Partner(ka) má ADHD. Jak to přežít a co když jste na tom stejně?
Do světa, kterému vládne řád a termíny, zapadá mozek s ADHD dost těžko. Je impulzivní, přeskakuje z myšlenky na myšlenku a rutinu moc nezvládá. Naučit se se sebou žít, když máte ADHD, je výzva samo o sobě. Já o tom vím svoje. A co teprve naučit se žít ještě s někým dalším?
Dlouhodobý vztah se neobejde bez trochy rutiny, plánování a klidu. Což je přesně to, s čím má člověk s ADHD největší problém. Náš mozek se totiž nenechá jen tak zkrotit – je zásobárnou neuvěřitelné energie a kreativity, která se ale těžko řídí. Tam, kde jiní v klidu plánují, my spíš v panice hasíme, co zrovna hoří (a věřte mi, vždycky něco hoří). Vztah tak bývá plný spontánnosti a nečekaných zvratů, které prokládají fáze naprostého vyčerpání a gaučingu. Odborně se jim říká „ADHD paralýza”.
Každý neurodivergentní člověk je jiný a každý vztah unikátní. Nicméně u lidi s ADHD lze ve vztazích najít určité společné vzorce.
Když má ADHD ona: Perfekcionistka v utajení
Společnost od žen očekává, že budou klidné nositelky domácí pohody. To vytváří na ženy s ADHD tlak. Ve vztahu často vynakládají velké úsilí na to, aby vypadaly, že mají vše pod kontrolou. Když se něco nepovede, žena to chápe jako selhání a přichází vyčerpání. A taky stud – za každý nedokončený úkol, nepořádek nebo zapomenutou věc.
Ženy s ADHD často fungují jako neviditelné hrdinky – navenek zvládají práci, domácnost i vztah, ale uvnitř bojují s pocitem přetížení. Vztah s partnerem bez ADHD pak může být pro ženu zároveň záchranným bodem, ale i zdrojem frustrace. Na jedné straně cítí oporu, na druhé se bojí, že ho zklame. A protože bývá přecitlivělá na kritiku, lehce nabyde dojmu, že je „ta neschopná“. Navíc se snadno stane, že neudrží emoce na uzdě a zareaguje přehnaně, takže na partnera může působit jako hysterka nebo manipulátorka.
Když má ADHD on: Charismatický hurikán
Muži s ADHD bývají na první pohled strhující. Jsou vtipní, energičtí, spontánní – dokážou vás nadchnout pro cokoli. Problém nastává ve chvíli, kdy se jejich nespoutaná energie střetne s běžným životem – s termíny, účty a každodenní logistikou. Impulzivita, která dělá vztah zábavným, snadno přeroste v chaos. Zapomenuté schůzky nebo nedokončené opravy nejsou o lenosti, ale o hlavě, která má problém udržet pozornost u úkolů, které ji nebaví.
Partnerka pak často přebírá roli „manažerky provozu“, hlídá termíny a připomíná, co je potřeba. Jenže postupem času může mít pocit, že je na všechno sama. On zase vnímá její snahu o řád jako přehnanou kontrolu a reaguje únikem. Takhle snadno se v neurodivergentním vztahu vytvoří kruh nepochopení.
Když mají ADHD oba a nic si nevyčítají
Na první pohled to může působit jako recept na katastrofu – dva impulzivní lidé, dvě hlavy plné nápadů, dvoje zapomenuté klíče a žádný plán. Jenže ono to často funguje překvapivě dobře. Vztah, kde mají ADHD oba, může být plný porozumění. Nikdo nemusí vysvětlovat, proč občas zničehonic vypne, proč se mu chaoticky mění priority, nebo proč zrovna teď, v jedenáct večer, potřebuje nutně umýt okna.
Já v takovém vztahu žiju a můžu říct, že to fakt funguje dobře. Jasně, někdy je to kolotoč a klíče od bytu máme pro jistotu schované u pěti lidí. Ale našli jsme způsob, který nám vyhovuje – a to je hlavní. Přijali jsme, že náš život prostě vypadá jinak, než je běžné u většiny párů. To nejdůležitější ale je, že se navzájem bereme takoví, jací jsme. Nečekáme, že se změníme, nezkoušíme se napravit. A možná právě v tomhle je ten největší klid. Klid uprostřed toho všeho chaosu.
