Jako rodilou „Budějčandu“ mě to dlouhá léta přirozeně táhlo od Prahy směrem na jih. Neuměla jsem si představit, že u nás v Česku může něco konkurovat buclatému selskému baroku a Šumavě – ale jen do té chvíle, než jsem objevila podmanivé a ryzí kouzlo severu. Přijměte proto malou pozvánku do míst, kterým podzimní plískanice vysloveně sluší.
Hledání vnitřního klidu v Doksanech
Jakmile se vymotáte z Prahy a najedete na D8, obejme vás České středohoří. Užijte si jeho náruč a udělejte si malou zastávku nedaleko Roudnice nad Labem u jednoho z nejstarších klášterů u nás. Klášter premonstrátek v Doksanech byl založen už roku 1144 a za jeho zdmi byla vychovávána i česká princezna Anežka Přemyslovna. Jeho současný stav je smutným výsledkem čtyřicetiletého komunistického ničení a plundrování památek a kromě kostela Narození Panny Marie a románské krypty, které jsou zpřístupněny turistům, je většina jeho částí v katastrofální kondici. Je dobře, že se do kláštera opět vrátil řeholní život v podobě premonstrátských sester. Kdo touží po klidu, kontemplaci a duchovním osvěžení, může si zde domluvit několikadenní ozdravný pobyt.
TIP NA VIDEO: Kam v září na výlet po Česku?
Poklad u Liběšic
V Českém středohoří ještě chvíli zůstaneme. Nenápadná obec Liběšice totiž ukrývá několik architektonických skvostů. Jezuitská rezidence vystavěná podle návrhu mága Kiliána Ignáce Dientzenhofera je jedinečným odkazem pozdního baroka a dokladem toho, že tohle místo není žádný zapadákov, ale povedený průsečík české a německé kultury. Víkendoví výletníci sem obvykle nezabloudí ani na houby, natož za poznáním, a proto si můžete užít poklidnou procházku po okolí, které lemuje celá řada kapliček, jež vás dovedou třeba až ke kalvárii Ostré u Úštěka.
Poutní areál, jehož počátky sahají do let 1704 až 1707 nechal vystavět někdejší hejtman jezuitského panství Václav Růžička a za autora stavby je považován známý barokní architekt z nedalekých Litoměřic Octavian Broggio. Terasa v západním svahu hory symbolizuje getsemanskou zahradu a torza pískovcových soch klečícího Ježíše a apoštolů biblickou atmosféru jen dokreslují. Vyjděte po schodech až nahoru, popadněte dech a užijte si přenádherný výhled do celého okolí.
Světské radosti Úštěku
A když už budete v tom – nebo spíš nad tím – věnujte pozornost Úštěku. Tohle městečko s legračním počeštěným názvem je totiž hraničním místem mezi Ústeckým a Libereckým krajem. Kromě toho, že přes „Auscha“ kdysi vedly staré obchodní cesty z Litoměřic do Lužice, bývá označován jako nejmenší městská památková rezervace v Čechách. Centrum s množstvím zachovaných pozdně gotických měšťanských domů je živým skanzenem, zatímco unikátní věžovitá židovská synagoga a hřbitov dokreslují stopy jeho barvité historie. Zastavte se v hospodě Na Růžku a dopřejte radost i svému tělu. Taková úštěcká slepice na paprice může být dobrou motivací!
Třebívlické mámení
Ulrika von Levetzow, múza, která ve svých 17 letech dokázala zamotat hlavu sedmdesátiletému Goethemu do té míry, že poté, co jej odmítla, už nikdy nepáchl do Čech, žila a zemřela ve vesnici Třebívlice poblíž Třebenic a Lovosic. Malebná obec, které dominují klasicistní zámek, barokní kostel sv. Václava a socha svatého Aloise, láká i na dobré víno. V místním Zámeckém vinařství si ve všední dny můžete zakoupit lahvinku místního až překvapivě dobrého vína.
Tajemství Kamenického Šenova
Proslulé sklářské město na rozhraní Lužických hor a Českého středohoří už není zapomenutým koutem, ale poměrně vyhlášenou turistickou destinací. Klasicistní domy s mansardovými střechami z konce 18. století i první sklářská škola pro malíře a rytce skla v Evropě jsou dostatečným lákadlem pro všechny výletníky. Pokud si chcete dát občerstvení na originálním místě, rozhodně se vypravte na nádraží. Kavárna Druhá kolej má jednoduše otevřeno v době, kdy jezdí vlaky. Limonády a drinky vám tu navíc naservírují do překrásných sklenic, které vznikají v místní sklárně Jílek.
Když ke sklářské tradici, historii a kultuře připojíte ještě přírodní unikum v podobě Panské skály, je jasné, že je Šenov jedním z hlavních záchytných bodů v této oblasti. Čedičová skála, která vypadá jako varhany, je fascinující podívanou i pro takové geology, jako jsem já. O síle místního elektromagnetického pole toho sice příliš nevím, zato jsem si jistá, že tahle oblast přeje hádkám, nedorozuměním a partnerským přestřelkám všeho druhu. Vyzkoušeno, potvrzeno. Naprosto chápu, proč se tady kdysi natáčela pohádka Pyšná princezna.
