžově si to taky maluju! A ráda cestuji, je spoustu míst, kde jsem ještě nebyla a kam bych se chtěla podívat.

    Je i místo, kam byste se ráda vrátila?

    Vzpomínám si, že jsem několikrát jela fotit do nového Mexika. Byla tam dechberoucí příroda. Zažila jsem tam ten pověstný „wau“ efekt, protože jsem předtím nikdy nic takového neviděla.

  • Tam byste si jistě udělala mnoho fotek na Instagram. Všimla jsem si, že jste na sociálních sítích dost aktivní a i v průběhu focení pro OK! jste dávala nové příspěvky. Baví vás sociální sítě?

    Jsem pořád nováček, hodně konzultuji se svými dětmi. Nemají na mě tedy moc trpělivost, navíc, jak jsem říkala, jsem Váha, a to znamená, že jsem hodně nerozhodná třeba i ve výběru fotek.

    Jsou pro vás sociální sítě důležité?

    V modelingu ano. Když dá modelka, která má deset milionů sledujících, fotku z focení na svůj profil, má samozřejmě mnohem větší dosah než modelka, která má followerů desetkrát méně. Proto hodně módních značek najímá do kampaní celebrity, úspěšné modelky a blogery. Do formuláře, který vyplňujete na castingu, dnes kromě toho, jaké máte míry, vyplňujete i to, jaké sociální sítě využíváte a počet sledujících.

    Co na Instagramu funguje?

    Vůbec nevím, ten klíč jsem nenašla. Jsou fotky, u kterých jsem přesvědčená, že jsou hezké, a lidi na ně nereagují. No, bohužel moc nefungují ani obrázky spojené s charitou. A naopak, když tam hodím něco, nad čím vlastně moc nepřemýšlím, tak to zafunguje. Nejvíc lajků sbírají fotky, kde jsem s Paľem.

    Takže láska zabírá!

    Asi ano. A možná je kouzlo i v tom, že takových fotek dávám jen málo.

    Když jsme u lásky, zeptám se: Valentýn, nebo 1. máj?

    Valentýn!

    Vůbec jste nezaváhala s odpovědí. A já jsem tak trochu čekala, že řeknete 1. máj...

    Chápu. Kdybych se chtěla zalíbit, řekla bych květen. Jenže já neumím říkat věci jen proto, abych se zalíbila. První květen jsem prostě nikdy neslavila. Brzo jsem odjela do zahraničí a přirozeně jsem začala slavit Valentýna. Já si ho však nepojím jen s partnerskou láskou, ale slavím ho i se svými přáteli a s dětmi. Prostě s těmi, kteří jsou mi blízcí a já jim svou lásku chci dát najevo. Jakákoliv příležitost, kdy můžeme slavit lásku, je dobrá!

    Topmodelka Daniela PeštováTopmodelka Daniela PeštováAutor: Lukáš Kimlička

    S Paľem Haberou jste spolu už sedmnáct let. Jaké je tajemství dlouhotrvajícího vztahu?

    Musí jít o dva lidi, kteří jsou k sobě kompatibilní. To, co jednomu schází, musí mít ten druhý a naopak. A důležitá je tolerance a dobrá vůle. Je jednoduché hodit ručník do ringu a říct: Už nechci, už nemůžu. Když máte rodinu a děti, rozhodování už není jen o tom, po čem touží jednotlivec, musí brát v potaz celou rodinu. Nevím, kde je ta správná odpověď, nakolik máme právo chtít život takový, jaký ho chceme my, a nakolik se máme obětovat druhým. Já to ale cítím tak, že rodina je základ. Naštěstí mám perfektní vzor ve svých vlastních rodičích, ti letos oslavili sedmačtyřicáté výročí svatby. Takže bezpečně vím, že láska na celý život existuje!

    Co vás rodiče naučili o lásce? Mají třeba nějaké rituály?

    Představte si, že jsou spolu skoro padesát let a pořád si mají co říct! Když ráno vstanou, hned si spolu začnou povídat a pak si celý den něco špitají. Moji rodiče dokážou žít společný život opravdu spolu a pěkně. Moje největší noční můra je, že vztah dospěje do fáze, kdy si nemáte co říct.

  • Takže za nejdůležitější pokládáte komunikaci?

    Určitě. I když muži často nic řešit nechtějí, jsou raději, když se loď příliš nehoupe. Zatímco my ženy máme větší potřebu mluvit a řešit, vyměňovat si názory. Je důležité komunikovat i o nepříjemných věcech a v dlouhodobých vztazích ještě o to víc, protože každý jsme jiný a každou věc můžeme interpretovat jinak.

    Co říkáte na to, že se komunikace přesouvá do on-line světa?

    Závislost na telefonech a sociálních sítích je svým způsobem mor dnešní doby. S telefonem v ruce trávíme čím dál víc času a zapomínáme spolu normálně mluvit. Všímám si, když v restauracích sedí páry a místo toho, aby se bavily spolu, každý kouká do svého chytrého telefonu. V naší rodině proto máme neohebná pravidla – neexistuje, aby někdo vytáhl telefon u stolu.

    Kdybyste měla něco o lásce naučit svou dceru, co by to bylo?

    Že důležitá je sebeláska a úcta sama k sobě. Je to klišé, ale já jsem sama na sebe poměrně hodná. Už jsem vyrostla z toho, abych se bičovala za věci, které nemohu ovlivnit. Snažím se být k sobě milá a přívětivá. Když totiž s láskou začnete u sebe, o to jednodušeji se pak předává i ostatním. Štěstí totiž vyvěrá z nás samotných.

    Co vám pomohlo k sebelásce?

    Všechno se ve mně zlomilo v okamžiku, kdy se mi narodil první syn. Změnila se mi perspektiva, co je a co není důležité. A měla jsem tělo, které na svět přivedlo nového člověka. Život byl najednou krásně vybalancovaný. Čím jsem starší, tím jsem se sebou spokojenější, i když jsem před dvaceti lety měla lepší postavu než dnes. Ale je to fér, protože být stará a ještě nesebevědomá, to by bylo špatné.

    Láska prý prochází žaludkem. Zajímá vás, co slavná modelka vaří doma manželovi? Podívejte se na video:
    Co vaří Daniela Peštová doma manželovi, když mu chce udělat radost?

    Rozhovor připravil magazín OK!

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy