Jedni je milují, druzí nenávidí. Tuto větu by šlo pronést jak na adresu skinny džínů, tak širokých nohavic, které se po 20 letech vrátily do módy. Proč tyto denimové střihy rozdělují módní nadšence na dva tábory? A jakou roli v tom hrajou naše vzpomínky z dětství a pokroucená body image, kterou v nás v dospívání přiživovaly oblíbené filmy i média?
Široké kapsáče, mikina a skejťácké boty. Přesně tak vypadala moje „školní uniforma“ na počátku nového milénia. A nebyla jsem jediná. Dodnes mám v živé paměti durch mokré lemy nohavic, které v podzimních plískanicích vytřely doslova každou kaluž. Být cool a stylová si holt vybíralo svou daň. Okolo roku 2008 se ale něco změnilo. S příchodem na střední se postupně začalo proměňovat i módní počasí. Široké džíny se staly pouhou nostalgickou (a částečně i dost traumatickou) vzpomínkou na základní školu. S příchodem úzkých skinny džínů se proměnila i naše dospívající nátura. Stali se z nás teenageři, kteří začali chodit na party, a svým oblékáním si snažili vydobýt status nejen mezi spolužáky, ale také pozornost prvních objektů adolescentní touhy.
TIP NA VIDEO: Jak a s čím nosit skinny a baggy džíny?
Skinny džíny značně definovaly módní éru přelomu nultých a desátých let. Stačí si vzpomenout na slavné outfity Kate Moss, která ultra úzké nohavice vyvažovala objemným leopardím kožíškem, nebo na smutné fotografie Amy Winehouse, která k nim vždy obouvala růžové balerínky. Okolo roku 2013 se pak skinny staly skvělým kouskem, k němuž jsme na večírky oblékali kontroverzní peplum topy a vše završovali masivními náhrdelníky a kotníčkovými botami s otevřenou špičkou a nekonečně vysokým jehlovým podpatkem.
Někteří by namítli, že skinny džíny dodnes patří k základům šatníku. Ale to by nesměla přijít generace Z, která před pár lety na TikToku úzké kalhoty poslala ke všem čertům a pasovala je do role staréhomódního faux pas, na které je lepší zapomenout. Mladá generace – byť by někteří její příslušníci možná oponovali – však nepřišla s žádným novým přelomovým stylem. Místo toho pomyslně otočila pozornost k šatníkům našeho mileniálského mládí a začala nosit přesně to, čeho jsme se my po skončení puberty dobrovolně a s úlevou vzdali. Není tak žádným překvapením, že dnes „mládež“ vídáme v téměř totožném oblečení, jaké jsme nosili v roce 2002. Y2K móda se v posledních letech zmocnila trendů a my – mileniálové – s křečovitým úsměvem po dvaceti letech opět pozorujeme záplavu kapsáčů, bokovek a extrémně širokých nohavic, které často doplňují crop topy, baby tees nebo naopak velké mikiny. A pak že móda není cyklická.
Současný módní střet dvou extrémů – na jedné straně striktní držení se skinny džínů a na druhé opětovný příklon k 00s baggy střihu – je tak trochu soubojem generací, což je v módě častý jev. Stejně jako moji rodiče nejspíš nikdy nepochopí mou fascinaci oblečením ze 70. let, které sami nosili, mnozí mileniálové jen budou kroutit nevěřícně hlavou nad tím, jak dnes Gen Z může nosit to, co oni by si na sebe už nejradši nikdy nevzali. Ovšem v obou táborech samozřejmě existují výjimky.
„Dnešní trendy se vracejí tak překotně, že jeden jediný diktát v podstatě neexistuje. Z toho důvodu vnímám otázku, jestli jsou lepší baggy, nebo skinny, spíš jako souboj našich vzpomínek, co bylo tehdy horší,“ říká moje kolegyně, módní redaktorka Ivona. Patří totiž k těm výjimkám generace mileniálů, kterou žádný střih džínů nijak zvlášť nepopouzí. Okolo roku 2000 s radostí nosila širší bootcut nohavice, později přešla na tehdy trendy skinny bokovky a okolo roku 2014 propadla volnějším, avšak postupně se zužujícím mom jeans. „Měla jsem v té době dvouleté dítě a sklánět se k němu v bokovkách zkrátka mělo svá úskalí,“ vzpomíná na dobu před téměř deseti lety.
A Ivona pokračuje s módní prognózou do budoucna: „Dnes se často řeší, jestli se skinny vrátí, nicméně jarní přehlídky opět hovoří jasně: rok 2024 bude rokem baggy džínů. A myslím, že já v tomto duchu trendům věrná zůstanu, protože jsou zkrátka pohodlnější.“
Jenže co ta část mileniálů, která se současného boomu baggy džínů spíš děsí?
„Na skinny džíny nedám dopustit. Upřímně, bokovky se širokými nohavicemi mě straší dodnes, neboť si s nimi spojuji spoustu negativních pocitů, které jsem v dospívání řešila,“ svěřila se mi zase před pár týdny má druhá kolegyně Johana.
To, že se mnozí mileniálové baggy džínů děsí a raději budou dál nosit „oldschoolové“ skinny nohavice, má totiž často hlubší důvody než jen prosté opovrhování tím, „co jsme už sami jednou nosili“. Éra kapsáčů a širokých kalhot je totiž pro mnohé neodmyslitelně spjatá také s extrémním důrazem na štíhlost a ploché břicho, které nejvýrazněji akcentoval trend nízkých bokovek.
Ruku na srdce, devadesátky a nultá léty byla extrémně toxické a měly nedozírný vliv na pokřivenou body image mnohých mileniálů. Body positivity a body neutrality byly zcela neznámé pojmy. Místo nich jsme v časopisech dennodenně četli apely na dokonalou postavu, bulvár se nepokrytě vysmíval celebritám v plavkách s nepatrnou celulitidou na stehnech a filmová plátna se nám snažila vnutit přesvědčení, že Bridget Jones je se svými 63 kilogramy tlustá holka, která si kvůli své postavě musí horko těžko vydobývat pozici ve světě i mezi muži. A o dvacet let později se divíme, že mnohé mileniálky i po třicítce stále nenávidí své tělo a řeší sebemenší nedokonalost.
Gen Z oblečená do obrovských džínů takto enormní tlak naštěstí zažívat nemusí. Módní svět jí totiž už tak urputně nepředhazuje, že „musí své křivky zvýraznit a nedostatky naopak skrýt“. Jistě, je to generace, která se potýká s jinými problémy, větší volnost v oblékání, diverzita a vyšší respekt vůči tělům různých tvarů a velikostí jsou ovšem něčím, co by jim kdejaké naše mileniálské já v roce 2002 mohlo závidět.
