Skromnost jako brzda. Jak vám tahle nevinná vlastnost kazí život?
„Jé, ty jsi ale skromná!“ Tu větu jsem v dětství slýchala až příliš často. Nadšení, se kterým ji dospělí pronášeli, nešlo přehlédnout. A tak jsem začala skromnost vnímat jako svou přednost. Že má i své stinné stránky, to mi začalo docházet teprve před pár lety.
Skromné dítě? To je sen!
Situací, kdy se projevila má přirozená skromnost, bylo v dětství nespočet. Při návštěvě hračkářství jsem nikdy nic nechtěla, zdálo se mi to zbytečné. Když jsme s rodinou výjimečně zavítali do restaurace, nevybírala jsem podle svých aktuálních chutí, ale podle ceny. Přestože jsme nikdy netřeli bídu s nouzí, vyrůstala jsem v přesvědčení, že peněz je málo a musí se s nimi nakládat opatrně.
Dlouho jsem žila v domnění, že tohle nastavení má na můj život čistě pozitivní vliv. Nikdy mi nedělalo problém zatnout zuby a našetřit si na něco, po čem jsem toužila. Navíc jsem vždycky vystačila s málem. A když to málo náhodou nestačilo, věděla jsem, že stačí pořádně máknout. Peníze přeci nerostou na stromě. Chceš je? Tak se musíš otáčet!
Ukázalo se, že negativ je mnohem víc
Až v dospělosti jsem si uvědomila, že mi tahle vlastnost ve skutečnosti škodí. V dětství jsem se možná vzdávala pouze hraček a dobrých jídel. Dnes se ale ze stejných důvodů vzdávám svých snů a cílů. Uvnitř sebe totiž cítím, že žádat od života víc by bylo příliš troufalé. Proč bych si zrovna já měla zasloužit víc? A proč bych vůbec měla chtít víc, když jsou na světě lidi, kteří mají ještě míň než já?
Nalijme si čistého vína
Víte, co je výsledkem takového přístupu? Naprosto podprůměrný život. Jakmile skromnost přijmete jako svou hlavní přednost, začnete sebe a své touhy automaticky stavět až na poslední místo. Nevyhledáváte příležitosti, nejdete si za svými sny. Upřímně – většinou ani žádné nemáte. Mít ambiciózní sny a cíle totiž znamená chtít víc. A to vy přece nechcete.
Skromnost se však propisuje i do vašich vztahů. Od svého okolí obvykle nečekáte víc než naprosté minimum. Když vám někdo nabídne pomoc nebo (nedejbože) dá nečekaný dárek, cítíte se dlužní. V hlavě neustále nosíte seznam lidí, kterým dlužíte dobrý skutek, pozvání na večeři nebo dárek. Ve vašem životě zkrátka nic není zadarmo.
Jak z toho ven?
Stejně jako většina zajetých vzorců, i tento se mění velmi obtížně. Přejít ze skromnosti do nastavení „zasloužím si to nejlepší“ vyžaduje spoustu vědomé práce. Zpočátku budou všechny kroky nepřirozené, možná i nepříjemné. Ale můžete si být jistí, že na konci této náročné cesty vás čeká lepší život.
5 tipů, jak změnit svůj přístup
Přestaňte se srovnávat. Ano, někdo se má hůř a někdo zase líp. Vy ale žijete svůj život hlavně pro sebe, tak si ho zařiďte podle svých představ.
Nebojte se snít. Zahoďte veškeré předsudky a vizualizujte si svou ideální budoucnost. Kde a jak bydlíte, čím se živíte, kolik máte peněz… Nic není hloupé nebo příliš troufalé.
Jděte svým snům naproti. Když už víte, že chcete od života víc, začněte podle toho i žít. Otevřete se novým příležitostem, dělejte změny, přijímejte výzvy. Každá zkušenost vás posune o kus dál.
Přestaňte vztahy vnímat jako výměnný obchod. Dovolte lidem, aby vám pomohli nebo udělali radost. Kdyby nechtěli, nemusí pro vás hnout prstem.
Dopřávejte si. Kupte si nějaký pěkný kousek do šatníku, dejte si dortík, zajděte si do kina. Nemusí to být každý den. Ale jednou za čas si připomeňte, že si to zasloužíte.
Vymanit se ze spárů skromnosti samozřejmě neznamená sklouznout k opačnému extrému. Pokud budete ode všech jen brát, vše si nárokovat a za svými sny půjdete přes mrtvoly, pak vás rozhodně lepší život nečeká. Ideální stav se nachází kdesi uprostřed a každý si ho musí najít sám.
A jak to máte se skromností vy? Také to s ní přeháníte, nebo si naopak dopřáváte to nejlepší?
