Pokud vás zajímá, proč jsem se společně s naší brandmanažerkou Vlaďkou rozhodla vytvořit projekt #holkyzdiety, tak si přečtěte můj příběh.
Na základce jsem si užila svoje… zrzavá, pihatá, brýlatá holčička, pokud můžete holčička říct někomu, kdo má bez pěti kil metrák. Ale k tomu jsem se samozřejmě dopracovala až postupem času. Každou hodinu tělocviku jsem protrpěla, dokonce jsem se nechtěla ani před ostatními převlékat, proto jsem vždycky v den, kdy jsme tenhle předmět měli, chodila do školy ve dvojích kalhotách – pod džínami jsem měla legíny na převlečení, hlavně aby na mě nikdo nekoukal. Výsledek?
Koukali i tak. A nejen koukali.
Řešila jsem to tenkrát hlavně ze své pozice dvojnásobně těžkého člověka a myslím, že by někteří mohli říkat, že jsem je bila. Popravdě ano, jinak jsem se bránit neuměla a doma jsem pak své trápení zajídala. Když se mě táta snažil přesvědčovat, že bych měla zhubnout, ještě víc jsem se zatvrzovala. Dnes vím, že to myslel dobře, ale jeho připomínky, že se do ničeho nevejdu nebo oslovení „naše Fibingerová“ mi moc nepomáhaly.
Důvod ke změně
V sedmé třídě, to jsem vážila těch 95 kg při výšce 175 cm, kterou mám doteď, se při pravidelné prohlídce přišlo na to, že mám vysoký cholesterol. Nevím, jak se mi to tenkrát přihodilo, ale konečně jsem se rozhodla se svojí nadváhou něco dělat. Přestala jsem se cpát sladkostmi, vyřadila limonády a přílohy a kila šla pomalu dolů. Základku jsem opouštěla lehčí o 20 kg.
Sice jsem konečně našla odvahu vzít si po třech letech sukni nad kolena (protože od chvíle, kdy mi v 6. třídě řekl spolužák „krkovičko“ a že bych neměla nosit kraťasy, jsem neoblékla nic, co končilo nad kotníky), ale moje sebevědomí se oklamat nedalo. Už jsem nebyla tlustá, ale pocit, že se mi všichni smějí nebo že mě pozorují, jsem měla dál a nikdy mě neopustil.
Zajímá vás, jak pokračoval příběh Lindy Hákové? Jak vypadala na základní škole a jak během dospívání? Co se změnilo s nástupem do časopisu Dieta?
