Zdá se vám, že kdykoliv někde probíhá nějaká důležitá diskuze, kdykoliv si do televize nebo rádia moderátor pozve skupinu odborníků, kdykoliv se někde o něčem rokuje nebo se slavnostně přestřihává nějaká páska, je tam, lidově řečeno, přepárkováno? Veřejnému prostoru stále dominují muži a my si teď vysvětlíme, proč to není tím, že bychom měli málo schopných žen.
Co je to manel aneb Když je mužů až příliš mnoho
Na slovíčko manel jste již jistě narazili: tento novotvar označuje panel diskutujících (například v rámci nějaké konference), v němž jsou samí muži a žádná žena. V rámci manelů se nicméně často probírají témata, která se ženami přímo souvisí – třeba interrupce či porodnictví. Pro označení situace, v níž výrazně převažují muži nad ženami, se používá humorné spojení sausage party, tedy doslova klobásová party.
Proč je tak málo žen ve veřejném prostoru?
Když se pořadatelů manelů ptáme, proč nepozvali více žen, často se ozývají argumenty, že „v dané oblasti nejsou žádné odbornice“, že „ženy o danou problematiku nemají zájem“ nebo že „ženy byly osloveny, ale neměly čas“. Důvodů, proč je tak málo žen ve veřejném prostoru, je mnoho: nejde o to, že by jim někdo přímo a úmyslně bránil se ve veřejném prostoru projevovat – jde o komplex několika systémových problémů, které ženám znemožňují dostávat se na vysoké posty nebo se věnovat kariérnímu růstu naplno.
Jedním z těchto důvodů je existence skleněných stropů čili neviditelných bariér, které ženám znesnadňují stoupání po kariérním žebříčku. Velkým blokátorem je samozřejmě otázka mateřství a zátěže spojené s péčí o domácnost: primárně u žen stále předpokládáme, že jednou budou mít děti – a zároveň stále předpokládáme, že následná péče o ně stejně jako starost o domov bude ležet primárně na nich (více viz druhá směna). Veřejně činné ženy také často čelí šikaně, která má prokazatelně osobnější a tvrdší ráz než urážky a posměšky, které cílí na veřejně činné muže.
V souvislostech: Být ženou znamená, že nemůžete vyhrát
Je to začarovaný kruh. Když je žena mladá, nedostává pracovní příležitosti, protože existuje potenciální možnost, že otěhotní a odejde na rodičovskou dovolenou (na tu odchází častěji matky, protože kvůli pay gapu dává ve většině dvoupříjmových rodin smysl, aby v pracovním procesu zůstal ten, kdo domů nosí více peněz, častěji tedy muž-otec).
Pokud žena už děti má, existuje předpoklad, že mateřství bude ovlivňovat její pracovní výkon (bude chtít home office, když dítě onemocní, bude chtít kratší pracovní dobu, aby mohla dítě vyzvedávat ze školky či školy a vodit ho na kroužky, nebude chtít pracovat přes čas nebo o víkendech), a proto se opět nedostává k tolika zajímavým projektům. Zaměstnavatel jí nesvěřuje tolik zodpovědnosti a může upřednostňovat její mužské kolegy, kteří výše zmíněná omezení nemají, i pokud jsou sami rodiči; za spoustou úspěšných mužů stojí sedřená žena.
A když má žena děti odrostlé, je na ni v rámci pracovního trhu nahlíženo jako na příliš starou a nezkušenou, neovládající moderní technologie a přístupy; zároveň na ženách ve věku nad 50 let většinou leží péče o jejich vlastní rodiče v důchodovém věku.
Ženy, které chtějí budovat kariéru, často musí volit mezi prací a mateřstvím. Těm, které chtějí mít obojí, se to daří zvládat pouze za obrovského fyzického a psychického vypětí, protože pečující práce v současné společnosti není adekvátně rozdělená ani oceňovaná. Anebo se jedná o ženy finančně zajištěné, které si mohou dovolit zaplatit pomoc v domácnosti a nedostatek míst ve státních institucích řeší institucemi soukromými. Těch je ale minimum.
3 feministické knihy k tématu, které rozhodně doporučujeme si přečíst
Sheila Heti: Mateřství. Feministická autorka knihu dopsala po čtyřicítce. Popisuje, jak je žena s postupujícím věkem odsouvána do kouta mateřství a jak je nahlížena jako bezdětná. Dotýká se otázky věčné rivality mezi ženami, zkoumá bezdětný partnerský vztah a čtenáři předkládá prosté pravdy o společnosti věčně soudící a příliš jednoduše odsuzující.
Sophie Lewis: Zrušte rodinu. V pro mnohé radikálním feministickém manifestu Sophie Lewis představuje nekompromisní pohled na instituci tradiční rodiny, kterou vykresluje jako prostor plný traumat a bolesti, a nabízí vizi společenského vývoje, v níž by pokrevní vazby nahradily komunity založené na nových typech vztahů, jejichž součástí by byla spravedlivější dělba pečující práce.
Linda Bartošová: Novinářky. Populární novinářka a moderátorka se mladších, stejně starých i starších kolegyň z vysoce konkurenčního, dravého mediálního prostředí ptá, jaké překážky a jiné problémy musí nebo musely zdolat, aby mohly budovat kariéru.
