Odejít ze vztahu, který vám neslouží, je prvním krokem cesty, u které vůbec neznáte směr. Sami pak často lapáte po dechu, abyste tam, kde ho potřebujete, vůbec nějaký měli. Rozchod v jednom okamžiku zničí všechno, čemu jste do té doby věřili. A přesto jen díky němu můžete postavit nové a mnohem pevnější základy, píše Valentina Lebová ve své nové knize Byla to jízda. Ukázky z její publikace budete odteď moci číst i na webu Ženy.cz, tady je první díl nové literární minisérie.
Když jsem odešla, vůbec jsem netušila, co bude zítra. Jistě jsem věděla jedině to, že dál už zůstat nechci a že už se nikdy na stejné místo nevrátím. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, říká se. Já do ní dvakrát vstoupila a taky jsem za to dvakrát dostala úplně stejnou facku.
TIP NA VIDEO: Terapeut Honza Vojtko radí, jak se vyrovnat s rozchodem přes sms
Když se teď, po roce, ohlédnu zpět, dívám se na všechno vlastně s úsměvem. I když tehdy mi do smíchu vůbec nebylo. Zejména když si uvědomíte, že je fakt konec. Člověk je rád, že je rád. Že ráno vstane a vyčistí si zuby, půl hodiny tupě stojí pod sprchou a je mu úplně jedno, co bude.
Zvednout kotvy a jít je pouze první krok té dlouhé a často dost ohlušující cesty, kterou musíte projít, než se dostanete k cíli. Cesty, na které mnohokrát upadnete a odřete si kolena. Cesty, která je strmá a plná mlhy. Vidíte jen malý kousek před sebou, často hledáte směr, a ještě častěji jste v údivu, co všechno vás na ní čeká.
Nebudu lhát, jednoduché to rozhodně nebylo. Žaludek jako by plaval v rozbouřených vodách plných úzkosti, oči věčně zalité slzami a všudypřítomná apatie, že je vám tak nějak všechno jedno, a přesto se vás dotkne i ten nejmenší kousek této "plačící" skládanky.
Permanentně jsem sama sobě dodávala planou naději, že zítra možná bude líp. Ještě dlouho nebylo.
Jenže život se vás neptá, jestli to dáte a jestli na to vůbec máte. Musíte to dát. Musíte se naučit plavat ve vodách vámi dosud nepoznaných a fungovat v místech, kde jste nikdy předtím nebyli. Mácháte rukama i nohama v domnění, že to půjde, ale čím víc se snažíte, tím víc jste pod vodou. V tomhle jsem byla špatný plavec, který to ovšem odmítl vzdát! A to úplně stačilo k tomu, abych přežila.
Nerosteme na tom hezkém, milém a růžovém. Rosteme při pádech. A čím tvrději dopadneme, tím víc – samozřejmě pokud chceme – si z toho můžeme odnést. A já se nemohla vzdát. Jednou jsem se rozhodla a jen srab uteče…
Knihu Byla to jízda od Valentiny Lebové si můžete zakoupit v naší on-line trafice iKiosek.
