„Pořiď si kluka, říkali. Bude to sranda, říkali… A sranda to je – ale jen, než došlo na plánování dovolené.“ Holka z reklamky tentokrát odkládá korporátní povinnosti a popisuje radosti a úskalí života s chlapem.
Minulý týden jsem ve svém pravidelném sloupku přišla s objevnou myšlenkou, že je důležité odpočívat a být na sebe hodní. Zodpovědného objevitele poznáte tak, že svoje průlomové myšlenky zkouší nejdřív sám na sobě. Protože se snažím svoje okolí a banku přesvědčit, že zodpovědná jsem, zrušila jsem všechny plány a chystala se většinu minulého týdne jen proválet a prospat. Já se totiž ráda válím a spím. Nicméně, kalendář míní, můj partner mění, takže místo spánku jsem navštívila pár hospod a proložila to několika kavárnami. Snad se to dá s trochou fantazie zařadit alespoň do aktivního odpočinku.
TIP NA VIDEO: Tipy na únorové výlety po Česku
V partnerských a vztahových záležitostech jsem ještě pořád junior a mám pocit, že minimálně následujících pár let to tak zůstane. Od školkového kluci jsou divní jsem se za 20 let posunula maximálně k tomu, že kluci jsou divní, ale fajn. Já se totiž těmi druhými lidmi, kteří nejsou holky a přemýšlejí úplně nelogicky, nechám pokaždé znova napálit. A vlastně tak nějak vůbec nechápu, jak jim fungují mozky. Pořiď si kluka, říkali, bude to sranda, říkali… Tak jsem si ho tedy pořídila, jenže mi nikdo neřekl, co všechno to s sebou přináší.
Jasně, znamená to spoustu benefitů – už nikdy nemusíte řešit ucpaný odpad, vždycky vás někdo obejme a ujistí, že při té hádce na ulici jste byla v právu vy, a ne sousedka odnaproti. Nemusíte chodit na trapná Tinder rande. Taky už nikdy nebudete jíst kyblík zmrzky sama na gauči. Partner vám prostě pomůže, bude tady s vámi a pro vás, a když zmrzlinové kalorie vydělíte dvěma, tak vlastně přestávají existovat.
Negativa jsou ovšem taky značná a ta vám nikdo předem neřekne! Tak třeba to, že už nikdy nebudete jíst celý kyblík zmrzky sama na gauči. Nebo že se budete muset dělit o čokoládu – co o čokoládu! Úplně o všechno se budete muset dělit! To máme drahé pleťové masky, peřinu, štětku na záchod, životní plány a dovolené. A u těch dovolených se na chvilku zastavíme, to je totiž přesně ten bod, kde se pokaždé nechám znova napálit.
Nemyslím si, že jsem princezna, dokonce jsem i nejodolnější, nekorunovaná neprincezna ze všech mých kamarádek, ale zdá se, že na klučičí svět to stejně nestačí. Když se řekne dovolená, představím si dny plné spánku a povalování se, občas nějakou procházku. Že by v tomhle mohly nastat jisté neshody v mých a chlapcových představách trávení volného času, mi drobně napověděl už náš první výlet do Alp. Ten jsem sice navrhla já, ale spíš než lezení po skalách nad brutální propastí a spaní v bivaku s několika chrápajícími horolezci jsem si představovala mazlení kraviček na loukách a večerní wellness s pár skleničkami zaslouženého Aperolu.
Zrovna na tenhle alpský výlet, ze kterého se moje stehna vzpamatovávala ještě další týden, jsem si vzpomněla přesně v momentě, kdy jsme nadšeně koupili letenky na Madeiru. Kdybych hned nezačala ze dna paměti lovit fakta o madeirském kulturním dědictví, teplotě moře a tamní kuchyni, tak bych si bývala byla všimla, že jen pár centimetrů ode mě začal vznikat plán šílenějších rozměrů. Než se o mě začaly pokoušet mdloby, zaslechla jsem něco o patnácti tisících výškových metrech, horských tunelech beze světla, ale zato s netopýry a o dehydrovaném jídle.
Pořiď si kluka, říkali, už nikdy se nebudeš nudit, říkali. A měli pravdu, každou volnou chvíli až do odletu totiž budu muset trávit budováním fyzičky ve fitku.
