Také jste si v dětství psali deník a doufali, že ho nikdy nikdo nenajde? Možná je čas zase začít. Nikdo o vás totiž neví tolik jako vy sami.
Na psaní slov je něco magického. A je úplně jedno, jestli vezmete do ruky tužku, drahé pero nebo si sednete k tabletu či počítači. Jde o proces, který se odehrává ve vás. Jakmile svoje myšlenky uvolníte a začnete je odevzdávat papíru, monitoru nebo klávesám, něco se stane, obzvlášť pokud vám není zrovna nejlépe.
TIP NA VIDEO: Co dělat, pokud vás přepadne úzkost?
Jako by se vaše mysl alespoň trochu osvobodila už tím, že svoje trápení dokážete zformulovat, že ho ze sebe dostanete, i když to nevidí a nečte nikdo jiný. Jako by vám černé myšlenky přestaly šlapat na paty a vy jste jim dokázali utéct o pár metrů dál. A co teprve, když si svoje zápisky po pár dnech, týdnech, měsících či letech znovu přečtete. Chaos v naší hlavě začne dostávat kontury i řád a vy se lépe zorientujete v tom, co se vám zrovna děje a proč se cítíte tak, jak se momentálně cítíte.
Při psaní deníku není důležité, jestli do něj napíšete pár myšlenek nebo popíšete za den několik stránek. Nemusíte psát krasopisně, vzletně ani poutavě. Nikdo to po vás číst nebude. Naopak se snažteoprostit od toho, jak by to „mělo“ vypadat. Pokuste se vypnout vnitřního kritika, který vás hodnotí. Neděláte prezentaci pro šéfa ani nic, co budete odhalovat u rodinné večeře. Je to jen mezi vámi.
Co byste měli dodržet, je pravidelnost. Pokuste se do deníku psát opravdu každý den, protože jedině tak budete moci lépe mapovat svoje pocity a nálady. Je jasné, že když se celý den skvěle bavíte, to poslední, na co máte chuť, je nutit se do toho, abyste si to zapsali. Ale představte si, že si povedete záznamy pouze v okamžiku, kdy vám bude pod psa. Co v něm asi tak najdete, až se k němu po nějakém čase vrátíte?
Nabudete dojmu, že celý váš život je jen beznadějný sestup do temnoty. Když si naopak ve chvílích splínu připomenete, že dost často zažíváte i šťastné nebo prostě úplně normální dny, pomůže vám to nepropadat tolik zoufalství z toho, že se vám zrovna nic dobrého neděje.
Špatná cesta k deníku tedy neexistuje, ale pravidelnost je klíčová. Co si musíte vybudovat, je rutina. Psaní deníku není něco, co by vám mělojít lusknutím prstu ze dne na den, naopak je to dovednost, kterou je potřeba rozvíjet jako každou jinou. Netrestejte se tedy, pokud vám to jednou za čas prostě nevyjde nebo pokud pro samé povinnosti večer padnete do postele a na deník si ani nevzpomenete.
Vybudovat si zvyk trvá v průměru 66 dní, jenomže to může být 18 dní stejně jako 250. Záleží na tom, z čeho si zvyk budujete. Psaní deníku vám má pomáhat, ne vás stresovat. Proto k sobě přistupujte citlivě a současně si pomozte moderními technologiemi.
Podle psycholožky Alison Loebel je nejlepší směrovat psaní deníku na „okraje“ dní, tedy ráno po probuzení nebo večer před spaním. Kromě jiného vás to udrží dál od displeje telefonu, na kterém už od rána konzumujete zprávy nebo do něj koukáte vteřinu předtím, než zavřete oči. Psaní deníku vám pomůže se ráno pomalu nastartovat nebo naopak večer zklidnit a připravit se na spánek, a co víc, večer dostanete z hlavy otravné myšlenky, které by vám mohly bránit usnout.
Neznamená to ale, že když se rozhodnete psát deník po večerech, nejede přes tuto dobu vlak! Vše se odvíjí od toho, co je příjemné vám, jaký máte zrovna denní program a na co máte náladu. Klidně si zápis udělejte o obědové pauze. Ideálně si ale vždy den předtím rozvrhněte, kdy si na to najdete vhodnou chvíli, a nastavte si upomínku. Tím rozhodně nic nezkazíte.
Jestliže vás děsí, že byste měli sledovat, jak píšete na papír své chmury a obavy, a už dopředu se hodnotíte, začněte něčím jednoduchým. Prostě prvních pár týdnů jen popisujte, jak vypadal váš den. Ráno jsem vstala v sedm hodin, uvařila jsem si kávu, šla jsem si dát sprchu, vyčistila si zuby a namalovala se, postel už jsem ustlat nestihla, protože jsem musela běžet na autobus... Až si zvyknete, zkuste do popisu zapracovat i nějakou emoci. Naštval vás někdo v práci? Bylo vám smutno, protože jste dlouho nebyli nikde s přáteli? Jste ve stresu z nějakého blížícího se termínu?
Přiřaďte běžným úkonům to, jak se při nich cítíte. Pomůže vám to vysledovat možné vzorce vašeho chování a prožívání. I pouhé zapsání toho, co vás čeká následující den, může mít efekt. Psychologové zjistili, že lidé, kteří si před spaním sepisují seznam úkolů, usínají rychleji. A zapisovat si, klidně i do diáře, co se vám ten den stalo hezkého a za co jste vděční, je způsobem, jak k životu přistupovat optimističtěji.
Vždy ale buďte ve svých zápiscích upřímní. Nesnažte se zlehčovat nebo psát to, co si myslíte, že by ostatní chtěli číst. Tyto záznamy slouží jen vám, a pokud si v nich zalžete, budou k ničemu. I když je těžké být zranitelní dokonce sami před sebou, co nejlepší efekt vyžaduje brutální upřímnost. Vytahovat na sebe veškerou špínu, kterou se snažíte utajit. Nic míň a nic víc. Opět to bude chvíli trvat, ale nezapomínejte na to, že psaní deníku je proces a všechno nejde hned.
Již jsme si připomenuli, že deník může pomoct překonat problémy a vyznat se ve vlastních emocích. Někdy se ale stane, že vás emoce přemohou, nebo dokonce vyděsí. Právě to jsou okamžiky, kdy je dobré svěřit se s tím blízké osobě, případně vyhledat pomoc terapeuta. Ostatně pro něj bude skutečnost, že máte všechny svoje pocity, obavy a myšlenky sepsané, velkou pomocí. Nebojte se, nemusíte mu je dávat číst. Psaní deníku je cenným nástrojem pro objevování nás samotných i v rolích, ve kterých jste se možná ani neznali, a stojí za to ho vyzkoušet.
Článek vyšel v časopisu Moje psychologie. Aktuální číslo najdete na stáncích nebo jej můžete zakoupit online na iKiosek.cz.
