Vyzařuje z ní krása, ženskost a humor, ale chvílemi i smutek a deziluze. Vpodvečer jsme si v její útulné pracovně povídaly o divadle, o ženském sebevědomí i o příležitostech, které nezmeškala.
Vaším poznávacím znamením vždy byl velký, široký, upřímný úsměv. V poslední době ho na oficiálních akcích, jichž se účastníte, moc často nevídáme. Co vás dnes rozesměje?
Na těch oficiálních akcích není čemu se smát. Ne že by mě ten úsměv přešel, směju se moc ráda a naplno, pořád je proč se smát. Dnes mě rozesmějí moje vnučky, ale i hloupí lidé.
Jak se vám žije bez Václava Havla?
Zvykám si, ale vím, že si stejně nikdy nezvyknu. Každý není nahraditelný. To už dneska vím. V prvních měsících po smrti manžela nastalo velké prázdno a temnota. Snažila jsem se ho zaplnit prací, charitou, staráním se o vnučky, péčí o dům, ale často jsem cítila, že jsou to jen náhražky a prostředky, které mi pomáhají žít dál. Nějakým způsobem jsem s ním ve spojení stále. Ani smrt nás nerozdělí je úsloví, které úplně chápu, platí doslova.
Jak vypadá jeden váš typický den?
Nevím, jestli má smysl rušit obecně vžité a bulvárem utvořené představy, že můj život je samá zábava a radovánky. Že utrácím nesmyslné peníze za blbosti a můj den je vyplněn především návštěvou kadeřníka, kosmetického salonu, různých masáží, návštěvou butiků, že je vyplněn opulentními večeřemi a společenskými akcemi. Prostě takový život od radosti k radosti, od slavnosti ke slavnosti. Že je to jinak, že jsem normální pracující ženská, která musí ve svém životě plnit více úloh, než bývá zvykem, to nechme „na pak“. To mi stejně málokdo uvěří.
Když máte volný čas, jak ho strávíte?
Volného času mám velmi málo. Stále mám potřebu se něčím zaměstnávat. Někdy mě volno zaskočí a překvapí, takže chvíli váhám, jak s tou vzácnou chvilkou naložit. Někdy váhám tak dlouho, že ji promarním. Většinou si vezmu knížku, pracuji na zahradě, učím se, jdu s pejskem na procházku, nebo uklízím.
Co se učíte?
Nové role, a také angličtinu a francouzštinu, se kterou jsem začala asi před rokem.
Chtěla byste se naučit něco úplně nového, co jste ještě nikdy nezkusila?
Chtěla bych se naučit pořádně malovat. Maluju oleje, začala jsem s tím v Lánech, když mi bylo znemožněno hrát a potřebovala jsem se kreativně vyjádřit. Tady ostatně visí jeden z mých výtvorů (ukazuje na malířský stojan s portrétem ve své pracovně). Děti z nadace mi koupily k narozeninám stojan a tohle jsem malovala v roce 2006: pokus o samoobraz. Nejdřív jsem chtěla malovat Vaška, ale on mi nevydržel sedět, a tak jsem se rozhodla pro autoportrét. Je tam všechno podstatné, jak se sama vidím. Maluju cokoli, i abstrakce. Také maluju na kameny. K mým oblíbeným patří kámen zvláštního kubistického tvaru, který jsem dostala od Václava. Zachytila jsem na něj své pocity a vždycky, když se na něj podívám, vychází z něho takový zvláštní smutek a beznaděj. Zatímco ostatní kameny jsou jinak barevně komponované, působí na mě jinak.
Kdybyste si měla zvolit jinou kariéru než herectví, bylo by to tedy malířství?
Chtěla bych studovat psychologii a historii. Když jsem kdekoli ve světě, moc mě baví navštěvovat galerie a historická místa. Něco si o tom přečtu, v knize si to podtrhám a potom to místo vyhledám. Nedávno jsem si znovu přečetla Hemingwayův Pohyblivý svátek a když jsem loni zjara trávila čtrnáct dnů v Paříži, chodila jsem na místa, o kterých v něm píše, bylo to moc krásné. Takový čas pro sebe bych teď chtěla mít, z toho čerpám klid a rovnováhu.
Kariéru jste začínala jako výrazná komediální herečka. Jakou roli dnes hraje humor ve vašem životě?
Humor je pro mě kořením života a lék proti tomu, aby se člověk bral příliš vážně. Právě proto, že jsem se dokázala nebrat moc vážně, jsem mohla hrát komické role, v nichž jsem se nebála být směšná, dělat si sama ze sebe legraci a vzbuzovat smích. Což je u mladé ženy a herečky obzvlášť ojedinělá vlastnost. Bylo mi jedno, jak v rolích vypadám. Velmi brzy jsem začala hrát maminky. Už ve věku, kdy ostatní herečky tyto role odmítaly, protože na to prostě byly příliš mladé. Já jsem dítě tehdy už měla, tak mi to nepřišlo zatěžko být maminkou. Často se stávalo, že mě potom v civilu, když jsem se namalovala a načesala, lidé těžko poznávali. Ten rozdíl byl patrný.
Co by Dagmar Havlová poradila svému osmnáctiletému já? A jaké jsou její tajné rituály? Celý rozhovor (a také řadu dalších se zajímavými ženami) najdete ve speciálu časopisu Moje psychologie ROZHOVORY. Na stáncích právě teď.
Speciál si můžete objednat i přes SMS! Jak?
Pošlete SMS na číslo 902 11 ve tvaru:
ROZHOVORY18W mezera JMÉNO mezera PŘÍJMENÍ mezera ADRESA mezera MĚSTO mezera PSČ
Příklad: ROZHOVORY18W Jan Novak Prubezna 233 Olomouc 77900
Cena každé přijaté SMS je 89 Kč vč. DPH (zahrnuje poštovné i balné). Provozuje CN INVEST, a. s., infolinka 296 363 199 ve všední dny 8–16 hod., mobil@cninvest.cz, www.platmobilem.cz.
