Skvělá herečka, v posledních letech i úspěšná, respektovaná zpěvačka a muzikantka, šťastná máma dvou holčiček a krásná žena. To všechno je Barbora Poláková. Přečtěte si rozhovor s ní nejen o tom, jak se změnil její život po rozchodu s partnerem Pavlem Liškou, ale třeba i o tom, jak jí terapie pomáhají pečovat o klid a pohodu v duši.
Nijak se netajíte tím, že si necháváte pomoct od terapeutů, ale mám pocit, že hodně lidí vnímá terapii stále jako nějaký náznak slabosti, neschopnosti zvládnout svůj život… Ano, jako něco ponižujícího. Nerozumím tomu. Nedávno jsem mluvila s jednou kamarádkou, která byla kvůli velkým traumatům úplně rozsekaná. Říkala jsem jí, že mám tip na skvělou kliniku – jde o Sociální kliniku, což je dobrovolné sdružení psychiatrů a psychologů. Sama tam chodím a zároveň jim pomáhám v tom, aby se o nich víc vědělo, protože jsou úžasní. Teď pro ně například s Pavlem (herec Pavel Liška, pozn. red.) chystáme jeden spot. Tu kamarádku jsem tam posílala, ale bylo z ní cítit, že se jí moc nechce. Klasický postoj: Tohle já přece nepotřebuju, nejsem na tom tak špatně, nechci se nikomu svěřovat, nejsem přece blázen… Je samozřejmě jasné, že jedno sezení člověka všech traumat nezbaví, ale stejně je moc fajn strávit i tu hodinu někde, kde vás pochovají a opečují vaši duši. Pavel říkal výstižně v jednom rozhovoru, že si lidi nechají poradit s hypotékou, ale se svou duší, která je mnohem komplikovanější než všechny hypotéky, si poradit nechtějí nechat. Témata jako psychoterapie nebo psychohygiena jsou tak důležitá, že by podle mého měla být součástí základního vzdělání. Staráme se o tělo, o naši tělesnou schránku, cvičíme, běháme – se stejnou samozřejmostí a s absolutní shovívavostí a laskavostí bychom se měli starat i o stav naší duše.
Nedávno jste s tátou vašich dcer a vaším bývalým partnerem Pavlem Liškou oznámili, že spolu už tři roky nežijete. Proč takový coming out? Není přece nikde žádné pravidlo zveřejnění, oznámení. Je a byla to naše věc. S Pavlem cítíme spoustu věcí stejně a i v tomhle jsme se shodli. Je pro nás oba důležité, abychom drželi spolu, abychom byli stále silná jednotka pro holčičky. Což by se bývalo mohlo snadno rozklížit, kdybychom tu zprávu zveřejnili dřív, než se oba zpevníme.
Bylo pro vás složité a bolavé se vyrovnat s rozchodem? Bylo úlevné, že když to začal řešit bulvár, tak jsem měla to nejsložitější období za sebou. Samozřejmě že jsme si oba společný život představovali jinak, očekávali jsme od něj něco jiného. Ale taky víme, že jsme v tom našem vztahu byli poctiví, udělali jsme všechno proto, aby to šlo, a pak jsme si v jednu chvíli museli přiznat, že to není dobré. Vychytali jsme tu chvíli včas. Ona když se přetáhne, je pak asi ještě mnohem složitější zůstat v úctě a přátelství.
Jak jde takový noblesní a vůči všem ohleduplný rozchod zvládnout? Každý má svých padesát procent. Přiznat si, že mých je padesát procent, vypadá lehce, ale je to to nejtěžší a nejzásadnější. A zároveň TAK úlevné. Pro ty, kteří se zmítají ve výčitkách, že vina je jen na jejich straně, ale i pro ty, kteří jsou utaženi pocitem, že žijí v ošklivém světě, kde jsou k nim všichni nespravedliví. Stejné je to v konfliktech, při všem zlém i při všem dobrém. Ve chvíli, kdy si člověk bude nalhávat, že ten druhý má osmdesát procent, nepohne se z místa. V každém vztahu jsme dobrovolně. Vstoupili jsme do něj ze své vůle a stejně tak z něj můžeme odejít. I když je to bolestivé.
Celý rozhovor s Barborou Polákovou si můžete přečíst v novém vydání časopisu Moje psychologie. Můžete si ho koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!
