Odpustit, nebo ne? Co dělat, když vás zklame kamarádka?
Většina z nás se někdy ocitne na obou stranách barikády – buď jste ten ublížený, nebo ten provinilý. Těžko říct, co je horší… Každopádně jste-li tím, kdo byl zraněn, otázkou navždy zůstává, jestli některé věci vůbec lze odpustit.
Fatální chyba, nebo prkotina
Míra odpouštění bezpochyby závisí na dané situaci. Tedy jestli se stalo jen malé nedorozumění, na které se dá hravě zapomenout, nebo už jde o vážnou a těžko řešitelnou situaci. Když vás člověk, kterému důvěřujete několik let, totálně zklame, zamyslete se, zda někoho takového vůbec v životě potřebujete.
Pro vlastní klidný život by se měl člověk obklopovat pouze lidmi, kterým může důvěřovat a kteří mu malou či velkou měrou přinášejí do života radost.
Téměř každý den se setkáte s malým zklamáním, u něhož není třeba se pozastavovat. Jestliže ale někdo rozbije vybudované přátelství nebo lásku něčím, co by sám těžko nesl, měl by za to nějakou dobu pykat.
Některé z nás jsou však natolik dobrosrdečné, až hloupé, že přecházejí i obrovská zklamání. Pak je potřeba vyhledat někoho, kdo jim sejme růžové brýle a ukáže racionální stránku věci.
Mluvit, nebo neříkat nic?
Na rozpravy o zklamání je třeba někdy vyčkat. Ne vždy se vyplácí jít ihned k věci. Raději nechte situaci trochu uklidnit a hovořte až poté. Je pravda, že v některých případech už není o čem řečnit. Jestli vás například blízká přítelkyně opakovaně zrazuje v téže věci, nemá cenu ztrácet čas dalším a dalším neefektním vyměňováním názorů, které stejně navždy zůstanou odlišné.
V tom horším případě se vám může stát, že si po nějaké době chcete promluvit, ale druhá strana i bez předchozí, byť suché omluvy již nejeví zájem. Taková situace vás alespoň ubezpečí o tom, že za to ta rádoby, teď už třeba bývalá kamarádka, opravdu nestojí.
Odpouštět, ale nezapomenout!
Na některé nepříjemné situace ve svém životě byste nejraději zapomněla. Bohužel ale není známá existence žádného zmizíku paměti, alespoň jste-li po neurologické stránce dočista zdravá. To je možná dobře. Strach z toho, že nedokážeme zapomenout a problém zůstane navždy v hlavě, je zbytečný. Nepříjemné situace jsou pomyslnými alarmy v hlavě a připomenou se opravdu jen tehdy, kdy to bude skutečně namístě! Velmi důležité, a to především pro vás, nikoli pro viníka, je odpuštění.
Najděte si svůj způsob, jak odpustit, a udělejte to naprosto nezištně, bez jakýchkoli očekávání. Stěžejních důvodů, proč je to tak důležité, se nabízí hned několik – duševní i fyzické zdraví, vypořádání se s dalšími životními situacemi, zabránění možné zapšklosti na věky věků a další a další.
Americký psychiatr Mark Banschick tvrdí:
Život bez odpuštění opravdu bolí.
Tento výrok je přinejmenším k zamyšlení. Uvědomte si, o co lepší život čeká za odpuštěním.
V dobrém i zlém
Lidská nenávist občas opravdu nezná mezí. Nesčetně mnoho lidí potom lituje toho, že nikdy neodpustili a už je třeba pozdě. Pak mohou ale nanejvýš plakat do polštáře, protože minulost je v nenávratnu.
Přestat nenávidět se mnohdy zdá být v nadlidských silách. Když se přes to ale přenesete, žít se vám bude o mnoho lépe a s větší lehkostí. Hlavně vám! Důležité také je nemít očekávání a nijak nehledět na viníka, u kterého je ve většině případů možné, že nejeví zájem.
Ve vás je však pořád vztek, a proto si vytvořte určitý nadhled a po jednotlivých krocích se naučte odpouštět, protože jedině tak dokážete žít sama svůj život s čistým štítem a v klidu. Nehledě na to, že i vaše stávající či budoucí vztahy pak dostanou svěží a zdravější náboj – a to se vyplatí!
Odpuštění je velmi nelehká záležitost, ale je třeba si uvědomit, že bez toho to prostě nejde.
