Máte doma chytré dítě? Tak mu to hlavně neříkejte!
Nebudeme si nic nalhávat – některým dětem to zkrátka pálí víc než jiným. Možná i vy máte doma malého génia. Rychle se učí, jdou mu počty, prostě mezi svými vrstevníky vyniká. A tak ho neustále chválíte za to, že je chytrý. Měl by to o sobě přece vědět, aby to jednou někam dotáhnul. Co když ho ale právě tato chvála odsuzuje k neúspěchu?
Prokletí chytrého dítěte
Nejspíš vám to na první pohled nedává smysl. Jak byste mohli svému dítěti uškodit tím, že ho chválíte? Bezpochyby to děláte v dobré víře. Jste přesvědčení, že si skrze vaši chválu a komplimenty buduje zdravé sebevědomí. V hlavě už máte jasnou vizi. Půjde na vysokou školu, získá několik titulů a bude z něj doktor, vědec nebo právník.
Realita však bývá zcela odlišná. Namísto zdravého sebevědomí si totiž vaše dítě vytváří něco jiného. Svou vlastní identitu postavenou na inteligenci a úspěších, na které nemuselo vynaložit žádné úsilí. Ta má ale jedno velké úskalí – jelikož vyžaduje uznání ostatních, je tato identita velice křehká. A tak se z chytrého dítěte stane uzlíček nervů ovládaný strachem ze selhání.
Jak vypadá život s tímto prokletím?
Jelikož tyto jedince všude doprovází strach z neúspěchu, nesou několik společných znaků:
Téměř nikdy nezkouší nové věci. Zkrátka nechtějí podstupovat riziko, že jim daná činnost nepůjde.
Jsou perfekcionisté. Všechno, co dělají, musí být dokonalé. A to hned na první pokus.
Neustále plánují a vymýšlejí efektivní strategie. Nikdy však nenajdou odvahu projekt realizovat.
Ve všem hledají „ale“ a háčky. Nemůžou přece riskovat, že něco zkusí a selžou.
Bojí se přiznat, že něco neví. I to považují za své selhání.
Cíl tohoto chování je jediný – udržet pohromadě onu křehkou identitu. Zabránit tomu, aby se okolí dozvědělo, že daný člověk ve skutečnosti není dokonalý. Za každou cenu si ponechat titul toho chytrého, který všechno ví a se vším si poradí. Ano, i za tu cenu, že v životě vlastně nikdy ničeho nedosáhne.
Jde tomu předejít
Řešením rozhodně není přestat vaše dítě chválit. Namísto jeho inteligence, která mu byla nadělená od přírody, ale oceňte jeho snahu. Chvalte ho za to, že se postaví výzvě a díky vynaloženému úsilí ji úspěšně překoná. Učte ho, že vytrvalost a ochota být začátečníkem jsou cestou k úspěchu. Protože jedině člověk, který je ochotný být v něčem dlouhodobě špatný, může být v té samé činnosti jednou opravdu dobrý.
A jak z toho ven?
Možná jste v tomto článku nenašli jen vlastní dítě, ale i sami sebe. Najednou všechno dává smysl. Už víte, proč jste dosud žili paralyzovaní strachem ze selhání. Proč jste nikdy nerealizovali žádný ze svých plánů. Dobrou zprávou je, že nikdy není pozdě na změnu. K té vám můžou pomoci následující tipy:
Namísto velkých cílů začněte malými kroky. Díky tomu svůj plán rozdělíte na menší úspěchy – hmatatelné, ale snáz dosažitelné.
Přehodnoťte si životní cíle a hodnoty. Možná zjistíte, že život není o tom být za všech okolností bezchybný.
Naučte se užívat si to, že něco nevíte. Každé „nevím“ je příležitost zažít něco nového a rozvíjet se.
Rozlišujte, kdo jste a co víte. Vaše vědomosti a inteligence neurčují vaši hodnotu.
Změňte přístup k tomu, když vám něco nejde. Neznamená to, že jste k ničemu, ale naopak to, že jste na cestě k tomu být zas o kus lepší.
A jak k tomu přistupujete vy? Vnímáte chválení dětí jako automatickou součást výchovy, nebo mocnou zbraň, se kterou je třeba zacházet opatrně?
