Zeny.cz - Back to work
 

Eva Josefíková: Hvězda seriálů, ale i divadla

9. února 2017
Eva Josefíková: Hvězda seriálů, ale i divadla

Už v devatenácti hrála po boku největších osobností Národního divadla v Praze a nyní je oporou Švandova divadla, přesto se nepřestává hlásit k tomu, že vyrůstala v tradiční moravské rodině. Hrála ve filmech Probudím se včera, Signál, Faire play, v seriálu Kosmo nebo Semestr. Patří k našim nejsledovanějším, a přesto nejskromnějším herečkám. A to nás baví.

Pocházíte z Vlčnova proslaveného Jízdou králů zapsanou dokonce na seznam UNESCO. Působily na vás v dospívání folklorní tradice?

Ve Vlčnově folkloru neutečete – a ani utíkat nechcete. Je součástí každodenního života. Od čtyř let jsem byla folklorem lapená. Chodila jsem do folklorního kroužku, pak jsem zpívala v cimbálovce a na střední škole jsem vyrážela s kamarády k muzice snad každý pátek a sobotu.

Prý máte i svůj kroj.

Máme rodinný kroj po babičce, vdávala se v něm. Se sestřenicemi si ho předáváme podle toho, která zrovna jde na slavnost nebo ples. Já v něm byla ve Vlčnově na krojovém plese, když mi bylo osmnáct. Je obrovský a nádherný. Taky chvíli trvá, než vás do něj navlečou a než vám třeba všijí věnec do copů. Ale vzít si ho, to je zážitek, který stojí za to.

Když jste se jako dobře vedená dívka z moravského venkova v osmnácti ocitla v Praze, musela jste asi prožít trochu šok, ne?

Byl to šok. Ale zároveň velké okouzlení. Všeho jsem si užívala plnými doušky. Roky na DAMU byly nejlepší a nejdivočejší doba. Všechno jsem nabrala, vstřebala, přebrala a teď už si myslím, že jsme s Prahou v míru.

Ve filmu musíte mít jako herec štěstí na režiséra, který zariskuje a obsadí vás jinak než po typu.

Co říkali rodiče na to, že z vás bude herečka?

Asi to pro ně nebylo žádné překvapení. Mamka při své práci v mateřské školce vedla loutkáře a já na dramaťák chodila taky, i když ne k ní. Naši trochu znervózněli až při těch přijímačkách. Říkali, že bych si měla dát i přihlášku na nějakou normální školu, že herectví je krásný koníček, ale ne profese, která má člověka uživit. Ale teď jsou, myslím, šťastní, aspoň to tak vypadá, když se přijedou podívat na představení nebo na filmovou premiéru.

 

Pozornost médií, a to i těch bulvárních, byla reakcí na vaši poměrně rychlou kariéru OE v šestadvaceti máte za sebou přes desítku filmových rolí. A za film Fair Play jste dokonce byla nominována na Českého lva. Je to zatím ta největší role?

To ne. Je to vedlejší role. Tatínek sledoval v přímém přenosu nominační večer Českých lvů a hned mi volal: „Evo, tak tě nominovali. A to tam jen tak utíkáš vedle hlavní hrdinky!“ Měl pravdu. Vždycky říkám, že kdyby se dávala cena za vedlejší běžecký výkon, tak bych byla opravdu dobrý adept. Samozřejmě jsem ale byla strašně šťastná. Větší role, než byla ta ve Fair Play, jsem dostala na začátku své kariéry, ve filmech Probudím se včera nebo Signál. Zase ale nešlo o nijak dramatické role, většinou jsem hrála ty dvacetileté holčiny...

Eva JosefíkováEva JosefíkováAutor: Profimedia.cz

Film Fair Play vás prý stál hodně sil OE v rámci přípravy jste toho s Judit Bárdos hodně naběhaly. Zůstala jste u sportu i poté?

Bylo by krásné, kdybych se sportem nepřestala, ale bohužel se to nestalo. Nikdy jsem nebyla velký sportovní fanda, na gymnáziu jsem se snažila z tělocviku spíš ulejt. Fair Play byla výzva. Filmu předcházel půlroční intenzivní trénink a v kondici jsme se musely udržovat i v průběhu natáčení. Z té doby mi zůstalo relativně zpevněné břicho, za to jsem ráda, a snad nějaká technika běhu. Takže až mi to břicho zase povolí, začnu běhat – budu aspoň vědět, jak na to.

Loni jste se objevila ve dvou výrazných seriálech, v Kosmu a v Semestru. V obou případech ilo o role víceméně komediální a obě postavy jsou si i podobné OE přinejmeniím mi přišly hodně ambiciózní. Jak jste je vnímala vy?

Nemám pocit, že by to byly loktařky, které by dělaly vše pro to, aby se dostaly tam, kam chtějí. Když na ně pohlédnu vlídnějším okem, tak Adéla v Kosmu přišla k vesmíru jak slepý k houslím, původně chtěla být miss a najednou je na palubě rakety – vnímá to jako fajn bonus. A Pavlína zase dělá jen to, co ji baví, a díky tomu, jak je nastavená současná mladá generace, tak se jí to i vyplácí.

A vám osobně byla bližší Adéla v Kosmu, anebo Pavlína v Semestru?

Ani jednu jsem na začátku nedovedla pochopit. Musela jsem si k nim najít cestu. Kvůli Pavlíně jsem si třeba i nakoukala příspěvky nejznámějších youtuberek, protože to pro mne bylo pole neorané. A trošku jsem žasla...

Seriál Semestr, který je pro mnoho diváků objevem loňského roku, je hodně inovativní, prakticky celý se odehrává na tabletech a telefonech hrdinů. Jak jste se ztotožnila se světem generace Y, o které to vlastně všechno je?

Přiznám se, že na chytrém telefonu jsem taky nalepená prakticky pořád. Je to můj prostředek prokrastinace, bohužel to v mém případě občas překračuje míru. Ovládám Facebook, používám ještě Spotify – ale to je prakticky všechno. Nemám Twitter, nemám Instagram ani to s tím neumím. Vlastně nezvládám plnit ani svůj Facebook. Spíš tam funguju jako takový voyeur a sběrač informací, než abych se chlubila, co jsem zrovna posnídala, anebo sdílela články, které na mě už předtím dvanáctkrát vyskočily. Navíc mě štvou různé aktualizace. Když už si na něco zvyknu, ráda bych, aby to tak zůstalo co nejdéle.

Pavlína v Semestru je módní blogerka. Zajímá vás módní průmysl, nebo se i v tomhle ohledu se svou figurou míjíte?

Míjím. Razím spíš pohodlí než modely. Ráda se hezky obléknu, když je k tomu příležitost. Ta příležitost u mě ale nastane tak jednou za uherský rok. Jinak lítám mezi natáčením a divadlem v teniskách, džínách a vytahaných tričkách. Když už si něco oblíbím, nosím to až do roztrhání. Taky nerada nakupuju. Jednou za rok se stane, že mám náladu a strávím v nákupáku celý den – to si pak koupím oblečení na další dva roky dopředu. Ale jinak v tom moc nefrčím.

Eva JosefíkováEva JosefíkováAutor: Profimedia.cz

Rýsuje se před vámi letos nějaká zajímavá práce, ať už v divadle, v televizi nebo ve filmu?

Naskočím do nového televizního seriálu. Natáčíme už od konce srpna a je to neskutečný záhul, ale chtěla jsem si dlouhodobý projekt zkusit a jsem za tu příležitost ráda. A pak se ještě rýsuje jedna věc pro Českou televizi, ale nezlobte se, nechci o ní zatím konkrétněji mluvit.

Mladých hereček se zpravidla ptají, po jaké roli ve skrytu duše touží. Já se zeptám jinak: Mají dnes mladé české herečky dost příležitostí smysluplně pracovat?

Na divadle asi ano. Já kvůli tomu šla do angažmá, protože v divadle člověk něco kontinuálně tvoří a současně v něm sám roste. Ve Švandově divadle mám štěstí na velké charakterní a dramatické role, které by mi třeba jinde nesvěřili. A co se týče filmu, musíte mít jako herec štěstí, že přijde režisér, který zariskuje a obsadí vás jinak než po typu.

Článek připravil časopis OK!Magazine.

Jdi na homepage Zpět na začátek
Další příběhy