Partner je ten, který musí ženu při krizových momentech během umělého oplodnění držet nad vodou, a tým kliniky pilířem, o který se může opřít. Pro špičkového specialistu v oboru embryologie Daniela Hlinku je duše stejně důležitá jako tělo a AI ve zdravotnictví zásadní pomoc.
Proč jste se rozhodl založit vlastní kliniku?
Právě pro mě je a vždy byla životním stylem. Tam se vytváří komunita lidí z kolegů a pacientů, se kterými prožívám všechny radosti a strasti života. Našel jsem si v ní manželku, založil rodinu. Když jsem před dvěma roky odešel z Prague Fertility Centre, které jsem založil v roce 2010, všichni čekali, kde se zase vynořím. Nemýlili se. Jsem zpět i s naší rodinnou nekorporátní klinikou. Na vaši otázku je jediná odpověď: Vodě můžete dát do cesty překážku, ale ona si vždy cestu najde. Tak je to i se mnou, bez kliniky a lidí okolo ní nemohu žít.
TIP NA VIDEO: Kdo má nárok na rodičovský příspěvek v roce 2023?
Na co se mají páry podstupující IVF připravit po psychické stránce? Že to může být běh na dlouhou trať, je zřejmé, ale co je další úskalí?
Dříve či později dokážeme pomoct téměř všem, ale často je nutné změnit celou strategii léčby. Ne všechny metody asistované reprodukce jsou pro všechny pacienty vhodné, respektive akceptovatelné. Například dárcovství vajíček nebo spermií je pro mnohé páry racionální volba, ale pro jiné zase absolutně neakceptovatelná varianta.
Co párům podstupujícím umělé oplodnění léčbu nejvíce ztěžuje?
Internetové dezinformace a přílišné chtění. Odlišné priority a očekávání páru.
Možnosti léčby neplodnosti dnes asi málokoho přivedou v úžas, ale nakolik podle vaší zkušenosti bere společnost IVF jako normální věc?
Za posledních třicet let vidím výrazný posun ve vnímání léčby neplodnosti, chápe se jako problém páru, a nikoli jen ženy, jako tomu bylo v počátcích. Ale od stavu, aby tento způsob léčby společnost vnímala jako normální věc, jsme ještě velmi daleko. Postoj k této léčbě reprezentují už jen názvy umělé oplodnění a děti ze zkumavky. Jenže náš obor se jmenuje asistovaná reprodukce, což znamená, že v podmínkách mimo tělo, čili in vitro, napomáháme nebo asistujeme dějům, které za běžných okolností nemohou v těle, tedy in vivo, proběhnout. Neděláme, a ani z hlediska legislativy nemůžeme dělat, nic, co by nebylo v těle přirozené.
Kdo neprožil s IVF blízkou zkušenost, těžko si představí, co všechno dělá s tělem a psychikou ženy. Co ji drží nad vodou?
Nejdůležitější podporou ženy jsou její přirozené biologické instinkty. Bohužel, v kontextu vývoje naší společnosti se tyto reprodukční instinkty nejprve potlačují, a potom se zase rychle snaží dosáhnout optimálního stavu, který je už mnohokrát překonaný. Úpornost, s jakou se ženy potom pustí do léčby, jim může být na jedné straně nápomocná, na druhé může vytvářet dysbalanci v partnerských vztazích. To je klíčový moment. Partner je ten, kdo ženu musí držet nad vodou, a to i v případě odlišné míry zainteresovanosti a očekávání. Když se to neděje, a vidím to v praxi často, takovýto vztah nezachrání ani dítě.
Jaký přístup ze strany specialistů žena nejvíce potřebuje?
Náš přístup je jasný, měli bychom být pilířem, o který se žena může v krizových momentech opřít. Mám příklad. Když se nám podaří někomu ze známých „vyrobit“ děťátko, často slýchám: To musíš být strašně šťastný. Moje odpověď je: Ne. Protože to bych zase musel být strašně nešťastný, když se to nepodaří. A právě v takovém smutném období musí pár od nás cítit podporu. Nesmíme s ním plakat a zoufat si. Musíme mu dát novou naději a navrhnout další postup. Protože stále platí, že časem jsme schopni pomoct téměř všem, jen je mnohdy zapotřebí akceptovat nový model, třeba využití dárcovských vajíček nebo spermií.
Je jasné, že věk ženy hraje jednu z nejdůležitějších rolí, a ne že ne. Jak snadno ženy přijímají zprávu, že je načase uvažovat o dárcovství vajíček?
Dá se říci, že věk ženy je nejrelevantnější marker prognózy léčby. Samozřejmě existují individuální rozdíly, a proto se věk vždy doplňuje při zjišťování ovariální rezervy, vyšetření AMH a podobně, aby se odhad co nejpřesněji personalizoval. Mnohokrát to však dál bez dárcovských vajíček nejde a tehdy musí z naší strany přijít co nejcitlivější vysvětlování situace. Ze zkušeností víme, že vypořádávání se s dárcovstvím trvá vždy jen do porodu. Potom už nikdo ten malý uzlíček od sebe nedá. Byla byste překvapená, jak se třeba takto narozená děvčátka nakonec podobají matce.
Jak se může dítě narozené z darovaného vajíčka podobat matce?
Samozřejmě že se při dárcovství vajíček zohledňuje určitá fyziognomická kompatibilita, ale důležitější je potom samotná výchova. Ta vytváří podobu dítěte. Gestikulace, pohyb těla, způsob vyjadřování, to všechno formuje novou osobnost. Je to dané samotnou rodinou, ne genetickou konstitucí.
Proč z vašeho pohledu roste počet párů, kterým se nedaří počít dítě, ačkoli se snaží pracovat na svém životním stylu, zdravě se stravovat?
Porozumění tomuto paradoxu je třeba hledat v principech našeho biologického nastavení. Přežití a rozmnožování nemusí být v rovnováze a mnohdy mohou jít proti sobě. Rozlišujme prosím schopnost přežití, která je důležitá pro zachování jedince, a schopnost rozmnožovat se, která je důležitá pro zachování druhu. Přežití je biologicky nadřízené rozmnožování. Když je nepříznivá doba, například kvůli změně klimatu, ztrátě přirozeného prostředí, nedostatku potravy, tak se reprodukce vypne a čeká na vhodnější dobu. Než přijde, je ale nutné přežít.
Uveďme si to na příkladu…
Krásným příkladem je chování zvířat v zoo. Hlavně v prvopočátcích, kdy byla zvířata odchycena v přírodě a převezena do umělých podmínek. Mnoho z divokých zvířat se přestalo rozmnožovat. Když se časem prostředí v zoo změnilo a začalo napodobovat přirozené podmínky jejich života, výsledek se dostavil. Obdobné je to s lidmi. Vytvořili jsme si krásné klece a přirozenost jsme vyměnili za pseudozdravý životní styl měnící se podle módních trendů a rad zaručených odborníků. To všechno vede ke skrytému strádání těla i duše, a aby organismus přežil, vypíná reprodukci. Vidíme to nejen u lidí provozujících extrémní sporty, u nutričně nevyváženého veganství, u přílišného kariérismu. Na to téma už se toho řekla spousta. Chce to asi čas, jako v případě odchovu zvířat v zoo, než pochopíme, jak si vytvářet životní prostor vybalancovaný pro přežití i rozmnožování.
Ve své práci využíváte umělou inteligenci, která je dnes spojována s velkými očekáváními, ale také s obrannými postoji. Jak její roli vnímáte vy?
Jsem přesvědčený, že právě zdravotnictví potřebuje jako sůl integraci dat a automatizované mezioborové ohodnocení výsledků, což je úkol pro umělou inteligenci. Věřím, že jen tak přejdeme od empirické dojmologie k data driven léčbě.
Průkopník česko-slovenské embryologie. V roce 1993 byl první, komu se u nás podařilo oplodnit vajíčko metodou ICSI. Vyvinul vlastní autorizovaný systém CATI, založený na umělé inteligenci na sběr a vyhodnocování dat během celé léčby neplodnosti. Letos na jaře otevřel na pražském Smíchově vlastní rodinnou kliniku CLAYO CLINIC.
Dr. Daniel Hlinka
