Anna a Ester: krása a nadání v krvi
Jejich fyzická podoba je až neuvěřitelná. Pokrevní příbuzné přesto Anna Linhartová a Ester Geislerová nejsou. Společného ale mají daleko víc, než by se mohlo zdát.
Máte se rády?
E Máme! Aničku znám převážně z Facebooku, baví mě její videa, která tam dává, u nich se vždycky chechtám. Čím jsou prdlejší, tím jsou mi bližší.
A Já mám pocit, že tě znám tak nějak přirozeně, myslím, že jsme se nikdy ani oficiálně neseznamovaly.
E Vzpomínám si, že jsem tě viděla na fotkách s Aňou (Geislerovou, herečkou, Esteřinou sestrou – pozn. redakce), a okamžitě jsem si řekla, že vizuálně naprosto zapadáš do naší rodiny. A od té doby tě tak beru. Ve skutečnosti se ale teprve poznáváme.
Máte rády samy sebe?
E To je takový celoživotní projekt, můj a vlastně každého z nás. Nejdřív si člověk vůbec neuvědomuje a neřeší, jestli se má rád. Já prožívala jedno docela dlouhé a komplikované období, kdy jsem se dostala do podivné bubliny. Moc jsem se tehdy nestýkala s lidmi, takže s tím, kdo jsem a co chci, jsem nebyla konfrontována. O to náročnější pak pro mě bylo si lásku k sobě znovu vybudovat.
V poslední době se mi to daří a ano, mám se ráda. Ostatně to radí všichni duchovní guru a šamani, že láska k sobě samému je něco, co by měl cítit každý člověk. Je to ale složitý proces a někdy je hodně náročné si to ustát.
A Třeba já jsem na to ještě nepřišla, co znamená milovat samu sebe. Ale momenty, kdy jsem na sebe byla hrdá, jsem už zažila.
Můžeš být konkrétní?
A Když jsem zabila slepici, oškubala ji, vykuchala, uvařila ji a snědla. To bylo asi to nejužitečnější, co jsem zatím v životě dokázala. Přes noc jsem ji dala do kotce pro králíky, aby byla zblblá. Ráno jsem ji chytla za křídla, usekla hlavu, nechala ji vyběhat a pak začala zpracovávat.
E Tak s touhle historkou bys do naší rodiny zapadla dokonale.
Co naopak na sobě rády nemáte?
A Že jsem celoživotně nevděčná. Neustále si na něco stěžuju, i když nemám na co.
E Já jsem zase někdy netrpělivá. A pak taky... Nedokážu to úplně přesně popsat, možná to není vlastnost, ale spíš nějaký druh zlozvyku. Když očekáváš v nějaké záležitosti předem neúspěch, dokážeš ho tím, že na to intenzivně myslíš, přivolat. Takové nesebevědomé gesto.
Kromě toho, že obě hrajete, jste obě spjaty s modelingem. Pro Ester už je minulostí, Aničku jako modelku často používají různé módní a lifestylové časopisy. Tak nám, Ester, o svých úspěších v roli modelky něco pověz.
E Kdysi mě někde viděla jedna paní a nabídla mi, ať jdu k nim do agentury. A mně to přišlo nejdřív celé strašně divné – že budu cestovat po celém světě, budu se fotit v krásných věcech a ještě za to dostanu zaplaceno. A pak jsem šla za Sašou Jánym, majitelem agentury Elite Models, že bych to ráda zkusila u něj.
Samozřejmě jsem se jako první věc dozvěděla, že musím co nejrychleji zhubnout. A to jsem tehdy měla jen takové pubescentní tvářičky! Dva roky jsem se pak modelingu věnovala intenzivně, ale hrát jsem nepřestala ani v tu dobu. A když celý ten svůj příběh zjednoduším, tak pak jsem se zamilovala, měla děti, studovala AVU a k práci modelky jsem se už nikdy nevrátila. Najednou to pro mě byl svět, který se mě vůbec netýkal.
Prožila jsi ve světě modelek nějakou zásadní deziluzi, zklamání?
E To jsou takové ty klasické modelkovské historky. Jednou jsme čekaly s jinými modelkami večer tři hodiny na chodbě, a nikdo nám nepřišel ani nic říct. Tak jsem šla a ostatních holek se zastala, nedali nám tenkrát ani napít.
Když jsem večer dorazila zpátky do agentury, tak jsem samozřejmě dostala vynadáno, že tohle už se nesmí nikdy opakovat, že ke klientovi si tohle dovolovat v žádném případě nemůžu. Moje hrdost byla na překážku a to mě od další práce dost odrazovalo.
Na focení v zahraničí ale vzpomínám ráda, to bylo pokaždé profesionální a inspirativní. I když vlastně nevím, jestli to můžu objektivně hodnotit, nejdéle jsem byla venku dva měsíce v Paříži. Vždycky jsem totiž dávala přednost filmu, pokud přišla nějaká nabídka.
Nebyli na tebe v agentuře naštvaní, že upřednostňuješ film?
E Ne, vůbec. My jsme se na tom dohodli hned na začátku. Že budu modelka, která dává přednost filmům.
A Mně se občas stane ještě teď, že mě někdo zastaví na ulici s tím, že bych určitě měla dělat modelku. Jenže pak se ukáže, kolik měřím, a nabídce je okamžitě konec. Na modelku jsem prostě malá, takže jsem ráda, když mi sem tam zavolají z nějakého časopisu, že by se mnou rádi v tomto směru něco provedli.
Podobá se modeling v něčem hraní?
E Ty emoce, s nimiž pracuješ, jsou podobné. Jen při hraní je potřeba je udržet déle a pracovat s nimi tak nějak pečlivěji.
A Já říkám, že modeling je hraní na pět minut, a myslím, že to docela sedí.
E Modelka, která umí i hrát, má obrovskou výhodu.
A Podle mě je modeling těžký v tom, že dobrá modelka musí skutečně umět aspoň trochu hrát a ještě si musí hlídat, jak při focení vypadá, což herečka při natáčení v devadesáti devíti procentech případů nemusí. Nemyslím to nějak zle, ale modeling je ve srovnání s herectvím povrchnější, tudíž zábavnější.
E Já teď při našem focení myslela na svoje děti. Představovala jsem si, že říkají něco vtipného.
Rozhovor připravil OK! magazín.