Stereotypy škodí nejen ženám. 6 věcí, v kterých to mají těžké muži
Hádat se o to, jestli to mají muži nebo ženy těžší, nemá smysl. Každé pohlaví nese svou zátěž – jen v jiných oblastech. Pokud chceme bourat genderové stereotypy, musíme se dívat na obě strany. Feminismus není jen o tom, aby se zlepšily podmínky žen. Je o tom, aby nikdo nebyl v nevýhodě. A skutečně, někdy v ní jsou i muži. V čem přesně?
1. Pánové, tahejte peněženku
Jakmile do rodiny přijdou děti, role se často rozdělí podle očekávání, která nám nastavila společnost. Žena bývá na mateřské nebo rodičovské a muž se stává hlavním živitelem. On táhne rozpočet, splácí bydlení i velké výdaje, zatímco ona se stará o domácnost a děti. Tahle norma se však promítá i do období, kdy děti v páru ještě nejsou – mnohé ženy si partnera vybírají i s ohledem na to, jak je dokáže v budoucnu zajistit. A tak, i když je pár ještě bezdětný, počítá žena s tím, že se o většinu výdajů postará muž.
Když jsem se svých kamarádů ptala, jak se cítí v roli hlavních živitelů rodiny, často mi přiznali, že je to stresuje. Mají strach, co by se stalo, kdyby onemocněli nebo přišli o práci. V tu chvíli by byla celá rodina v ohrožení. Překvapilo mě, že jsem byla první, kdo se jich na to kdy zeptal. Jejich partnerky jejich roli berou jako samozřejmost. „Já se postarám o děti, ty o peníze.“
Chápu, že někdy to jinak nejde – žena je na mateřské, muž vydělává víc. Ale opravdu se neztotožňuju s tím, že některé ženy u sebe vůbec nenosí peněženku. Nevidím důvod, proč by měl všechno platit jeden z páru jen proto, že se narodil s jiným pohlavím. Minimálně bychom mužům měly ukázat, že jejich zodpovědnost nebereme jako samozřejmost, ale jako něco, čeho si vážíme.
2. První kroky ve vztazích a pocity zklamání
Pozvat na rande, udělat první krok, koupit kytku, požádat o ruku. Tohle všechno se očekává od mužů. Ženy nemusí být ve vztazích nijak zvlášť aktivní. S nadsázkou se dá říct, že stačí čekat, kdo přijde, a pak si jen vybrat. Se zájmem se ženy setkají během života mnohem víc než muži.
Muži to mají o dost složitější. Pokud nejsou sebevědomí a průbojní, často se setkávají s odmítnutím. „Obyčejný kluk“ možná nikdy nezažije pocit, že se někomu líbí. Nikdy nedostane kompliment. Nikdy ho na ulici neosloví žena s tím, jestli s ní nepůjde na rande. Muži mají méně pozornosti než ženy a častěji zažívají zklamání, což musí být hodně frustrující.
Zkusme někdy udělat první krok my. Říct jim, že jim to sluší. Naplánovat společný večer. Pozvat je na rande. Uvidíte, že to ocení.
3. Všechno umět, všemu rozumět
Být muž znamená čelit tlaku všechno umět. Přivrtat poličku, rozumět technologiím, odřídit cestu na dovolenou. Platí to i u zdánlivých banalit.
Představte si jedno z prvních rande na horách. Žena, která neumí lyžovat, působí roztomile – muž ji to rád naučí. Zatímco muž, který padá a nejistě pluží, působí neschopně. Jenže proč by měli muži všechno zvládnout?
Podporujme je v tom, že je v pořádku něco neumět. A uvědomme si, že v těchto momentech není vhodné je shazovat. Bývají v tu chvíli nejzranitelnější.
4. Být opora, co nepláče
„Ten můj muž je moje největší opora,“ říká spousta žen. Jenže – kdo je oporou jemu? Kluci odmala slýchají, že chlapi nebrečí. A tak se učí zatnout zuby, nic neříkat a působit silně za každých okolností. Jenže i oni mají chvíle, kdy potřebují obejmout a brečet.
Nahromaděná zátěž si může vybrat krutou daň. V Česku páchají sebevraždu čtyřikrát častěji muži než ženy (NÚDZ, 2025). Proto je důležité podporovat je, aby mluvili o svých pocitech, a zároveň s nimi sdílet naše starosti citlivě. Někdy stačí jednoduchá otázka: „Hele, máš teď sílu to poslouchat?“ Už tím dáme najevo, že s nimi počítáme jako s lidmi, ne jako s roboty, kteří nemají emoce.
5. Méně intimní vztahy
Muži mají v životě méně emocionálně blízkých vztahů. Jejich přátelství stojí spíše na společných aktivitách než na sdílení pocitů. I když mají přátele, nejsou zvyklí mluvit o emocích – navenek působí, že je vše v pořádku. To znamená, že jejich okolí často vůbec netuší, že prožívají těžké období.
Primárním sociálním kontaktem je pro muže partnerka. Pokud ji nemají, zůstávají často bez člověka, se kterým by mohli mluvit otevřeně. To zvyšuje riziko osamělosti, deprese i dalších psychických problémů
6. Děti po rozvodu: tátové v nevýhodě?
Po rozvodu končí děti v péči matky v 73 % případů (MPSV, 2021). Pro mnoho otců je to bolestivý zásah do vztahu s dítětem. Často mají pocit, že menší šanci mají jen proto, že jsou muži. Smysl nemá bojovat „máma vs. táta“, ale podporovat aktivní otcovství a hledat řešení, která jsou nejlepší pro dítě.
Ne soupeřit, ale pomáhat si
Nejde o to, aby muži a ženy dělali všechno 50 na 50. Jde o to mluvit spolu otevřeně. Zjistit, co komu vyhovuje, a nebrat nic jako samozřejmost. Pojďme stírat hranice toho, co má muž nebo žena dělat. Podporujme se navzájem a pomozme mužům s jejich zátěží. Ideálně zase oni nám pomůžou s tou naší.
