Svaly, kérky a sex-appeal. Je to ještě in?
Tenhle článek bude možná trochu přízemní, ale za mě z módy nikdy nevyjde sexy svalnaté tělo v kombinaci s kérkou. Muži, kteří o sebe pečují, mají disciplínu a navíc zvládnou něco tak nepřijemného, jako je pocit, když vám kůží projíždí snad tisíc jehel, mají můj obdiv.
Trocha inkoustové historie
Tetování je staré skoro jako lidstvo samo. Ne, vážně! První důkazy o tetování máme už z doby kamenné. Slavný Ötzi, ledový muž z Alp, měl přes šedesát tetování. A nešlo o motýlky nad zadkem. Spíš o značky na místech, kde ženy cítily největší bolesti, a možná šlo i o formu pravěké akupunktury nebo první fyzioterapie.
Ve starověkém Egyptě se tetovaly kněžky, jejich tetování bylo spojeno s ochranou, plodností a náboženskými praktikami. V Polynésii bylo tetování rituálem dospělosti a mezi námořníky zase připomínkou cesty, zkušeností, přežití. Tehdy tetování říkalo: „Viděl jsem svět a přežil jsem ho.“
A co teprve devadesátky. Kmenové vzory, čínské znaky a tribal nad zadkem. Najednou chtěl být drsný každý druhý Tomáš ze sídliště.
A co dnes?
Dnes už tetování nemá co dokazovat. Nenosí ho jen trestanci, námořníci nebo rockeři, jak si myslely naše babičky. Má ho váš IT specialista v korporátu, tatínek na rodičovské i ten, co vám ráno vaří flat white v hipsterské kavárně.
Kérky se staly běžnou součástí naší kultury. Už dávno nejde o poznávací znamení lidí z okraje společnosti, ale o sebevyjádření a často dokonce o umělecké dílo. Tedy když to celé nepůsobí jako katalog z tetovacího salonu z Horní Dolní. A ženy to vnímají. Podvědomě. Instinktivně. Stejně jako když se díváme na ruce s vystouplými žílami nebo když se nám lehce zrychlí tep při pohledu na chlapa, který si utahuje opasek na džínech. Nic složitého. Jen chemie. Možná trochu estetiky. A rozhodně fantazie.
Svaly, kérky a iluze kontroly
Je na tom něco archetypálně přitažlivého. Muž, který ovládá své tělo, a to nejen silou, ale i výdrží. Kérka není jen obrázek. Je to příběh. Otisk bolesti, trpělivosti, rozhodnutí. A my, ženy, často neodoláme iluzi kontroly. I když víme, že za tím drakem na rameni možná není žádný hlubší smysl. Že je to prostě drak. A rameno.
Ale pořád to s námi něco dělá. Svaly, kérka… a najednou máme chuť přestat ho vnímat jako kamaráda svého bráchy a chceme se zeptat: „Kde sis to nechal dělat? A bolí to fakt hodně?“
Pro inspiraci je vám naše galerie k dispozici!
