Kojící sochy, Matka Tereza a balkánská živočišnost. Skopje oslavuje ženskost!

Mosty přes řeku Vardar oddělují historické od moderního, bohaté od chudého, bujaré od poklidného. A nebo naopak všechny protiklady propojují v jediný celek. Zdánlivě šedivá Skopje pak roztáčí sukni a proměňuje se v barevný labyrint s divokou příchutí balkánu a orientu. A tak, jako matka miluje všechny své děti, tak i hlavní město Severní Makedonie ochraňuje, přijímá a podporuje všechny své obyvatele a návštěvníky, nehledě na jejich víru, barvu kůže, jazyk nebo původ.

Zapomeňte na všechno, co jste se o Severní Makedonii kdy dočetli. Zavřete oči a představte si teplou a měkkou náruč, do které se schoulíte, kdykoliv potřebujete utěšit. Vybavte si svou oblíbenou vůni, dotyk i chuť a přestaňte mít strach z neznámého. Čím víc se tomu pocitu oddáte, tím spíš Skopji pochopíte.

Srdce z kamene

Socha Alexandra Makedonského na hlavním Náměstí Makedonie je jen jedním z mnoha bizarních objektů ve veřejném prostoru. Skopjské ulice jsou prošpikovány kamennými podobiznami historicky významných osobností v nadživotní velikosti i napodobeninami běžného života. Sochy kojících matek, těhotných žen, skákajících plavkyň, dívek s nákupními taškami nebo mileneckých dvojic, dotvářejí atmosféru tohoto podivuhodného místa. Vyprahlé ulice svlažují tryskající fontány a stánky s čerstvým ovocem, sisha bary a čajovny a vy budete mít chuť, posadit se pozorovat mumraj kolem sebe. Možná budete uneseni vším tím balkánským nevkusem, a nebo odhodíte "zápaďácký" styl, zujete si boty a protančíte noc na ulici až do rána!

Kolorit monumentálních soch dokreslují i kojící matky.

Kukuřice, Tavče Gravče a cukrová vata

Zatímco v některých městech Severní Makedonie jednotlivé národnosti a etnika převažují, ve Skopji se všichni vaří v jednom kotli. Makedonci, Albánci, Turici i Romové. Sedí spolu na ulici, pokuřují v baru, překřikují se na tržišti v místě zvaném Čaršija. Jeden z nejstarších balkánských bazarů předvádí odvážný kulturní mix s důrazem na dobré jídlo i pohodovou atmosféru. Ta končí v momentě, kdy začíná smlouvání a konkurenční boje. Ty zde ale nejsou nijak nelítostné, naopak. Roztomile kolorují obchody s koberci, keramikou nebo šperky, kterých je zde opravdu požehnaně. Kdo se umí nejlépe odprezentovat, toho zboží má šanci na úspěch.

Po úspěšném nákupu je nutné nabrat síly u dobrého jídla a pití. Tradiční makedonská kuchyně je ovlivněna tureckou, balkánskou ale i středozemní. Národním makedonským jídlem je pak Tavče gravče neboli zapečený eintopf z fazolí, cibule, papriky a koření. Pokud si hutnou porcí luštěnin v parném létě nejste úplně jistí, nakupte si čerstvé ovoce nebo místní rajčata a vychutnejte si je ve stínu hradeb pevnosti Kale, odkud je výhled nejen na místní moderní stavby, ale i na svíravou náruč okolních hor.

Nad městem a za město

Sami Skopjané svůj volný čas nejraději tráví na kopci Vodno s obřím kovovým křížem. Na vrchol se dá dojít pěšky z centra, a nebo využít kabinovou lanovku. Je odsud nádherný výhled na celé město, ale klid a pohodu v současné době ruší četné technické práce. Ačkoliv nejspíš půjde o lákavou turistickou atrakci, která sem přiláká ještě větší množství lidí, místní jsou z plánované výstavby restaurace ve výšce kříže znechuceni. Prý tak přijdou o poslední klidné místo v přilehlém okolí.

Útěk z ruchu a smogu ale může směřovat i jiným směrem. Třeba do náruče kaňonu Matka. Ten leží necelých 30 kilometrů odtud a je učiněnou oázou. Azurově modrá voda, skály, jeskyně, kostelíky, ale také velké množství turistů a všudypřítomných odpadků jsou důkazem toho, že se jedná o jedno z nejoblíbenějších míst místních obyvatel. Rodiny Makedonců sem o víkendech často vyrážejí s napěchovanými piknikovými koši na celý den.

Nejslavnější matka

A aby těch matek nebylo málo, nelze nevzpomenout na tu nejslavnější z nich, matku Terezu. Tato slavná Albánka se zde totiž v roce 1910 narodila, jako Agnes Bojaxhiuová Při křtu dostala jméno Agnes a doma jí říkali Gonxha neboli Poupátko. Její dětství a mládí si můžete připomenout v muzeu, které stojí v místě jejího rodného domu v samém centru města.

Moderní antika

V roce 1963 zasáhlo Skopje silné zemětřesení, které zničilo velkou část domů v samém centru města. Rekonstrukce a výstavba nových budov probíhá prakticky neustále. O tom, proč jsou moderní budovy stylizovány do pseudoantických slohů, není potřeba pátrat. Proti gustu... Hlavně, že se to místním líbí, že si děti mají kde hrát a sochaři budou mít na pivo a burek.