Jste citlivá, ale pro okolí jste „ta odměřená“. Jak vzniká tenhle velký omyl?
Být citlivá neznamená mít pocity napsané na čele. Často je to přesně naopak. Vaše citlivost se totiž může schovávat za pěkně tvrdou slupkou, která má za úkol emoce udržet uvnitř. A výsledek? Navenek můžete působit necitlivě nebo až odtažitě. Přitom uvnitř to vibruje mnohem silněji, než na první pohled vypadá.
Každý člověk je jinak vnímavý. Někdo se rozpláče při pohledu na nádhernou krajinu, jiného dojme silný příběh a s někým nepohne ani jeho vlastní svatba. Citlivost je schopnost vnímat a prožívat podněty. Někdy se s ní narodíte a jindy ji ovlivní zkušenosti, třeba i ty bolestivé. Pokud jste citlivější než většina lidí, fungování v každodenním životě může být náročné. Není pak divu, že svou citlivost máte tendenci chránit.
Citliví lidé často nedávají emoce najevo. Ne proto, že je nemají. Ale proto, že jich mají příliš.
„Mám tě ráda“ aneb věta, kterou je těžké říct nahlas
Zamyslete se, jestli podobný vzorec nevnímáte i ve své rodině. Možná jste od své mámy nikdy neslyšela, že vás má ráda. Možná si na to nepotrpí, možná se stydí. Ale možná by vám to hrozně moc ráda řekla. Jen ví, že kdyby ta slova vyslovila nahlas, smetla by ji vlna emocí. Všechno, co k vám cítí, by se najednou vylilo ven a z hezkého vyznání by mohl být tak hluboký pláč, že by ho nedokázala vysvětlit. Tak radši mlčí. A možná vám tato slova neřekne nikdy.
Když přichází paradox
Podobně to může fungovat i u vás. Vyznat city, stát si za svým, říct „tohle mi vadí“ nebo „tohle mě zraňuje“ je jako se před někým svléknout donaha. Čím hlubší cit, tím větší zranitelnost.
Najednou se všechno, co nosíte uvnitř, může přelít ven. A vy se bojíte, že byste mohla působit přecitlivěle, hystericky nebo přehnaně. Většina lidí totiž tak velké emoce nemá, takže by vás nemuseli pochopit. Proto je snadnější se tvářit, že vás některé situace nerozhodí, a těm, které ve vás vyvolávají silné emoce, se raději vyhnout. Paradoxně ale tato strategie může zvenčí vypadat jako odstup, nezájem nebo necitlivost.
A co z toho plyne?
Třeba to, že zdánlivá necitlivost není vždy necitlivost. Když porozumíte tomu, proč někdy působíte na ostatní jinak, než jak se cítíte, může vám to ušetřit spoustu vnitřního napětí a pocitu viny. Zároveň vám toto uvědomění otevírá oči i pro druhé – ti, kteří působí odtažitě nebo tvrdě, můžou být uvnitř velmi citliví. Když toto pochopíte, změní to způsob, jakým se díváte na sebe i na svět kolem. S větší jemností a porozuměním.
