Krize středního věku? Muži jsou borci a ženy trapné, ale proč?
Když se řekne „krize středního věku“, většina z nás si okamžitě vybaví muže. Motorka, mladší partnerka, posilka a možná i nějaké to tetování přes biceps. Vtipy, filmy, seriály – mužská krize se pomalu stává součástí folklóru. Prostě oficiálně povolená divočejší životní etapa. Ale u žen?
U žen je to jiné. Většinou se místo slova krize používá pojem menopauza. Zní to příšerně! Vědecky, sterilně a bez špetky empatie. Okolí si z nás dělá srandu, že jsme hysterické, směšné, anebo prostě divné.
Zatímco muž se může stát inspirací, když v padesáti začne běhat maratony, žena v téže fázi je spíš podezřelá. „Určitě ji opustil manžel.“ To je to, co nás většinou napadne jako první.
Krize středního věku u žen?
Ženy po čtyřicítce si všímají viditelných změn na svém těle – vrásek, šedin, změny postavy. Ne, že by samy ženy s nimi měly problém, to spíš okolí, které jim je neustále připomíná. „Ty máš šediny? A to ti to nevadí?“ „Nepřibrala jsi?“ „Na tohle už jsi trochu stará, ne?“
Zatímco muž v kožené bundě na motorce je sexy borec, žena v minisukni je prostě trapná.
A teď pozor!
Největší kritici žen nejsou muži. Jsme to my samy. Místo podpory se navzájem shazujeme a ukazujeme na svoje nedostatky. „Začala cvičit? Nevypadá to, že by něco dělala.“ „Kraťásky a holé břicho? V jejím věku? To nikdy nepochopím!“ Přitom by úplně stačilo říct: „Dobře ty, že na sobě makáš! Taky bych to chtěla zvládnout, jak to děláš? Máš odvahu.“
Proč si tohle děláme?
Možná proto, že k sobě nejsme upřímné. Buď se přehnaně chválíme za nesmysly – „Ty jsi nejvíc roztomilá, jak sis dnes oblékla kalhoty s barevnými ponožkami. Jsi slaďoulinká!“ Nebo mlčíme tam, kde by bylo fér říct opravdovou pochvalu. Někdy je jednodušší jedovatá poznámka než férové uznání. A někdy je to prostě přehnaná soutěživost, nebo dokonce závist, kterou si neumíme přiznat.
Podpora není o tom lajknout každou fotku na Instagramu a napsat „seš kočka“. Opravdová podpora vypadá tak, že dokážete říct: „Jo, závidím ti, že jsi to dokázala. A inspiruje mě to – povíš mi, jak jsi to zvládla?“ Zkrátka upřímnost místo jedu.
Opravdová solidarita místo té falešné
Možná by střední věk pro nás nebyl takovou krizí, kdybychom si jej my ženy samy neznepříjemňovaly. Co by se změnilo, kdybychom se nebály být samy sebou bez ohledu na to, klik nám je let? Přestaly se navzájem soudit a konečně se skutečně navzájem podporovaly?
Já osobně podporovat ženy chci a vždycky budu!
Zdroj info: autorský článek
